Sokolovo

Zhruba půlku filmu tvoří rudé šrouby do hlavy a uspávací dovádění hrdinných česko-slovenských komunistů čele s Kanyzou a Krampolem se sovětskými děvčaty někde v ukrajinské slévárně, ale ten zbytek fakt stojí za to. Lidice jsou zpracovány daleko lépe než ve filmu, atentát na Heydricha se taky povedl a naprostým vrcholem je závěrečná půlhodinová řež u Sokolova. Tady se s tím Vávra už vůbec nemazlil a rozjel v našich podmínkách už asi nepřekonatelné válečné peklo se spoustou tanků, autentické vojenské techniky a komparzistů. A je v tom minimum patosu; všichni chcípaj jako mouchy (možná jen to chcípání je trochu teatrální, ale budiž), a kdo byl před minutou hrdina, je už v příštím okamžiku tuhej jak sovětská zima. A konečně taky vím, po kom se jmenuje Nábřeží kapitána Jaroše. (23.05.2021)

S ideologickou stránkou se rozumně uvažující člověk dokáže vyrovnat. Dobově podmíněný ojedinělý výkřik Ať žije KSČ není třeba přeceňovat. To je opravdu skvělá formulace "Historika" a já s ní plně souhlasím. Zajímavé ve filmu je politické pozadí formování jednotky v Sovětském Svazu, to jsem si ještě musel dostudovat. Škoda, že samotné Sokolovo se odbylo tak rychle v závěru filmu. Ale je dobré si pamatovat, že naše země má své hrdiny, zvlášť v téhle době. (09.07.2008)

Ve druhém díle jsou stranické zásahy silnější - především v rozdělování cílů západního x východního odboje (což bohužel přebírají někteří nadšenci i dnes, jen obráceně) a v oněch provoláváních slávy KSČ v Lidicích. Technicky natočeno na úrovni dobového průměru, ale samotný průběh bitvy je vylíčen docela reálně, rozhodně nejde o gerojské umírání s rudou vlajkou v ruce a nadšením v očích. BTW zjistil jsem, že když se "soudruhu" oslovujou Rusové, nevadí mi to, u Čechoslováků to ale tahá za uši. (28.09.2008)

Československý válečný velkofilm o prvním bojovém nasazený naší jednotky na východní frontě. Zase se jedná o film natočený za normalizace, tudíž se doba na příběhu, a hlavně na některých dialozích vyřádila. První půle se překvapivě věnuje dění u nás, konkrétně atentátu na Heydricha a následném vypálení Lidic (dle filmu asi, aby vojáci měli za co bojovat) a pak pletkám mezi Západem a Východem. Kdo asi měl pravdu a kdo byl úplný idiot? Druhá půle je už vojenského ražení a věnuje samotné bitvě o Sokolovo. Zde se zase ukázalo, že válečné scény jsme uměli, dokonce vypadaly lépe a měly větší dynamiku než u sovětských kolegů. Historicky je to dobou zase trochu přichycené za vlasy, ale čert to vem. Takovéto filmy vznikaly bohužel v tom nejnevhodnějším období, ale když si člověk odmyslí některé věci, vyjde mu vcelku slušný počin, který ve výsledku není tak špatný. Lépe by se to tenkrát asi nenatočilo. (11.08.2015)

Jediné, co bych tomuto filmu vytkl (v jeho první části) jistou šablonovitost a některé přehnané proklamace, které měly jisté ideové důvody a dnes mohou připadat poněkud úsměvné. To všechno však nahrazuje ohromné umění filmařů zachytit právě ve druhé, bojové části filmu celou atmosféru boje, nikdo neuměl tak profesionálně natáčet válečné bitevní scény, jako sovětští umělci, kteří zajisté pomohli značnou měrou Otakaru Vávrovi s vyzněním filmu. Bitva u Sokolova nebylabitvou útočnou, ale byla úpornou obranou před fašistickou přesilou, film měl ukázat hrdinství našich vojáků na té frontě, kde se rozhodovalo o vítězství nad fašismem. Můžeme se přít anebo raději slušně diskutovat o tom, jaký režim přineslo vítězství Rudé armády východní Evropě. Historicky nezpochybnitelnou je však to, že podstatné a rozhodující boje 2. světové války se děly na východní frontě. (20.04.2017)