Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou filmu režiséra Bořivoje Zemana je nejoblíbenější postava českých pohádek Honza, který se vydá do světa za štěstím. Ovšem není to hloupý Honza, nýbrž chytrý a veselý mládenec, který má rád lidi a nesnáší nespravedlnost, ať už se děje lidem nebo zvířatům. Netouží po království, ani po princezně, ale usiluje o prosté lidské štěstí, které se dobývá rozumem a prací. Honza nebojuje s nadpřirozenými vlastnostmi, ale s lidskou zlobou, závistí, lakotou a omezeností. (Česká televize)

(více)

Recenze (307)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Strašně vtipný film, který se skoro pohybuje na hranici parodie - z řady klasických pohádkových motivů si dělá srandu a humor je zde na prvním místě. Nápad obsazovat do hlavních rolí pohádek zpěváky považuji obecně za úchylný (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA budiž toho dobrým příkladem), ale Kornovo hraní zde se dá ještě vydržet. Naopak Konvalinková je zde strašně zlatá - než později ztloustla, byla v mládí vážně roztomilá, a spolu s její rolí rolí Květušky v Lipského parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA je její ztvárnění Marjánky vzácným dokladem jejích raných hereckých kvalit. Mimochodem sekvence, v níž se převlékne za princeznu, zmokne a prchá před lynčujícím davem vesnických harantů, je neuvěřitelné psycho, které si nezadá s děsivou proměnou Carrie ze stejnojmenného hororu z r. 1976. Pozoruhodnou hereckou kreaci zde předvedla i Valerie Kaplanová, jejíž ztvárnění smrtky je nezapomenutelné (stojí za zmínku, že filmů s postavou Smrtky je překvapivě málo, osobně znám pouze DAŘBUJÁN A PANDRHOLA, LÁSKA A SMRT a SEDMÁ PEČEŤ, a v žádném z nich se neobjevil herecký představitel tak typově vhodný pro Smrtku, jako Kaplanová - ta žena se snad narodila, aby ji hrála). Při novém zhlédnutí po letech jsem u tohoto filmu málem umřel smíchy - nebýt toho Korna a pár trapných či nevtipných replik některých postav, nemělo by to k dokonalosti daleko. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Já pana Korna nemusím, a jako herce už vůbec ne. V této pohádce není výjimka. Ale jsou zde jiní, jako perfektní pan Nárožný a pan Kemr. Taktéž to má dobrý scénář, nebojící se legrácek a vtípků. I režie je svěží, herci mají kvalitní vedení a je to znát. Nelíbila se mi postava Honzy, jednou blbý jak tři dni starý pes a pak zas chvíli mazaný jak liška. No, je to pohádka, tak co. Ne, že bych si ji pouštěl každý rok, ale občas rád znovu mrknu. ()

Reklama

Lachtaan 

všechny recenze uživatele

Nesnesitelný autistický bubeník Kemr, přihlouplý Korn hrající přihlouplého Honzu a krásná Konvalinková - to je jedna z nejujetějších pohádek, co kdy vznikly v rukou tuzemských tvůrců. Ovšem s přibývajícím věkem přichází velmi často i status kultu a i tahle slátanina bude vždycky nezaměnitelnou součástí každoročního období Vánoc. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zdá se, že tato pohádka je víc než zdrávo poznamenána dobou svého vzniku. Záměr představit a jaksi nově, moderně objevit tradičního českého pohádkového hrdinu je chvályhodný. Méně zdařilý je už scénář a své slabší dny si tentokrát vybrala i režie. Tak trochu do suterénu tím zahnala i herce, z nichž relativně nejvíce zaujme tehdy začínající Naďa Konvalinková a nejpříjemnější překvapení filmu Jiří Korn. Ostatní jaksi nemají co hrát; platí stejně tak o Marii Glázrové jako o Filipovském či Kemrovi. Pohádce hodně škodí i schizoidní psychologie Honzovy postavy: z jedné strany se proslulý hlupák prezentuje jako nečekaně nápaditý až vychytralý protivník, který se dostává do kontrastu sám se sebou jako naivkou a přitroubelínem v čadě scén (nejvíc to platí o závěrečných sekvencích filmu, v nichž Honza s velkorysostí ne zcela svéprávného jedince trousí mince ve velkém). Ne zcela pochopitelné je i pojetí jednostrunně kňouravé princezny Jorgy Kotrbové. Celek budí dojem odbyté nebo nedokončené režisérské práce ve střižně. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Ze čtyř proslavených Zemanových pohádek je ta poslední zdaleka nejslabší, nikoli však zanedbatelná. Nevím o tom, že by se před tím někdo pokusil zfilmovat klasického „českého Honzu“, Zemanovo pojetí je nicméně už rovnou parodické. Lze-li to tak vůbec říci, neboť postava Honzy v lidových pohádkách je komická sama o sobě (což evidentně nepochopil Zdeněk Troška). Zemanův Honza už ale předem ví (a když ne on, ví to jeho máma), jak to v životě chodí: že musí jít do světa, rozdělit se s chudým pocestným a tak dále, až k princezně a půlce království. Jak taky jinak. Začíná tedy Honzova cesta z pece do světa k princezně a zpět (k princezně!), na níž se nám nabízí množství jeho v různých na sobě nezávislých povídačkách fixovaných kousků. Klasické fatum ale nevychází, když se chudý pocestný objevuje okamžitě po utonutí jediného pecnu chleba. Inu, příležitost pro první z Honzových kousků. V naznačeném formátu film dobře funguje, a to i s přidaným Honzovým „stínem“, Kemrovým bubeníkem. Naopak velmi výrazným kazem je v první půli neustálé vnucování loupežnických scén (proč??) a především samotný (dosti trapný) úvod – loupežníci na trhu. Úplně by stačilo setkání Honzy s nimi a jejich královské okradení. Jejich stálý výskyt naznačuje, že s nimi půjde o něco zásadního, nakonec je to ale pouhá epizodka. Že Honza na své cestě potká tu svou princeznu, která na něj čeká po návratu, to je prostě osud. Mlčící princezna s nůžkami a s dózou s mouchami je dosti zajímavá figura a pokud vím, je to jediná princezna, jejíž zadnice v negližé je vystavena divákovi. (Není mi však jasné, proč král vlastně tolik stál o to, aby mluvila.) Velmi těžce uchopitelnou je postava stařeny s kosou. Nejprve se zdá, že jde o smrtku (ve velmi zdařilé scéně v hospodě), pak je ale kompromitována jako jakási intrikánská stařena a hlavně zosobnění tmářství. Takže prostě jakási žába na prameni radostného života lidu, že jsem skoro v pokušení dát si do spojitosti s ní Kornův verš „proč mám jinde hledat NEBE, když to svoje znám“. Každopádně závěrečné přejetí kosy bohužel nelze spojovat s biblickým „kde je smrti tvůj osten?“. Když jsem u těch písní: Honzův song nekomentuji, prostě tam je jako kornovsko-honzovský refrén, v pořádku. Zajímavé jsou písně jeho budoucí nevěsty (štíhlá Konvalinková, to je jako cesta strojem času do antiky): její „Kam ten potůček...“ musí být buď původní lidovka, nebo to napsal někdo, kdo má pro lidovou píseň mimořádný cit. Primitivní čtyřverší na hlavu poráží veškeré trapné umělotiny o lásce v různých opulentních muzikálech a narůžovělých mermomocných pohádkách naší doby. A potom ten slogan „Volám stráně lesy, ty můj Honzo kde jsi?“. Zde naopak zní slovesná estetika českých 50. let, stejně jako táž obrazová estetika ve scéně, v níž se poprvé prochází ve svých květinových šatech. Jestli jsem princeznu označil za zajímavou figuru, pak tahle děvečka je jejím zajímavým protějškem, zcela v rámci onoho parodického formátu „Honza jde do světa“. Prosvítávají-li tu a tam 50. léta (ve vší nevinnosti, je-li vůbec možná), bude zajímavé srovnat ideologický koncept s onou dobou. Vždyť všechny Zemanovy pohádky artikulují vládnoucí ideologii doby (jako zvláštní případ se v tomto ohledu jeví Šíleně smutná, ale i ta je dokonale dobová, v příkrém kontrastu proti dobovosti obou předešlých). Honza je skokem od Pyšné rovnou do husákovské normalizace, spočívající namnoze v korumpování „lidu“ zdáním dobrého bydla. Tady se už nebojuje o lepší zítřky, o svržení jha, tady se neadoruje lid uvědomělý, nýbrž je ukazován lid jako nositel pohodového soukromého žitíčka, lid jako vtipný vítěz nad zaprděnými středními vrstvami (lakotný hloupý sedlák, vojáci, u nichž je hloupost jedinou konstatovatelnou vlastností, hostinský – srov. s kovářem, královská rodina jako karikatura zhýčkané aristokracie, tulenářsky spolčené s loupežníky). Lze pochválit střídmé, neokázalé, ale šik kostýmy. Toho si všímám díky souslednosti sledování se Z pekla štěstí. (K čemuž ještě vypíchnu přesvědčivě působivou zkratku „kde máte česnek? kde máte...? a kde máte panímámu?“. Něčeho takového nemůže být cukrkandlový emoční dojič Troška schopen.) Celkově mám z výsledného tvaru této pohádky, i přes solidní koncept, dost rozpačitý dojem, takže bych váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Ovšem při vzpomínce, jak velkolepě (jako dramatické dobrodružství i jako komedie) na mne působila v dětství, jak kulťácké (při neznalosti tohoto pojmu) mi tehdy připadaly některé scény (např. buben v přeplněné hladomorně) se jednoznačně přikláním k vyššímu počtu (a poskytuji tak důkaz proti Šandíkovu předpokladu). Teď už mi scény, které mě tenkrát nejvíc bavily, nepřipadají zajímavé. Naopak zmíněnou scénu s utopeným chlebem, která mě rozesmála, si z dětství nepamatuji. Poztrácení zlaťáků mě tenkrát samozřejmě velmi iritovalo, nyní ho vnímám nejen jako zcela logickou komponentu, ale i jako příhodné překročení ideového stínu (lid sbírá a velebí Honzu). Z dalšího nemohu necitovat „na můj povel: cepy cepy, klepy klepy“. Ve filmu se objevuje šifra, kterou neumím rozřešit: Jednoruký pocestný se na Honzův pokyn stane němým. Později, když je Honza uveden k němé princezně, již má přimět k mluvení, první, co v její komnatě vidíme, je jednoruká socha. Ono to je vlastně celé postaveno na "tam a zpět", nejen v motivu princezny: vždyť poztrácením zlaťáků z loupežnické truhly (přes královskou rodinu a Honzu se peníze mimo jiné dostávají k oloupeným) dostávají opodstatnění i ty přebytečné loupežnické scény. /// Dodatek: Při dalším rodičovském zhlédnutí (srpen 2012) je dojem mnohem lepší. Především je vhodné odstoupit od ideové předpojatosti. Pak se mnohé scény a dialogy jeví v jiném světle. Zábava skvělá. Dokonce momentálně lepší než při Šíleně smutné, kterou už mám dávno ohranou až k nudě. Abych se už nerozepisoval, zmíním jen namátkou: selka ve scéně se sekyrkovou polévkou. Ačkoli je tato postava koncipována jasně šablonovitě, komunikuje zde krásně životně, zcela bez ohledu na její pojetí (což je v pohádkách vzácné). A takových míst by se dalo jmenovat více. Nebo naopak Skopeček čtoucí královský výnos ("...Lhostejno koho. Někoho..."). Nebo zcela jinak: celá sekvence "květinové princezny" je prostě krásná. Atd. () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Jiří Korn při natáčení jedné scény zlomil Valerii Kaplanové dvě žebra . (Stocki)
  • Film si do kín prišlo pozrieť niečo cez milión divákov, čo sa v tej dobe považovalo za veľký úspech. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama