Kruh

Na mě to tedy zapůsobilo, zůstal podivný pocit někde uvnitř a tak by to u správného hororu mělo být. Hodně tísnivá atmosféra po celý film, vynikající, hodně děsivá hudba a velice slušný příběh. Souhlasím se Stormem, ta scéna s koněm byla fakt dobrá. To černobílé video bylo velice působivé a scéna se stromem, který se zbarví do ruda - prostě krásné. Jen mi paradoxně maličko vadila Naomi Watts, přišlo mi, že na to, že jí zbývá pár dní se tedy moc nebojí. (24.04.2005)

Napoprvé zjevení & cca roční trauma ze dvou zohavených obličejů - modří (v xichtě) vědí (kamarád si zas dlouho užíval klasiku se zrnící televizí), napodruhé sice už jen jako kulisa k PC, ale stejně jsem se radši moc neotáčela k TV. Slušná (občas až hutná) atmosféra, herci nic moc, vizuál básnička. (21.10.2006)

Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem z něho úplně unešen. Se spolužákama jsme ho probírali tenkrát na škole několik týdnů a udělali jsme si z něho takový menší kult :) Bohužel dnes, po pár těch letech, co už jsem starší, jsem film viděl a ta ejakulace jako tentkrát se prostě nedostavila. Škoda. Každopádně se jedná o nadprůměrné dílo, které si zaslouží svůj obdiv. Mezi horory špička ledovce. (23.11.2007)

No, řekněme že Kruh je natočen velmi efektně. Tak efektně, že z toho spousta lidí měla špatné spaní a vyjekávala, kdykoliv zapnula televizi a v ní byl jenom šum. Říkejme si tomu přehnané očekávání, ale k mrazivé a děsivé dokonalosti Oka tady chybí asi tolik co Gábině Partyšové k sympatickému projevu. Nevím nakolik je tento nedostatek dán iniciativou emerických filmařů, japonský originál jsem neviděl a asi se to ani hned tak nezmění, ale s logikou je na tom Verbinského filmek celkem na štíru. Pro příklad třeba strom na stěně Samařina pokojíku...kdypak ho asi vypálila, holčina jedna šikovná? No nebudu na Kruh kydat jenom špínu, rozhodně se na něj dobře dívá a méně otrlá část divácké obce (jako třeba moje milá milá) je z něj dokonce vyděšená, takže svůj úkol plní v pohodě a profesionálně, v rámci jistých možností. Ale k budování kultu kolem tohohle filmu by nikdy dojít nemělo, nemá na to. (28.03.2006)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)