Oáza

klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je hlavně (ale ne zcela) za samotný závěr. [Mimochodem, předchozí text je trošku upravený a zkrácený komentář k Un taxi pour Tobrouk, který je z neménlich stejného ranku] Je docela zajímavé, že ve filmu, kde se střetnou českoslovenští legionáři a Němci nezazní ani jednou němčina a všichni hovoří plynnou češtinou ☺ - to ale vůbec nevadí, alespoň mě, už vzhledem k tomu, že tak odpadají nutné scény neporozumění, které zpravidla bývají nudnější (jako např. v Kříži cti). Psychologie postav je zajímavá (kdo jiný mohl dostat ten největší "kalibr", než excelentní Hrušínský) a velkým plusem je pro mě fakt, že se nekoná žádné velké kamarádíčkování, ale jen jakýsi sňatek z rozumu. Posledních pár vět Brzobohatého v dovětku ignoruju, protože jsou až moc politického ladění (ale přesto ne prokokomunistické, přírodní úkaz) a podle mého se vůbec nehodí k vyznění jinak skvělého a opomíjeného filmu. " Ticho... To je krásný... " ps: skvělej plakát (19.05.2013)

Film, který pouštěl Václav Marhoul hercům, když se připravovali na Tobruk. V Deníku tvrdohlavého režiséra vzpomíná, že když Oázu viděl ve dvanácti letech, spatřil v něm poprvé v životě nahé ženské ňadro. Já ho tam teda nespatřil. Zato se zbytkem mohu jen souhlasit: "Díky scénám a hlavně dialogům je jasné, že to se teda nepovedlo. Je to fakt špatný a hodně uhozený. Až na pár světlých výjimek." (06.10.2021)

Na český (československý) poměry hodně neobvykej film. Škoda některejch dost mimózních scén a hlavně debilního konce. Taky hudbu mohli vybrat nějakou vhodnější. Ta se k filmu vůbec nehodila. Ale podle mě to stojí za vidění už kvůli hercům. Jinak hodně to připomíná film Sahara. (30.11.2013)

Krásné duny... 1) Pěkný, i když neoriginální námět je znehodnocen hloupým scénářem a neschopnou režií. 2) Mohu tolerovat češtinu německých letců, příšernou jazzující hudbu, zcela nepřehledné přestřelky, nezvládnuté akce, podivný konec, Hrušínského jako člena cizinecké legie, vojáky, kteří se neustále zdržují na palčivém slunci, někteří dokonce do půlky těla nazí, ačkoli se mohou uchýlit do stínu domů. 3) Nemohu ovšem tolerovat prvních 40 minut totální nudy. Pokračování ostatně nebylo o moc lepší. 4) Lze ocenit, že film vůbec vznikl vzhledem ke kontextu doby a samozřejmě krásu Karakumské pouště. (17.01.2014)

Budu upřímný, opakované setkání s tímto filmem po třiceti letech bylo zklamáním. Silný námět, skvělé obsazení a neobvyklé prostředí spolu s ucházející výpravou (přiměřenou komornosti filmu) zůstávají zcela nevyužité. Provedení je nanejvýš průměrné pokud jde o postavy, dialogy, plynutí děje či jeho vyznění. Konec je neskutečně useknutý, najednou střih a dvě věty Brzobohatého uzavírají celý příběh. Podivná psychedelická vysloveně šedesátková hudba a s tím i kamera klonící se do divných úhlů mají asi nabudit napjatost situace, ale ve mně spíš vyvolávaly představu příběhu odehrávajícího se v dobovém narkomanském doupěti než podobenství o válce, moci ideologie a boji lidské mysli proti ní. Ta závěrečná věta "poznal jsem, že smír s fašismem není možný" jako shrnutí toho, k čemu měl film asi směřovat, je plochá a tezovitá. To co by mělo (marně) nějak vyplývat z příběhu samotného, povah, vývoje a prostředí muselo být asi ještě dořečeno, aby to "jako každýmu došlo". (20.03.2021)