Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (887)
Když se zdržím komentování upálení Jana Palacha jako aktu a zůstanu věren pouze hodnocení filmu Hořící keř, tak musím konstatovat, že snímek mě bavil zejména ve svoji první části. Druhá už méně a třetí nejméně, přičemž nejzajímavější na posledních dvou byly jejich epilogy. Zpracování filmu však pochválit můžu, podobně jako herecké výkony. Dávám 4*, avšak po první části jsem doufal i v 5*. ()
V závěru jsem se už sice trochu vrtěl, jenže za to mohla sedačka v kině - jinak můžu téměř bez nadsázky říct, že jsem se na filmovou verzi Hořícího keře skoro celé tři a čtvrt hodiny díval bez hnutí. Tak strhující mi tohle mimořádné dílo připadalo a s denním odstupem stále připadá. Samozřejmě, vidět seriálovou verzi, pěkně jeden díl po druhém, možná (velké možná) by se nějaký ten nedostatek objevil, protože bych měl čas si ho třeba všimnout. Jenže takhle mi film nedal jedinou záminku. Herci, scénář, režie, výprava... Všechno na velice vysoké úrovni. První třetina nejlepší, ale zbytek jí ostudu rozhodně neudělal. Pět čistých, nejčistších. ()
Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. [Exodus, 3.2] Mistrovská dramatizace událostí, jejichž dozvuky nás pronásledují dodnes. Štěpán Hulík si vybral nejtěžší možnou cestu, kdy na Palachův čin nahlíží z několika úhlů. Suverénně přejde z osobní výpovědi v konspirační detektivku a následně právnické drama, přičemž všechny mají své pevně ukotvené místo v ději. To, jak celou situaci sleduje režisérka Agnieszka Holland je obdivuhodné, protože namísto levného epitafu extrémního činu servíruje analytickou sondu doby, která ponouká především na svědomí národa, který se vyznačuje velmi krátkou pamětí. Plejáda výtečných herců (osobně vzdávám hold Jaroslavě Pokorné), stomilionový rozpočet vyždímaný do poslední kapky a filmová událost, která připomíná, že ne všechny filmy jsou od toho, aby nás jenom (po)bavily. Nepamatuju, kdy naposledy ve mně něco tak rezonovalo. ()
Těžko na tomhle filmu hledám šrám. Nejvíce mě vyděsila plíživá normalizační destrukce duše. Z dnešního pohledu jsou hranice mezi dobrem a zlem vidět poměrně jasně, ale tehdy, když byla minulost ještě současností, mnozí sklouzli na "temnou stranu" docela nepozorovaně, třeba jen pro snahu ochránit své nejbližší. Cesta pak vedla od kompromisu ke kompromisu a nakonec ke zlomenému svědomí. Agnieszka Holland mi připravila mocný apel vůči mravní ukolébanosti. Burcuje mě, abych si dával pozor na všechny snazší, příjemnější a bezpečnější životní volby, za něž se platí byť jen trochu nahrbenými zády. ()
Hořící keř je naprosto dokonalé dílo, za které bych v prvé řadě hrozně rád poděkoval polské režisérce paní Holland. Také bych ale hrozně rád poděkoval samotnému HBO, které se nebálo a rozhodlo se do tak důležité látky nalejt obrovské množství peněz, aby samotný projekt o Palachovi vůbec vznikl. Můj obrovský dík si zaslouží i samotní herci, kteří dokázali, že jsou skvělými herci, stejně tak i scénárista, který příběh o Palachovi takhle skvěle ucelil. Opravdu, nemám slov. Hořící keř je tak náročný a depresí skličující příběh, že po celou tu dobu, co mi běžel na obrazovce, jsem měl nepříjemný pocit, bylo mi zle a smutno, bylo mi opravdu tak, jako mi je u filmu opravdu málokdy. Nebylo to jenom tím, že tenhle příběh je o historii země, které jsem součástí, bylo to i vzhledem k tomu, že tohle je opravdu naprosto dokonalá filmařina, která nesmí být za žádných okolností přehlížena. Nejúžasnější byla ta práce s emocemi, při kterých pracovaly nejenom moje nervy, ale i nervy samotných herců, kteří byli součástí tohoto projektu. Počáteční nával snahy něco změnit zničehonic zapříčinilo obrovský útlum, strach a bezmoc. Tahle hrůzná deka padla na jednu celou generaci až do té doby, než se v 89. ozvala ta nová, dosud neovlivněná tou dobou šedesátých let, a učinila těm komunistickým sviním přítrž. Mimochodem nevykládejte mi, že komunisti současné doby jsou naprosto jiní lidé. Kdyby byli naprosto jiní lidé, tak by si na výročí Palachova úmrtí nemohli jeho jménem vytírat prdel a tvrdit, jaký Palach byl levicový a sociální dobou pozitivně naladěný člověk. Jestli by se někdo měl smažit v pekle, tak je to Grebeníček, Filip a celá jejich zasraná komunistická verbeš, která svojí levicově smýšlenou stranu stále skrývají za srpy a kladivem. Já jen doufám, že lidi nebudou tak hloupí a nenechají se vybláznit řečmi. Stačí, že se jim to povedlo při prezidentských volbách, které mi naději dosti snížili. Nicméně jak se říká, naděje umírá poslední a právě i tímto krédem se drží samotný příběh Hořícího keře, který mě nenechá spát do konce mého života. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- Sama režisérka Agnieszka Holland má na dobu upálení Jana Palacha (ve filmu Lukáš Černoch) mnoho vzpomínek, jelikož v té době studovala v Praze na FAMU a angažovala se ve studentském hnutí. (morgos)
- Scéna Palachova (Lukáš Černoch) upálení se natáčela v sobotu 10. března 2012 ve střešovické tramvajové vozovně v Praze. Kašna Národního muzea byla vyrobena jako kopie a pozadí historické budovy Národního muzea bylo do záběru doklíčováno později. To vše proto, že v roce 1969, kdy se Jan Palach upálil, jezdily tramvaje ještě v horní části Václavského náměstí. Kvůli autentické dlažbě a kolejím se proto natáčelo ve vozovně. V den Palachova upálení bylo ošklivé počasí, a tak filmaři nad místem natáčení scény natáhli hektarovou plachtu kvůli případnému slunci. (navabaca)
- V čase 1:32:37 si lze všimnout režiséra Karla Smyczka sedícího mezi posluchači koncertu. (Rico96)
Reklama