American Horror Story

10. série American Horror Story přichází v rámci seriálu se svěžím konceptem. 10-dílná série totiž bude rozdělena do dvou rozdílných polovin, přičemž zůstává záhadou, zda budou dva příběhy (6 epizod + 4 epizody) v rámci jedné série na sebe nějakým způsobem napojené. První polovina série (prvních 6 epizod) nicméně nese podtitul The Red Tide a prozatím to celé působí tím dojmem, že se seriál vrací ke kořenům, ubírá na humoru z předchozí série s podtitulem 1984 a přichází s brutálnějším pojetím prvních sérií. První dvě epizody 10. série jsou jednoduše skvělým příslibem.   American Horror Story doposud netrpělo fillery, zde je ovšem hrozba o poznání méně pravděpodobnější právě i díky tomu, že díky rozdělení do dvou částí má 10. série na jeden příběh o poznání méně času. Jakmile poté dojde na setkání s novými postavami v podání starých známých jako Finn Wittrock, Evan Peters, Lily Rabe či Frances Conroy a nebo rovnou s novými tvářemi jako Macaulay Culkin, je jasné, že tahle série bude opět stát za to. Tvůrce seriálu Ryan Murphy povolal osvědčené schopné tváře, sázka na herecký comeback Culkina se prozatím očividně vyplatila a především je od začátku jasné, že se děj bude točit kolem závislosti. Po vzoru 5. série dojde k setkání s vampýry, šedivé prostředí opuštěného pobřežního města je ovšem neokoukané a celkově start 10. série American Horror Story napovídá, že se Murphy a spol. rozhodně prozatím nevyčerpali.   Skutečně se ubírá na humoru a díky tomu to celé působí ještě temněji. Finn Wittrock i Lily Rabe jsou v hlavních rolích skvělí, Evan Peters, Frances Conroy či Sarah Paulson ve velmi výrazné roli za nimi poté nezaostávají. Macaulay Culkin poté na malé ploše skutečně dokáže, že svůj talent z dětství neztratil.   Double Feature odstartovalo zajímavý příběh, který se bude určitě zajímavě vyvíjet. American Horror Story opět nechybí trochu černého humoru, trochu sociálního komentáře i pořádného napětí. Jde o ten nejlepší možný start, který mohlo American Horror Story v nové sérii dostat. Jde o slibný start, který naznačuje, že by nás potencionálně mohla čekat jedna z nejlepších sérii v rámci celého seriálu. To ovšem rozhodnou následující 4 epizody a následně druhá část této speciální 10. série...... (28.08.2021)

10. série American Horror Story přichází v rámci seriálu se svěžím konceptem. 10-dílná série totiž bude rozdělena do dvou rozdílných polovin, přičemž zůstává záhadou, zda budou dva příběhy (6 epizod + 4 epizody) v rámci jedné série na sebe nějakým způsobem napojené. První polovina série (prvních 6 epizod) nicméně nese podtitul The Red Tide a prozatím to celé působí tím dojmem, že se seriál vrací ke kořenům, ubírá na humoru z předchozí série s podtitulem 1984 a přichází s brutálnějším pojetím prvních sérií. První dvě epizody 10. série jsou jednoduše skvělým příslibem.   American Horror Story doposud netrpělo fillery, zde je ovšem hrozba o poznání méně pravděpodobnější právě i díky tomu, že díky rozdělení do dvou částí má 10. série na jeden příběh o poznání méně času. Jakmile poté dojde na setkání s novými postavami v podání starých známých jako Finn Wittrock, Evan Peters, Lily Rabe či Frances Conroy a nebo rovnou s novými tvářemi jako Macaulay Culkin, je jasné, že tahle série bude opět stát za to. Tvůrce seriálu Ryan Murphy povolal osvědčené schopné tváře, sázka na herecký comeback Culkina se prozatím očividně vyplatila a především je od začátku jasné, že se děj bude točit kolem závislosti. Po vzoru 5. série dojde k setkání s vampýry, šedivé prostředí opuštěného pobřežního města je ovšem neokoukané a celkově start 10. série American Horror Story napovídá, že se Murphy a spol. rozhodně prozatím nevyčerpali.   Skutečně se ubírá na humoru a díky tomu to celé působí ještě temněji. Finn Wittrock i Lily Rabe jsou v hlavních rolích skvělí, Evan Peters, Frances Conroy či Sarah Paulson ve velmi výrazné roli za nimi poté nezaostávají. Macaulay Culkin poté na malé ploše skutečně dokáže, že svůj talent z dětství neztratil.   Double Feature odstartovalo zajímavý příběh, který se bude určitě zajímavě vyvíjet. American Horror Story opět nechybí trochu černého humoru, trochu sociálního komentáře i pořádného napětí. Jde o ten nejlepší možný start, který mohlo American Horror Story v nové sérii dostat. Jde o slibný start, který naznačuje, že by nás potencionálně mohla čekat jedna z nejlepších sérii v rámci celého seriálu. To ovšem rozhodnou následující 4 epizody a následně druhá část této speciální 10. série...... (28.08.2021)

V rámci 3. epizody 10. série American Horror Story definitivně vyplouvá najevo, že bude ústředním tématem první poloviny 10. série závislost. American Horror Story nadále naznačuje, že by (minimálně 1. polovina) 10. série mohla být jednou z nejlepších sérií seriálu, protože se děj nadále výtečným způsobem vyvíjí (díky omezení na jednu polovinu série prostě není čas ztrácet čas) a celkově je scénář prozatím nejsilnější za poslední roky.   Všichni herci jsou nadále velmi dobří. Leslie Grossman má prozatím dost možná svou nejlepší roli v rámci celého seriálu, Macaulay Culkin nadále dokazuje, že ho bylo několik posledních let škoda a i Angelica Ross, Finn Wittrock či Evan Peters rozhodně druhé housle nehrají.   Jeden skvělý moment opět naznačuje, že se tvůrci prostě nebojí meta humoru, který je skutečně velmi úsměvný. Prostředí je nadále neokoukané, nápadů mají tvůrci očividně pořád dost a závěr naznačuje, že se i v dalších epizodách budou dít velmi zajímavé věci. A na ty díky rozpůlení jedné série do dvou separátních příběhů nebudeme muset čekat moc dlouho....... (04.09.2021)

4. epizoda 10. série American Horror Story se chronologicky odehrává před událostmi předchozích tří epizod. Snaží se tak poodhalit minulost za dosavadními událostmi a více odhalit o postavách Austina, Belle Noir a Mickeyho. Především Frances Conroy definitivně ukazuje, že je Belle Noir její zatím nejzajímavější postavou v rámci celého AHS a v této roli je naprosto fantastická.   Dozvídáme se více o motivacích jednotlivých postav, na dosavadní události se díky tomu vrhá tak trochu jiný pohled a přitom pořád zůstává pořád dost tajemna, které budou moci další 2 epizody rozkousnout.   Pořád se za pochodu dokáže přijít s překvapeními, díky faktu, že do konce prostoru pro 1. příběh 10. série nezbývá moc času se pořád ženeme kupředu a i přesto, že šlo dost možná jednotlivé scény zpracovat do podoby flashbacků, celkově byl nápad tuto epizodu zasadit před událostmi předchozích 3 epizod vlastně skutečně dobrý a dokázal skvěle fungovat až do samotného závěru. 10. série prozatím nadále patří mezi to nejlepší z American Horror Story za posledních pár let........ (09.09.2021)

Do konce 1. poloviny 10. série American Horror Story zbývá pouze jeden díl a tudíž se příběh nemůže držet kupředu. Semifinále příběhu Red Tide vše směřuje k velkému finále, vrcholí dějové archy několik postav, nadále se může pochlubit o solidní atmosféru, skvělé herecké výkony a prozatím potvrzuje, že nás snad skutečně čeká nejlepší série seriálu od Hotelu.   I přes to, že se dá vývoj příběhu tak trochu očekávat, nadále dokáže příběh Red Tide ohromovat a překvapovat. Lily Rabe v této epizodě dostala příležitost prokázat svůj neskutečný herecký talent. Macaulay Culkin a Sarah Paulson jsou v jednom zásadním momentu společně naprosto skvělí a jejich prozatím budovaný vztah se dočkává fungující dohry.   Zkušený matador seriálu John J. Gray za kamerou odvedl solidní práci a Gaslight skutečně funguje jako předehra před zásadním finále. Již teď je jasné, že se po vzoru klasického AHS nejde ke klasickému happy endu, vypadá to ovšem, že nás dost možná čeká jeden z nejtragičtějších konců v historii seriálu....... (16.09.2021)

6. epizoda 10. série American Horror Story zakončuje první polovinu série s podtitulem Red Tide. Dle předchozích pěti epizod vyvolávala 10. série prozatím pocit nejlepší série za hodně dlouhou dobu (konkrétně od Hotelu) a celkově se dalo jen doufat, že zakončení prvního příběhu 10. série tuto nastavenou laťku nezhorší. A to se bohužel úplně říct nedá.   Finále příběhu Red Tide je po předchozích 5 epizodách rozhodně lehčím zklamáním. Což automaticky neznamená, že by bylo finále příšerností. Jen prostě nedodá po nastavené laťce tu úplně ideální satisfakci.   S některými postavami 10. série končí nečekaně nefunkčním způsobem a nastavený vývoj v předchozích 5 epizodách se nedočkává toho správného vyvrcholení. Na druhou stranu se ovšem spousta postav dočkává zajímavého završení svého příběhu a za zmínku stojí především Leslie Grossman, která si svou roli vyloženě vychutnává. Dle očekávání navíc příběh Red Tide rozhodně nekončí happy endem a i když je v šesté epizodě tempo skutečně splašené, ve finiši to přeci jen alespoň trochu uspokojivě funguje.   Red Tide ve svém závěru trochu zklamalo, přesto jde ovšem o další solidní příspěvek seriálu American Horror Story. Již příští týden se poté kvalitám Red Tide pokusí vyrovnat druhá polovina série s podtitulem Death Valley. A je velmi pravděpodobné, že se ve finále dva příběhy z 10. série nějakým způsobem propojí...... (23.09.2021)

6. epizoda 10. série American Horror Story uzavřela příběh Red Tide, sedmá epizoda poté otevírá příběh Death Valley. Na rozdíl od Red Tide, které mělo prostor o šesti epizodách by nyní Death Valley mělo mít prostor pouze pro 4 epizody, což znamená, že by zde tempo mělo být ještě rychlejší. Jak se poté příběh Death Valley představuje?   První polovina je skvělá. V průběhu se čím dál tím více ukazuje, že to Death Valley nejspíš zkusí trochu jinak a místo vážnější podívané nás tentokrát čeká něco uvolněnějšího a především skutečně tak trochu šíleného. První půlka, která se odehrávala v roce 1954 i kvůli černobílému obrazu připomene staré černobílé horory jako například jako původní Invaze lupičů těl od Dona Siegela. Příběh, jehož hlavním hrdinou je prezident USA Dwight E. Einsehower a Neal McDonough je do této role povedeně obsazen se opět podaří zapojit popkulturu (dorazí jedná známá letkyně) a celkově by možná bylo nejlepší, kdyby druhá polovina Double Feature zůstala v roce 1954 v černobílém formátu. Jenže pak přijde polovina druhá, která se vrací do současnosti.   Ve druhé polovině se setkáváme se čtyřmi vysokoškoláky, jejichž příběh se pochopitelně propojí s událostmi 1954 a samotný závěr dokáže načrtnout zajímavý cliffhanger, který nejspíš bude mít lehká pojítka i k událostem American Horror Story: Asylum, kde návštěvníci z vesmíru též sehráli výraznou úlohu. Právě v téhle rovině se šílenost a očividná uvolněnost druhé části 10. série projeví a někdy je toho dost možná akorát dost. Vyprávění z roku 1954 bylo navíc rozhodně zajímavější, než počátek příběhu vysokoškolské čtveřice a i vizuál či atmosféra byli v roce 1954 rozhodně lepší.   I tak je ovšem Take Me to Your Leader solidním nalákáním na zbylé tři epizody, které nám toho nejspíš rychle odhalí hodně, protože prakticky nebude čas. A upřímně si jako v případě Take Me to Your Leader zatím nedovedu představit, jak by se tento příběh mohl roztáhnout na 10-12 epizod, snad nás ovšem nečeká příliš rychlé tempo. Jako start jednoho příběhu sedmá epizoda 10. série úplně v pohodě obstojí....... (02.10.2021)

Předchozí epizoda 10. série American Horror Story odstartovala příběh s názvem Death Valley. Ten se odehrává ve dvou liniích- minulosti v období vlády prezidenta Dwighta Einsenhowera a v současnosti, kdy se to celé točí kolem čtveřice mladých lidí, kterým se stanou záhadné věci. To co se dalo říct o sedmé epizodě se dá následně do velké míry aplikovat na epizodu osmou.   Nadále platí, že linka zasazená do minulosti je zajímavější. Opět je černobílá, McDonough je v roli Einsenhowera nadále fantastický a do děje je zapojen i John F. Kennedy, jeho milenka Marilyn Monroe či Richard Nixon. Zapojování popkultury do příběhů American Horror Story nepřichází o svou zábavnost a této lince se nadále nepřichází vystrčit všechny trumfy.   Stejně tak nadále platí, že je to s linkou točící se okolo současné čtveřice obtížnější. Nadále je poznat, že to má celé záměrně uvolněnější atmosféru a dokonce se začnou objevovat indicie spojené s tím, že dvě rozdílné příběhy 10. série možná nebudou úplně rozdílné a budou mít spojovací prvky. Je tam pár zajímavých nápadů, které se dost možná budou zajímavě vyvíjet kupředu a díky faktu, že nám do konce příběhu zbývají pouze dvě epizody se tento příběh nebude v následujících dvou epizodách držet pomalu tempa a půjde výrazně kupředu. A je to dobře i díky tomu, že se ukazuje, že tahle linka by možná pár dílů navíc prostě neutáhla.   Inside dokazuje, že má příběh Death Valley spousty zajímavých aspektů, linka v minulosti je ovšem podstatně zajímavější než linka v současnosti. Na závěrečné dvě epizody 10. série ovšem Inside láká solidně..... (07.10.2021)

11. série American Horror Story s podtitulem NYC každý týden přichází s dvěma novými epizodami, tím pádem nejen bude celá 10-dílná série rychle zkrouhnuta, ale také každý týden dochází k výraznějšímu spojování skládačky. Režie třetí epizody se konkrétně chopil režisér první epizody John J. Gray, režie čtvrté epizody poté Jennifer Lynch (která již má stejně jako Grey s AHS zkušenosti) a oba dokazují, že spoustu lidí 11. sérii jen díky své xenofobii nepřekousne. A je to škoda, protože právě třetí epizoda naznačuje, že i když se tato série vydává krapet jiným směrem, má neskutečný potenciál. Russell Tovey byl před startem NYC velkou neznámou, právě on je je v roli hlavní postavy Patricka Reada prozatím stejně solidní jako Joe Mantello, představitel jeho partnera Gina Barelliho. Nejen skrze jejich postavy se nadále prozkoumává žití v gay komunitě v 80. letech. Pojetí je nadále vážnější než v případě několika posledních sérií a přitom stále dokáže být atmosféra velmi nepříjemná.   K jistým odpovědím dochází, je ovšem jasné, že odpovědi vyvolávají jen další otázky a tvůrci si opět s divákem budou hrát až do finále. Je radost sledovat Zacharyho Quinta, který si svou velice odpudivou roli Sama očividně užívá a po 2. sérii s podtitulem Asylum Quinto očividně předvádí v rámci AHS další vynikající výkon opovrženíhodného sociopata. Opět se pracuje s tím, že jsou přibývající případy pouze dalším mrtvým gay tělem, od kterého by dost policistů nejradši dalo ruce pryč. NYC prozatím funguje spíše na principu detektivky, kdy se sice s tempem nadále pracuje pečlivě a ukázněně, dochází ovšem zároveň k těm nepříjemným momentům, které jsou již s AHS nerozlučně spojené. Při vhledu do reakce veřejnosti je vlastně mrazivé sledovat, že se vyobrazení 80. let v AHS: NYC od současnosti v jistých ohledech neliší. Příběh navíc prozatím zůstává sevřenější a koncentrovanější a to i přes fakt, že se tu mimo sériového vraha gayů řeší i podivný virus, který pravděpodobně ještě bude mít nějakou důležitou dohru v událostech. Dá se minimálně říct, že tempo a atmosféru si seriál prozatím drží excelentně, nyní jen stačí čekat, zda se budování napětí vyplatí a zužitkuje ve finále, které dorazí již za 3 týdny a ani mezi ním NYC nepoleví.... (28.10.2022)

11. série American Horror Story s podtitulem NYC každý týden přichází s dvěma novými epizodami, tím pádem nejen bude celá 10-dílná série rychle zkrouhnuta, ale také každý týden dochází k výraznějšímu spojování skládačky. Režie třetí epizody se konkrétně chopil režisér první epizody John J. Gray, režie čtvrté epizody poté Jennifer Lynch (která již má stejně jako Grey s AHS zkušenosti) a oba dokazují, že spoustu lidí 11. sérii jen díky své xenofobii nepřekousne. A je to škoda, protože právě třetí epizoda naznačuje, že i když se tato série vydává krapet jiným směrem, má neskutečný potenciál. Russell Tovey byl před startem NYC velkou neznámou, právě on je je v roli hlavní postavy Patricka Reada prozatím stejně solidní jako Joe Mantello, představitel jeho partnera Gina Barelliho. Nejen skrze jejich postavy se nadále prozkoumává žití v gay komunitě v 80. letech. Pojetí je nadále vážnější než v případě několika posledních sérií a přitom stále dokáže být atmosféra velmi nepříjemná.   K jistým odpovědím dochází, je ovšem jasné, že odpovědi vyvolávají jen další otázky a tvůrci si opět s divákem budou hrát až do finále. Je radost sledovat Zacharyho Quinta, který si svou velice odpudivou roli Sama očividně užívá a po 2. sérii s podtitulem Asylum Quinto očividně předvádí v rámci AHS další vynikající výkon opovrženíhodného sociopata. Opět se pracuje s tím, že jsou přibývající případy pouze dalším mrtvým gay tělem, od kterého by dost policistů nejradši dalo ruce pryč. NYC prozatím funguje spíše na principu detektivky, kdy se sice s tempem nadále pracuje pečlivě a ukázněně, dochází ovšem zároveň k těm nepříjemným momentům, které jsou již s AHS nerozlučně spojené. Při vhledu do reakce veřejnosti je vlastně mrazivé sledovat, že se vyobrazení 80. let v AHS: NYC od současnosti v jistých ohledech neliší. Příběh navíc prozatím zůstává sevřenější a koncentrovanější a to i přes fakt, že se tu mimo sériového vraha gayů řeší i podivný virus, který pravděpodobně ještě bude mít nějakou důležitou dohru v událostech. Dá se minimálně říct, že tempo a atmosféru si seriál prozatím drží excelentně, nyní jen stačí čekat, zda se budování napětí vyplatí a zužitkuje ve finále, které dorazí již za 3 týdny a ani mezi ním NYC nepoleví.... (28.10.2022)

Velká odhalení, zajímavé napojení na předchozí série American Horror Story a nadále probíhající vysoce nastavená laťka. I takhle by se v kostce dali popsat pátá a šestá epizoda 11. série American Horror Story s podtitulem NYC. Pátá epizody se chopil nováček v rámci celého AHS Paris Barclay, šesté epizody poté nejen v rámci AHS zkušený John J. Gray, ale též již režisér první a třetí epizody NYC. 11. série se každopádně dostává do své 2. poloviny a i když je dochází k nějakým těm odhalením, tajemství pořád zůstává. 11. série se prozatím v rámci brutality držela krapet zkrátka, právě ve dvou nových epizodách dochází k okořenění. Nadále funguje retro atmosféra a dochází ke klasickým popkulturním odkazům (nevyhnutelně musí dojít i na Impérium vrací úder), kde pořád funguje detektivní rovina, poctivé budování atmosféry i rozvoj postav. Větší prostor zazářit dostává třeba Patti LuPone jako Kathy Pizzaz, tahouny celé série jsou nadále Russell Tovey a Joe Mantello jako homosexuální pár Patrick a Gino. V šesté epizodě se poté na scénu vrací i Zachary Quinto jako pervezní Sam. Nejsilnější sekvencí je ta v páté epizodě odehrávající se za pochodu písně Gimme Danger od Iggyho Popa a The Stooges, kdy střih pracuje s dvěma jednotlivými postavami s v podobné situací a výsledný střih tak vyvolává pochyby ohledně toho, kdo je vlastně právě v ohrožení. Po vyvrcholení této hrátky s divákem dochází k akci a reakci, která pocity z následků posiluje. A pak dochází v rámci 5. epizody k dodatku, který vyvolává mraz i díky alegorii na Frankeinstenovo monstrum, které se ovšem nejspíš ještě dočká řádného zadostiučinění. Prim tu opět mají flashbacky, které vyplňují mezerové pauzy a propojují vztahy mezi postavami, kdy se jisté postavy projevují jako morálně komplikovanější, než se mohlo zdát. Jednotlivé postavy jsou tak díky tomu komplexnější, zároveň se nadále pracuje s tím, že probíhají 80. léta, kdy jsou hledy společnosti krapet přísnější a odtažitější. 11. série AHS poté v porovnání s předchozími sérii sice pořád více staví na budování nežli sériím goreových pasáží, i tady ovšem k pár brutálnějším momentům půjde. Připaluje se tak snad cestou k finále pod ohněm? Na to odpoví zbylé 4 epizody.... (03.11.2022)

Velká odhalení, zajímavé napojení na předchozí série American Horror Story a nadále probíhající vysoce nastavená laťka. I takhle by se v kostce dali popsat pátá a šestá epizoda 11. série American Horror Story s podtitulem NYC. Pátá epizody se chopil nováček v rámci celého AHS Paris Barclay, šesté epizody poté nejen v rámci AHS zkušený John J. Gray, ale též již režisér první a třetí epizody NYC. 11. série se každopádně dostává do své 2. poloviny a i když je dochází k nějakým těm odhalením, tajemství pořád zůstává. 11. série se prozatím v rámci brutality držela krapet zkrátka, právě ve dvou nových epizodách dochází k okořenění. Nadále funguje retro atmosféra a dochází ke klasickým popkulturním odkazům (nevyhnutelně musí dojít i na Impérium vrací úder), kde pořád funguje detektivní rovina, poctivé budování atmosféry i rozvoj postav. Větší prostor zazářit dostává třeba Patti LuPone jako Kathy Pizzaz, tahouny celé série jsou nadále Russell Tovey a Joe Mantello jako homosexuální pár Patrick a Gino. V šesté epizodě se poté na scénu vrací i Zachary Quinto jako pervezní Sam. Nejsilnější sekvencí je ta v páté epizodě odehrávající se za pochodu písně Gimme Danger od Iggyho Popa a The Stooges, kdy střih pracuje s dvěma jednotlivými postavami s v podobné situací a výsledný střih tak vyvolává pochyby ohledně toho, kdo je vlastně právě v ohrožení. Po vyvrcholení této hrátky s divákem dochází k akci a reakci, která pocity z následků posiluje. A pak dochází v rámci 5. epizody k dodatku, který vyvolává mraz i díky alegorii na Frankeinstenovo monstrum, které se ovšem nejspíš ještě dočká řádného zadostiučinění. Prim tu opět mají flashbacky, které vyplňují mezerové pauzy a propojují vztahy mezi postavami, kdy se jisté postavy projevují jako morálně komplikovanější, než se mohlo zdát. Jednotlivé postavy jsou tak díky tomu komplexnější, zároveň se nadále pracuje s tím, že probíhají 80. léta, kdy jsou hledy společnosti krapet přísnější a odtažitější. 11. série AHS poté v porovnání s předchozími sérii sice pořád více staví na budování nežli sériím goreových pasáží, i tady ovšem k pár brutálnějším momentům půjde. Připaluje se tak snad cestou k finále pod ohněm? Na to odpoví zbylé 4 epizody.... (03.11.2022)

11. série American Horror Story pomalu spěje ke svému závěru. A týden před závěrem v podobě 9. a 10. epizody představují 7. a 8. epizoda lehký pokles. V součtu je to pořád solidní a lepší než druhá polovina 10. série, přeci jen ovšem krapet dochází k upouštění páry. Jedna linka je zdánlivě ukončena, kdy to ovšem nutně neznamená, že by se mělo schylovat ke konci hororu, který v rámci 11. série probíhá. Dochází tu ke krapet fantasknějším momentům, kdy se ke kormidlu sedmé epizody vrací osvědčený Paris Barclay a ke kormidlu osmé epizody stejně osvědčená Jennifer Lynch. Retro atmosféra pořád funguje, stejně tak jako schopnost vyvolat dojmy z tehdejších 80. let. Chvílemi se přichází s působivými vizuálními nápady (přitom v těch zdánlivě nejnepříjemnějších momentech) a dochází i k vyhroceným konfrontacím, kdy jde opět především o fakt, že je někdo homosexuál pohybující se v převážně homofobním a xenofobním období. Opět jistý pokus o alegorii na Frankensteinovo monstrum, ocenit se musí střihová skladba při psaní novinového článku a také fakt, že se opět daří budovat atmosféru v těch správně nepříjemných momentech.  Největším handicapem sedmé a osmé epizody zůstává fakt, že jde o poznání snadněji rýpat do logiky některých momentů a není úplně snadné při nich přimhouřit oko. Sázka na fantaskní motivy je v porovnání s přízemnějším podáním celé 11. série krapet na pováženou a navíc snadno začínají vznikat pochyby o tom, že je série možná i přes pouhých 10 epizod krapet natahovaná a dost možná proto je ideální rozhodnutí, že budou 9. a 10. epizoda fungovat na principu jedné protáhlé epizody rozdělené do dvou částí. A i když se dá nad finále 9. epizody polemizovat, v rámci metaforické roviny se vlastně jedná o ideální zakončení jedné postavy. Největší herecký dojem v rámci 8. i 9. epizody vyvolávají Russell Tovey a Joe Mantello jako pár Patrick a Gino, kdy aktuální události dle očekávání jejich vztah krapet komplikují, přesto se nadále jedná o zajímavě vykreslený romantický vztah, který sem tam podpoří návštěva ze záhrobí či další výskyt tajemného Velkého taťky. Právě i v rámci vztahu těchto dvou postav bude zajímavé vidět, jakým způsobem se příběh v následující dvou epizodách uzavře.... (11.11.2022)

11. série American Horror Story pomalu spěje ke svému závěru. A týden před závěrem v podobě 9. a 10. epizody představují 7. a 8. epizoda lehký pokles. V součtu je to pořád solidní a lepší než druhá polovina 10. série, přeci jen ovšem krapet dochází k upouštění páry. Jedna linka je zdánlivě ukončena, kdy to ovšem nutně neznamená, že by se mělo schylovat ke konci hororu, který v rámci 11. série probíhá. Dochází tu ke krapet fantasknějším momentům, kdy se ke kormidlu sedmé epizody vrací osvědčený Paris Barclay a ke kormidlu osmé epizody stejně osvědčená Jennifer Lynch. Retro atmosféra pořád funguje, stejně tak jako schopnost vyvolat dojmy z tehdejších 80. let. Chvílemi se přichází s působivými vizuálními nápady (přitom v těch zdánlivě nejnepříjemnějších momentech) a dochází i k vyhroceným konfrontacím, kdy jde opět především o fakt, že je někdo homosexuál pohybující se v převážně homofobním a xenofobním období. Opět jistý pokus o alegorii na Frankensteinovo monstrum, ocenit se musí střihová skladba při psaní novinového článku a také fakt, že se opět daří budovat atmosféru v těch správně nepříjemných momentech.  Největším handicapem sedmé a osmé epizody zůstává fakt, že jde o poznání snadněji rýpat do logiky některých momentů a není úplně snadné při nich přimhouřit oko. Sázka na fantaskní motivy je v porovnání s přízemnějším podáním celé 11. série krapet na pováženou a navíc snadno začínají vznikat pochyby o tom, že je série možná i přes pouhých 10 epizod krapet natahovaná a dost možná proto je ideální rozhodnutí, že budou 9. a 10. epizoda fungovat na principu jedné protáhlé epizody rozdělené do dvou částí. A i když se dá nad finále 9. epizody polemizovat, v rámci metaforické roviny se vlastně jedná o ideální zakončení jedné postavy. Největší herecký dojem v rámci 8. i 9. epizody vyvolávají Russell Tovey a Joe Mantello jako pár Patrick a Gino, kdy aktuální události dle očekávání jejich vztah krapet komplikují, přesto se nadále jedná o zajímavě vykreslený romantický vztah, který sem tam podpoří návštěva ze záhrobí či další výskyt tajemného Velkého taťky. Právě i v rámci vztahu těchto dvou postav bude zajímavé vidět, jakým způsobem se příběh v následující dvou epizodách uzavře.... (11.11.2022)

Poslední dva díly 11. série American Horror Story s podtitulem NYC dohromady tvoří jeden velký závěr s názvem Requiem 1981/1987. Režie první části se chopila Our Lady J, druhé části poté již delší dobu se seriálem zkušená Jennifer Lynch. Hlavní by mělo být odhalení několik tajemství, zacyklení příběhu a aby se v závěru nerozpadla 11. série jako ta předchozí. A i když po vzoru sedmé a osmé epizody finále seriálu krapet padá řetěz, ve výsledku je to uspokojivé zakončení. I díky faktu, že vůbec poprvé v historii seriálu vycházeli dvě epizody týdně, má NYC potenciál z hlavy vymizet mnohem rychleji. Nakonec se potvrdí jedna delší dobu protěžovaná teorie, která vlastně k seriálu jako takovému padne, potvrdí se i druhá teorie, kdy se definitivně ukáže, že 11. série pracuje s motivem počátku viru HIV. Několik postav čeká setkání s osudem, v jistých momentech vlastně ideálně fungují emoce, ale přeci jen to ve finále působí, že finále jede krapet očekávaným směrem a především budovalo atmosféru v první polovině krapet vniveč. Po finále se ještě více utvrzuje, že 11. série působí v rámci seriálu poměrně svěžím dojmem, kdy to i vede k rozpolceným reakcím některých fanoušků seriálu, kteří prostě nedostali to samé v bledě modrém. Přitom všem se pořád pracuje s atmosférou, zvládlo se překvapovat i ve finále a i s postavami se ve finále pracuje na jejich poslední cestě solidně. Pořád ovšem u závěru vládne spíše spokojenost a ne totální nadšení, které by se rovnalo skvělému budování 1. poloviny série. Jako při většině detektivních pátrání jednoduše muselo sklapnout past a přijít se s vysvětleními. Ty jsou uspokojivé, i když vlastně nepřekvapivé. Ocenit se ovšem i tentokrát musí postavy, které mají hloubku a ve finále si svůj status nezbaví. Pár Patrick a Gino v podání Russella Toveyho a Joe Mantella je jedním příkladem za všechny, kdy je už teď jde označit za jeden z nejzajímavějších párů v celém AHS.  American Horror Story: NYC tak v závěru nezvládlo navázat na ty nejlepší sériové předchůdce, minimálně ovšem celá série ve finále funguje o poznání lépe, než loňská Double Feature. Soustředěnost na jednu linku, navíc pečlivě vyprávěnou, byla v tomto případě jen k prospěchu věci.... (17.11.2022)