Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba... Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972). Sám tvůrce považoval tuto tragikomedii za své nejsurrealističtější dílo a znovu v něm vyhlásil válku pokrytectví, měšťáctví a falešné morálce. Snímek natočil ve Francii v již tradičním tandemu se scenáristou Jean Claude Carriérem a se sobě vlastní nespoutanou fantazií v něm vytvořil obraz světa, který ztratil lidský rozměr, absurdní vizi lidí, kteří pozbyli schopnost dorozumět se mezi sebou a často i porozumět sami sobě. (Česká televize)

(více)

Recenze (70)

GodComplex 

všechny recenze uživatele

Zabavna surrealisticka bomba a asi Bunuelovo best ofko. Neskutecna smrst jedne vypointovane sceny za druhou, kontinualne se menici charaktery, ktere na sebe navazuji v ramci scenare a plynule vas tak vedou do dalsich a dalsich lokaci, kde se stavaji ucastniky naoko absurdnich situaci, ktere jsou ale pod povrchem velmi chytrym komentarem, nebo narazkou na vsechno mozne, od zakladu lidskeho chovani az po spolecenske zvyklosti a pravidla. Přízraku svobody se tak povedl obdivuhodny kus, kdy vas svou vtipnosti nehorazne bavi, zaroven vas nuti premyslet a cele je to davkovano kadenci pri ktere nemate sanci se zacit stihnout nudit, jen hltate to zradlo, takze skoro maximum (opet ta absence hudby, Luisi.) 9/10 ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nejzvláštnější na věci mi připadá vlastní pocit, že se ve filmu vlastně nic mimořádného neděje. 1) Navíc jsem se chvílemi nudil._____ 2) Snímek odráží moderní dobu. Každý vnímá jen svůj svět a nic jiného si nepřipouští._____ 3) Druhá půlka získala na šmrncu i tempu, k čemuž přispělo i trefné herecké obsazení._____ 4) Ale stejně by mi více vyhovovala anglická ironie._____ 5) Tak nevím - je v nepořádku svět anebo já? ()

topi 

všechny recenze uživatele

Svérázný a hodně bizarně ujetý snímek ve filmografii Luise Buñuela. Tady vše funguje přesně naopak! Absurdnost největšího kalibru! Životy jednotlivých postav jsou propleteny do celistvého příběhu vskutku originálním způsobem, jakoby snímek byl natočen v jednom záběru a každý herec předával štafetu dalšímu aktérovi a ten dále rozvíjel tento surrealisticky bláznivý výtvor. Některé situace jsou fakt neskutečně šílené, zejména v malém hotelu scéna s mnichy a dalšími jeho obyvateli. Těžko popisovat, tohle se musí vidět, aby si na to každý divák udělal názor svůj. Škoda, že ke konci už tempu trochu dochází dech, i tak si ale myslím, že těžko hledat ve francouzsko-italské produkci podobný flák. S trochou nadsázky se dá toto dílo přirovnat k některým kouskům Davida Lynche. ()

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

The Phantom of Liberty sa stalo pre mňa príjemným prekvapením a po Andalúzkom psovi ktorého som mal možnosť vidieť v kine mi to otvorilo bránu k tomuto tvorcovi. Sila tohoto audiovizuálneho oparu stojí na nosných stĺpoch abstraktného "na hlavu padnutého" scenára, do ktorého som sa okamžite zamiloval. Snímka postupuje epizodicky. Každá hlavná postava prechádza plynule, no surrealisticky, do ďalšej časti a tak dej nenudí hoci sa tu logika hľadá márne. Esencia takéhoto kubismu ma očarila. ()

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Továrny nevědomí jedou na plné obrátky. Kouř z jejich komínů čadí do vědomí postav. A Luis bere do svých starých, ale pevných rukou surrealistické nitě a utká z nich svižnou, jízlivou tapisérii; aniž by zapomněl zdůraznit, že chování a jednání lidí není výsledkem jejich svobodné vůle, ale činitelů, které jsou vesměs mimo jejich kontrolu. Nad knihou Sama Harrise o iluzornosti svobodné vůle by Mistr, myslím, pokyvoval hlavou. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

čistá a surová forma plná surrealismu, kterou jsem však nebyl schopen pojmout a užít si to. Většina komentářú vyvyšuje jeho bizardnost, kterou se snaží šokovat. Ta tam rozhodně je, ale mě to přišlo bez pointy a podobný situační humor je do dokonalosti vybroušený u Monty Pythonů. Forma je stejná, ale toto jako celek mi přišlo bez smyslu, ale asi o tom to absurdno je. Věřím, že je to klasika, ale já asi moc přemýšlím o něčem, co nejde pochopit. Takže pro mě jen 3 hvězdy a třeba časem k tomu dozraju. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

U Buñuela mám vždycky jeden a ten samý problém a já se ho prostě nedokážu zbavit. Od každého jeho filmu očekávám něco bůhvíjak sofistikovaného, pak jsem ve finále zklamaný, že jsem to vlastně nedostal a myslím si, že jsem to nepochopil a až pak mi dojde, že šlo jen o ty symbolistické a dost absurdní scény. Měl jsem to u Nenápadného půvabu buržoazie, mám to i u Přízraku svobody. A nechci tím říct, že by to sofistikované nebylo - celkem je, ale útržkovitě. Nebo mi něco uniká a najdu to v tom při dalším zhlédnutí, i tohohle pocitu se zbavit u jeho filmů nemůžu. Každopádně ačkoli mi v tom chyběla nějaká celistvost (překvapivě u děje mi to je fuk, protože tady je celkem rychle jasné, že půjde jen o sled scének, ale spíš myšlenkově mi tam chybí) a Buñuel zde vlastně jede zhruba to samé, i tak se mi to líbilo. Některé scény jsou velmi chytře a absurdně-komediálně vystavené, jiné jsou jen absurdně vtipné, u jiných zase jen chápu poselství, ale bůhvíjak mě nebaví a pak jsou tam i takové, které jsem moc nepobíral (ale těch je minimum). Je to taková "všehochuť", kritizující především byrokracii, církev a další mocnosti + i na tu smetánku se dostane. Většinou trefně, ale ne vždy. Jenže i tak si mě to nedokázalo bůhvíjak získat a něco mi v tom prostě chybí. Své kouzlo to určitě má, ale Nenápadný půvab buržoazie mě přece jen zaujal o něco víc. Slabé 4* ()

tigre 

všechny recenze uživatele

rozhodne nadprumer svou bizarnosti a atmosferou - ale vuci ostatnim Bunuelovym filmum u mne spis pokulhava. i kdyz jako odpocinkovy dada surreal chaos je to fajn. Ale patrne by me to bavilo vic s pastisem a cigaretou. ()

Hennes 

všechny recenze uživatele

Co dodat k veškerým tamním komentářům? Plně se shoduji, že se jedná o povedenou absurdní satiru lidské povahy, morálky a společenských zásad. Film je úsměvný, ale zároveň Vás nutí se zamyslet, co jsme vlastně za nepodařený druh. Náplň snímku jde až do neuvěřitelné absurdity, kdy jíst u stolu, kde se vykonává potřeba je neslušné, kdy hledání ztraceného dítěte je důležitější než jeho přítomnost, kdy se skupina mnichů dokáže vrhnout na karban a fotografie přírody a budov jsou odporný hnus. Milena Vukotič tady v noční košily působí jako poměrně sličná dáma, oproti jejím rolím Piny ve Fantozzim :-). Italové vyšperkovali svůj podíl ještě herci jako Monica Vitti či Adolfo Celi. Sám režisér Luis Bunuel si zde zahrál roli mnicha a byla to jeho poslední herecká role. Po stránce režisérské, to byl jeho předposlední film a obdržel za něj roku 1975 cenu Italského národního svazu filmových novinářů, Stříbrnou stuhu. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Tak Bunuel bol ateista - a to plne vidno, ked hostia sedia na hajzlovych misach namiesto stoliciek, ta hnusna odporna susienka bez chuti a vone /odborne svata hostia/ - tak tu hostia zeru ako chipsy - rezisersky genialne natocene, dialogy takista masaker, surrealisticka komedia jak ma byt . 100 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v dubnu 2019. Přízrak svobody je anarchistickým nihilismem a surrealistickou provokací Luise Buñuela. Přízrak svobody rozkládá konvence filmové i společenské, překračuje bránu pokrytectví, znevažuje maloměšťáckou ctihodnost a morální stav převrací naruby. Zvědavě a záměrně proti sobě staví antagonismy a protivenství, realita nemá sama o sobě pevnou a neměnnou podstatu a čas se stává čtvrtým rozměrem cynicky zvrhlého rituálu filmového pátrání a šmírování. Myšlenky buněčným dělením stvořily nové představy a sžíravé touhy, téměř zapomenuté vzpomínky na minulé životy zahánějí žízeň a seznamují strach s chtíčem. Perverze stíhají fetiše, úřední formace obrany vlasti penetruje všechny obavy až do hloubky noci a neposkvrněné lidské početí neváhá provádět felaci své důstojnosti. Pojem svoboda je neviditelným stínem, zvrácenou nadávkou občanské poslušnosti a smyslové zotročení lidské podstaty. Hlavní záměr k dosažení hlasité společenské kontroverze byl splněn a kouzlo dechu života dostalo své vnitřní neonové světélkování. Z výraznějších lidských prostředků: vyšším zásahem ztrestaný kapitán obléhajících napoleonských vojáků (Bernard Verley, též v roli soudce), svéráznou noční dimenzi prožívající pan Foucauld (Jean-Claude Brialy), sérií zvrácených fotografií znechucená Foucauldova manželka (Monica Vitti), jejich vyhozená chůva (Muni), bezelstně důvěřivá Foucauldovic malá dcerka Véronique (I. Carrière), s Foucauldovou noční situací bezradný lékař (Jean Champion), za nemocným otcem spěchající zdravotní sestra (Milena Vukotic), ochotný hostinský na uzavřené silnici (Paul Frankeur), u ohně ohřívající se ctihodný karmelitánský mnich Gabriel (Paul Le Person), jeho poživační druzi karmelitáni (Guy Montagné, Marcel Pérès a Bernard Musson), k masochistickému uspokojení veřejnost potřebující Jean Sermans (Michael Lonsdale), jeho velmi schopná asistentka v kůži a s bičem Édith Rosenblum (Anne-Marie Deschodt), láskou a tělesným chtíčem zasažený prominentní mladík François de Richemont (Pierre-François Pistorio), jeho naivně zamilovaná a cudně stydlivá starší teta (Hélène Perdrière), z míry vyváděný učitel speciální policejní třídy (François Maistre), ve školní třídě velmi rozjařený četník Gérard (Pierre Maguelon), pospíchající vážně nemocný pan Legendre (Jean Rochefort), jeho strachující se manželka (Pascale Audret), jejich ztracená malá dcerka Aliette (Valerie Blanco), do rozpaků zahnaný Legendreův lékař Dr. Pasolini (Adolfo Celi), přespříliš úzkostlivá ředitelka školy (Agnès Capri), snaživý, zmatený a stíhaný policejní prefekt v metafyzickém rozechvění (Julien Bertheau), jeho probuzená mrtvá sestra (Adriana Asti), druhý policejní prefekt (Michel Piccoli), zvrhlík s fotografiemi (Philippe Brigaud), či populární celebrita a masový vrah (Pierre Lary). Přízrak svobody je anarchistickou podstatou lidumilnosti Luise Buñuela. Obrazy jsou ve stavbě obdarovány puncem vznešeného výrazu i provokativního odhodlání. Dobírá si aspekty moderního způsobu života, strhává přetvářku mravní důstojnosti, vysmívá se hysterii potřeb. Jistoty jsou jen zvrácenou halucinací, spořádanost je pouhou fikcí. Jsoucnost nemá jedinou rovinu bytí, myšlenka je stabilnější než skutečnost a lidská podstata se bez přikrývky třese zimou ve vysoké trávě, vyplašeně po očku vykukuje do tmy a hledá svou ztrestanou sobeckou duši. Ale svou omezenost nepřekoná. Přízrak svobody je unikátní uměleckou výpovědí, které překračuje i samotné podvědomí filmu. () (méně) (více)

zette 

všechny recenze uživatele

Film, o kterem se da dlouze mluvit. Pokud jej ale neuvidite na vlastni oci, nic to neznamena. Na sklonku sve kariery byl Bunuel neskutecne ve forme. Vyborne epizody s prelevanim jednotlivych postav. Vsechny vyborne, jako nejlepsi bych oznacil patrani po ztracene holcicce. Film ma tempo, vtip, vyborne herce a spoustu bizarnich pocinu, doporucuji vsem. ()

Martrix 

všechny recenze uživatele

V podstatě bych mohl napsat stejnou recenzi, jako u Nenápadného půvabu buržoazie - "Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl." Jen bych volil o dost méně přinasraný tón, protože tentokrát jsem se bavil. Luis Buñuel byl zlomyslný šotek, který si dělal legraci nejen ze společenských konvencí, ale také z diváka. Ostatně jak by jste to chtěli oddělit? Společnost tvoří i úzkoprsí snobové, neteční kariéristé, tupé davy-stáda pštrosů požírající vlastní trus... . Je mi jasné, že pro lidi jako byl Luis Buñuel muselo být mnohé jejich jednání stejně bizarní, jako co nám předložil v tomto filmu. Líbila se mi struktura vyprávění. Podobným způsobem si vybírám filmy, na které se chci podívat. Postavy si často jen skrze krátké setkání předají pomyslný štafetový kolík a navazují svým příběhem. Sledujeme tak pouť postaviček, které jsou buď zcela normální, ale jsou vtažené do absurního dění, nebo je tomu naopak. Někdy to funguje velmi dobře, jindy méně, ale v součtu je to minimálně zajímavé. Jsem tedy rád, že mi má nepoučitelnost (a štafetový kolík v podobě J. Rocheforta) ještě jednou vsunula Buñuela do cesty. Nejsem si jistý, jestli to bude stačit na to, abych provedl revizi a dal jeho filmům ještě příležitost, ale tentokrát se s ním rozejdu v míru. Zajímavý filmový zážitek s několika momenty, které si zapamatuji. PS: Pod pojmem francouzská komedie, si představuji něco jiného. Takže opatrně, tohle má do nenáročné zábavy a la třeba Záletník, vcelku daleko. Účastí francouzské herecké smetánky se nenechejte zmást. ()

charge 

všechny recenze uživatele

VYZRAZENÍ! Tenhle symbolický snímek, který by měl každý pochopit po svém, absurdně ukazuje, že v naprosté svobodě lidstvo žít zkrátka nedokáže. Pojetím je dosti film podobný jiným tvůrcům jako je Blier, nebo Godard, kteří se někdy až nepřiměřenou absurditou také zabývali. Zdejší společnost je už v takovém stádiu svobody, že se nedokáže sama udržet v řádu a to co dříve bylo považováno za nemorální zlo, je teď chápané za normální a posunuto za hranice lidského chápání. A naopak to co dříve bylo morální a krásné je nyní odsuzováno, např. zde zmíněná symetrie, nebo různé světové historické památky. Naopak za umění je považován naprostý brak a nevkus, když si to připodobním k tančícímu domu v Praze, tak ten film není daleko od pravdy jaké kýče se dnes uznávají za "umění". Mladý muž už nechce mladou ženu, ale krásu vidí ve starší ženě a ještě k tomu v příbuzenském vztahu. Sado maso výprask v hotelu mnichy a další přítomné neznechutil ostudností, ale omšelostí a společenskou nudností. Policie v tomto chaosu už není schopna řešit normální případy, proto se chytá i těch nejtriviálnějších (údajně ztracená dcera). Trest odstřelovače je smrt, ovšem ne skutečná, ta by byla totiž zdánlivým vysvobozením, naopak vpuštění zpět do zkaženého světa je vůbec ten nejvyšší trest. Scéna se společným vyprazdňováním je další symbolickou zvláštností, ve které se lidé před sebou stydí stravovat, ale nestydí se bavit při potřebě o exkrementech. Když si ovšem uvědomím jak je slovník dnešního člověka vybaven různými záchodovými výrazy a kolik lidí se stydí jíst na veřejnosti, tak je symbolika tohoto filmu celkem příhodná a jakoby předurčovala s neuvěřitelnou přesností současný svět třetího tisíciletí. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Tak jako v tomhle pásmu volně asociovaných absurdních „povídek“ se Buñuel neutrhl ze řetězu od dob Andaluského psa. Přijde mi, že je tu vůbec nejvíc sám sebou, a bavím se u toho, ráčej vodpustit, víc než u okolo často zmiňovaných Monty Pythonů. Pryč se svobodou! Ať zhyne Francie! ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Postůjte, ať se trefí. Do hlavy, do očí. Klauniáda, bez nosů červených. Kanonáda DADA. Večírek s výstřelky. Šat vlající všemi směry. Naruby. Švy šprýmařovy. Na kůži naší doby. Verš volný. Nechť rýmy prýští generace příští. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Mistr Luis Buñuel si řekl, že filosoficko-artských tragedií a poselství již natočil dost a že se tedy po bunuelsky pustí do humoru ala surrealy. Pár zajímavých okamžiků to vážně má, zejména prvních 15 minut bylo velmi neobvyklých až zajímavých. Kulže to ovšem na tom, že pan režisér pojal většinu filmu jako komedii, on sám však nemá smysl pro humor. Nebožtík Smoljak by o něm dokonce prohlásil, že nemá talent (viz. Záskok-Kuzmo Kuzmiči...). Takže z toho zůstala parodie na Davida Lynche dávno před Davidem Lynchem. Z úcty k velikánovi jsem vydržel 1 hod a 11 min. Dělat si srandu z rakoviny jater a ze ztracení malé dcerky mě nepřipadá komické, neboť oboje mě potkalo. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Očakával som niečo zvláštne, ale film prekonal moje predstavy. Už to ma prekvapilo, ako sa každých desať minút celkom obmenili hlavné postavy a tie predchádzajúce sa z filmu nenávratne strácali. Pritom žáner sa menil každých päť minút a postupne dospel až k úplnej hovadine bez hlavy a päty. Hľadanie prítomného dievčatka políciou, úchylák v parku rozdávajúci fotky pamiatok alebo mnísi hrajúci hazardné hry, to všetko je nevtipné, nezaujímavé a neoriginálne. A keď tým autor narážal na nejaké udalosti jeho doby a chcel niečo významné a trvalé povedať, mal dať návod do titulkov. ()

MaxipesFik 

všechny recenze uživatele

Pohlavkující socha, nemravný vítězný oblouk, liška, policejní akademie... Bunuel si s námi hraje. Ale je to moc příjemná a zábavná hra. Přinejmenším stejně nenápadně půvabné jako buržoazie. ()

Ixbalanke 

všechny recenze uživatele

Wow, jakto že jsem Bunuela objevila až teď? Velmi delikátní humor, tvářící se, že je jen divná realita. Chvíli mi trvalo, než jsem úplně prokoukla jak to autor myslel a seznávám, že je to lehce geniální. Už se nemůžu dočkat až uvidím jeho další filmy! ()

Související novinky

Zemřel herec Michael Lonsdale

Zemřel herec Michael Lonsdale

22.09.2020

Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)

Reklama

Reklama