Zuřící býk

Jak hodnotit film, jehož hlavní postava mi nebyla příliš sympatická (nesnáším italské typy) a děj mi nepřišel nějak zvlášť zajímavý - avšak na druhou stranu jehož způsob zpracování, kamera, režie.. mě naprosto uchvátily? První část, ve které jsou ukázky zápasů, mi přišla zajímavější než ta druhá - různé vychytávky v záběrech (např. zaostření na zvlněný horký vzduch nad ringem byla naprostá lahůdka!), větší spád, atp. - avšak na druhou stranu, úplný konec mě opravdu dostal (při závěrečných titulcích jsem měla náběh na slzy, ani pořádně nevím proč...i když...)! Byla jsem si téměř jistá, že za tu úžasně odvedenou řemeslnou práci budu moct dát krásné 4*, ale po tom silném závěru jsem trochu na rozpacích - k 5* schází tak málo... (05.01.2007)

Silný snímek s pár hluchými místy, kdy asi mistrovi nerozumím jak bych měl. V mých očích velmi silnými momenty je každá recitace (básnění) velkého bývalého boxera a později baviče Jakea LaMotty. Nemohu si pomoci, ale v jeho slovech je něco nadčasové více než v jeho soubojích v boxerském ringu. Ty jsou velmi dobře natočené, úžasné nasvícené a celá práce s černobílou kamerou je hodna potlesku. Je těžké to říci i přes hodnocení, které se zastavuje pod vrcholem a to na 4*, ale Zuřící býk je Scorseseho podle mě druhý nejlepší snímek (za vrchol považuji Poslední pokušení Krista, za což mě asi hodně lidí bude nenávidět). "Pouze" 4* jsou proto, že film na mě neměl takový dopad jak bych čekal, pár jeho okamžiků zrovna není geniálních a v pár myšlenkách měl opravdu minul. Robert De Niro zde hraje na vrcholu svých sil a je to jedna z jeho největších rolí. Působivá, přirozená, lidská a svým hraním to nepřehání. Dokázal najít v sobě zuřící býka a ukázat ho divákovi a to nelze než ocenit. Joe Pesci je jeho "malým bratrem" a nezůstává nic dlužen. (13.03.2007)

Martin Scorsese se svým dvorním hercem (Robert De Niro) nenatočil mafiánské drama, ale zaměřil se na boxera Jakea LaMottu. Samozřejmě, že nejde hlavně o box, ale o vykreslení problémové povahy (vznětlivost, žárlivost) Jakea. Robert De Niro se pro roli objetoval opravdu hodně, o tom svědčí jeho vizáž na konci filmu, kde má o dvacet kilo víc!!! Joe Pesci i všichni ostatní zahráli parádně, ale De Niro je naprosto zastínil a potvrdil pověst neobyčejně kvalitního herce a jednoho z nejlepších jakého historie kinematografie poznala. Špičkový snímek, kterému dodává tu správnou atmosféru černobílá kameru......... (10.11.2007)

Mám být k tomuto bezpochyby kvalitnímu snímku přehnaně shovívavý anebo zbytečně kritický? Ani jedna možnost metamorfovaná do podoby hvězdiček ale zdaleka přesně nevyjádří můj zážitek z filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Možná to bude tím, že poslední dobou sleduji filmy s více procenty a jsem tak zmlsán, ale ačkoliv mě film bavil, zaujal a k La Mottovi jsem si vytvořil upřímnou sympatii, nakonec mi vychází počin, po jehož skončení jsem měl prázdno v ústech. Ne ale proto, že bych měl nadšením otevřenou pusu a všechno mi postupně vykapalo do klína. Čekal jsem nějakou pointu, vrchol, něco. Jasně, že je to podle skutečnosti a tvůrci si nemohou jen tak cokoliv vycucat z prstu. O důvod víc, proč být k filmům s nálepkou: "Podle skutečné události" rezervovaný. K samotným zápasům a tréninku mám také svůj názor. Místy mi přišly parádně reálné a bezvadně nahrané a zahrané, často z toho však byl podfuk hodně cítit (klasické uhýbání těsně před ránou). Jinak to byl ale opravdu dobrý film, přesně na 70 procent s několika velmi dobrými záběry (především v ringu) a hereckými výkony (mimo Roberta byla hodně dobrá i Moriarty), ale jak jsme se s rodinnou shodli, podobně kvalitních životopisných filmů je hodně. (05.01.2007)

„I don’t trust nobody.“ Anti-Rocky (který by bez Rockyho pravděpodobně ani nevzniknul). Nikoli film o zápasech v ringu, ale o bojích v makovici chlápka, kterého žralo, že má malé ruce. Jake vinou své býčí povahy postupně ztrácí slávu, moc, peníze a důvěru druhých, od nichž požaduje respekt, který sám projevit nedokáže. Deptá ho neschopnost dokázat, o čem je přesvědčen – že patří mezi nejlepší. Boxerské úspěchy pro něj nejsou dostačující a svou dominanci, kontrolu nad situací, si potřebuje stvrzovat i v domácím prostředí. Nejtvrdší rány tak schytávají jeho nejbližší. Klíčovými osobami na bolestivé cestě k pozdnímu přijmutí vlastních hříchů jsou jeho bratr a druhá manželka. Vickie pro něj zpočátku představuje nedostupnou bohyni, jejíž krásou se náležitě opájí také kamera a kterou si Jake sám dovolí nanejvýš ostýchavě pohladit po ruce. Ochotně se ze zuřícího býka mění v jejího poslušného chlapečka (za co je na jednom z kontrastně idylických rodinných videí odměněn zástěrou „Momma’s Little Helper“). Až poté, co si uvědomí, že Vickie není jenom jeho máma, že ji musí sdílet s jinými a dávat tím všanc své mužství, začne ji vnímat jako své soukromé, nedotknutelné vlastnictví. A jako s majetkem s ní také ve velmi brutálních scénách domácího násilí jedná. Skutečně se chová jako zvíře neschopné ovládnout své pudy (zvířecí skřeky doprovázejí také boxerské zápasy). Vědom si neodčinitelnosti svých hříchů, snaží se v brutálně nepovzbudivém závěru svou prohru alespoň přetavit v sebe-lítostivé vtipkování. Je však zřejmé, že níž už sestoupit nemohl. Abych nezapomněl, Scorseseho odůvodněně těžkopádný film má též úchvatnou kameru, minimálně v boxerských scénách bezkonkurenční střih (barové dialogy jsou místy chaotické) a ve svém středu jeden z nejzarputilejších hereckých výkonů moderní kinematografie. 85% Zajímavé komentáře: Decker, Vronsky, Triple H, Cornon (25.08.2012)