Přízrak svobody

Bunuel zrál jako víno a tak ve 74 letech natočil svůj pravděpodobně nejodvážnější (nebo nejodvázanější?) film a definitivně tak zarazil (před) poslední hřebíček do své filmové rakve a zároveň nesmrtelnosti v říši celuloidu. Přelud svobody je alespoň tak jak já ho chápu filmem hravým, vtipným, plným originálních obrazů, metafor, snových výjevů i pouhých drzostí a vtípků - dohromady namícháno se jedná o velmi osvěžující a dlouhodoznívající koktejl velmi výživný - je to od Bunuela takový dárek pro všechny - pro herce, pro diváky i pro něj. Bunuel tu obsadil všechny své oblíbené herce - Piccoliho, Frankeuera, Rocheforta, Vukotic a také Bertheau plus jako bonus Monicu Vitti a J.C.Brialy, které si vypůjčil od kolegů. Přelud svobody je nádherný testament - odkaz budoucím generacím, film plný tajemství i zlomyslností - poslední štace velkého filmaře i člověka...tak honem, rychle, pospěšte si, abyste o něj nepřišli...Bunuel čas sice nezastavil, ten běží stále dál, ale celým svým dílem málem zničil náš vesmír, zřejmě stačilo jen málo...totiž nic, svůj osud tímto naplnil a dovršil...i když se ještě jednou vrátil s Tajemný předmětem touhy. 8.3.2020 - Je zvláštní vidět Buňuelovy filmy po dvaceti letech znovu, jako teenager jsem byl z něj totálně na větvi, stejně jako ze saury - byli to prostě idolové mýho mládí, dnes je to jinak, už dávno jsem z toho vyrost, nicméně to nic neubralo hodnotě těch filmů, pořád na ně koukám s obdivem, i když už né s otevřenými ústy, nýbrž jen s lehce cynickým odstupem, opakuju, hodnotu těch filmů to ale zásadně nesnižuje. A malé vysvětlení těm, co Buňuela nechápou: abyste jeho filmům rozuměli, nesmíte to mít v hlavě v pořádku, ale musíte mít o pár koleček navíc, normální mozek jeho filmy neocení, musíte být trochu vyšinutý, abyste ho měli rádi. (21.09.2014)

Zabavna surrealisticka bomba a asi Bunuelovo best ofko. Neskutecna smrst jedne vypointovane sceny za druhou, kontinualne se menici charaktery, ktere na sebe navazuji v ramci scenare a plynule vas tak vedou do dalsich a dalsich lokaci, kde se stavaji ucastniky naoko absurdnich situaci, ktere jsou ale pod povrchem velmi chytrym komentarem, nebo narazkou na vsechno mozne, od zakladu lidskeho chovani az po spolecenske zvyklosti a pravidla. Přízraku svobody se tak povedl obdivuhodny kus, kdy vas svou vtipnosti nehorazne bavi, zaroven vas nuti premyslet a cele je to davkovano kadenci pri ktere nemate sanci se zacit stihnout nudit, jen hltate to zradlo, takze skoro maximum (opet ta absence hudby, Luisi.) 9/10 (11.03.2012)

Nejzvláštnější na věci mi připadá vlastní pocit, že se ve filmu vlastně nic mimořádného neděje. 1) Navíc jsem se chvílemi nudil._____ 2) Snímek odráží moderní dobu. Každý vnímá jen svůj svět a nic jiného si nepřipouští._____ 3) Druhá půlka získala na šmrncu i tempu, k čemuž přispělo i trefné herecké obsazení._____ 4) Ale stejně by mi více vyhovovala anglická ironie._____ 5) Tak nevím - je v nepořádku svět anebo já? (13.08.2019)

Svérázný a hodně bizarně ujetý snímek ve filmografii Luise Buñuela. Tady vše funguje přesně naopak! Absurdnost největšího kalibru! Životy jednotlivých postav jsou propleteny do celistvého příběhu vskutku originálním způsobem, jakoby snímek byl natočen v jednom záběru a každý herec předával štafetu dalšímu aktérovi a ten dále rozvíjel tento surrealisticky bláznivý výtvor. Některé situace jsou fakt neskutečně šílené, zejména v malém hotelu scéna s mnichy a dalšími jeho obyvateli. Těžko popisovat, tohle se musí vidět, aby si na to každý divák udělal názor svůj. Škoda, že ke konci už tempu trochu dochází dech, i tak si ale myslím, že těžko hledat ve francouzsko-italské produkci podobný flák. S trochou nadsázky se dá toto dílo přirovnat k některým kouskům Davida Lynche. (22.03.2020)

The Phantom of Liberty sa stalo pre mňa príjemným prekvapením a po Andalúzkom psovi ktorého som mal možnosť vidieť v kine mi to otvorilo bránu k tomuto tvorcovi. Sila tohoto audiovizuálneho oparu stojí na nosných stĺpoch abstraktného "na hlavu padnutého" scenára, do ktorého som sa okamžite zamiloval. Snímka postupuje epizodicky. Každá hlavná postava prechádza plynule, no surrealisticky, do ďalšej časti a tak dej nenudí hoci sa tu logika hľadá márne. Esencia takéhoto kubismu ma očarila. (25.04.2017)

Továrny nevědomí jedou na plné obrátky. Kouř z jejich komínů čadí do vědomí postav. A Luis bere do svých starých, ale pevných rukou surrealistické nitě a utká z nich svižnou, jízlivou tapisérii; aniž by zapomněl zdůraznit, že chování a jednání lidí není výsledkem jejich svobodné vůle, ale činitelů, které jsou vesměs mimo jejich kontrolu. Nad knihou Sama Harrise o iluzornosti svobodné vůle by Mistr, myslím, pokyvoval hlavou. (14.03.2020)

čistá a surová forma plná surrealismu, kterou jsem však nebyl schopen pojmout a užít si to. Většina komentářú vyvyšuje jeho bizardnost, kterou se snaží šokovat. Ta tam rozhodně je, ale mě to přišlo bez pointy a podobný situační humor je do dokonalosti vybroušený u Monty Pythonů. Forma je stejná, ale toto jako celek mi přišlo bez smyslu, ale asi o tom to absurdno je. Věřím, že je to klasika, ale já asi moc přemýšlím o něčem, co nejde pochopit. Takže pro mě jen 3 hvězdy a třeba časem k tomu dozraju. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.01.2013)

U Buñuela mám vždycky jeden a ten samý problém a já se ho prostě nedokážu zbavit. Od každého jeho filmu očekávám něco bůhvíjak sofistikovaného, pak jsem ve finále zklamaný, že jsem to vlastně nedostal a myslím si, že jsem to nepochopil a až pak mi dojde, že šlo jen o ty symbolistické a dost absurdní scény. Měl jsem to u Nenápadného půvabu buržoazie, mám to i u Přízraku svobody. A nechci tím říct, že by to sofistikované nebylo - celkem je, ale útržkovitě. Nebo mi něco uniká a najdu to v tom při dalším zhlédnutí, i tohohle pocitu se zbavit u jeho filmů nemůžu. Každopádně ačkoli mi v tom chyběla nějaká celistvost (překvapivě u děje mi to je fuk, protože tady je celkem rychle jasné, že půjde jen o sled scének, ale spíš myšlenkově mi tam chybí) a Buñuel zde vlastně jede zhruba to samé, i tak se mi to líbilo. Některé scény jsou velmi chytře a absurdně-komediálně vystavené, jiné jsou jen absurdně vtipné, u jiných zase jen chápu poselství, ale bůhvíjak mě nebaví a pak jsou tam i takové, které jsem moc nepobíral (ale těch je minimum). Je to taková "všehochuť", kritizující především byrokracii, církev a další mocnosti + i na tu smetánku se dostane. Většinou trefně, ale ne vždy. Jenže i tak si mě to nedokázalo bůhvíjak získat a něco mi v tom prostě chybí. Své kouzlo to určitě má, ale Nenápadný půvab buržoazie mě přece jen zaujal o něco víc. Slabé 4* (19.07.2021)

rozhodne nadprumer svou bizarnosti a atmosferou - ale vuci ostatnim Bunuelovym filmum u mne spis pokulhava. i kdyz jako odpocinkovy dada surreal chaos je to fajn. Ale patrne by me to bavilo vic s pastisem a cigaretou. (12.10.2009)

Co dodat k veškerým tamním komentářům? Plně se shoduji, že se jedná o povedenou absurdní satiru lidské povahy, morálky a společenských zásad. Film je úsměvný, ale zároveň Vás nutí se zamyslet, co jsme vlastně za nepodařený druh. Náplň snímku jde až do neuvěřitelné absurdity, kdy jíst u stolu, kde se vykonává potřeba je neslušné, kdy hledání ztraceného dítěte je důležitější než jeho přítomnost, kdy se skupina mnichů dokáže vrhnout na karban a fotografie přírody a budov jsou odporný hnus. Milena Vukotič tady v noční košily působí jako poměrně sličná dáma, oproti jejím rolím Piny ve Fantozzim :-). Italové vyšperkovali svůj podíl ještě herci jako Monica Vitti či Adolfo Celi. Sám režisér Luis Bunuel si zde zahrál roli mnicha a byla to jeho poslední herecká role. Po stránce režisérské, to byl jeho předposlední film a obdržel za něj roku 1975 cenu Italského národního svazu filmových novinářů, Stříbrnou stuhu. (25.02.2013)

Tak Bunuel bol ateista - a to plne vidno, ked hostia sedia na hajzlovych misach namiesto stoliciek, ta hnusna odporna susienka bez chuti a vone /odborne svata hostia/ - tak tu hostia zeru ako chipsy - rezisersky genialne natocene, dialogy takista masaker, surrealisticka komedia jak ma byt . 100 % (08.05.2019)

Film, o kterem se da dlouze mluvit. Pokud jej ale neuvidite na vlastni oci, nic to neznamena. Na sklonku sve kariery byl Bunuel neskutecne ve forme. Vyborne epizody s prelevanim jednotlivych postav. Vsechny vyborne, jako nejlepsi bych oznacil patrani po ztracene holcicce. Film ma tempo, vtip, vyborne herce a spoustu bizarnich pocinu, doporucuji vsem. (11.12.2010)

V podstatě bych mohl napsat stejnou recenzi, jako u Nenápadného půvabu buržoazie - "Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl." Jen bych volil o dost méně přinasraný tón, protože tentokrát jsem se bavil. Luis Buñuel byl zlomyslný šotek, který si dělal legraci nejen ze společenských konvencí, ale také z diváka. Ostatně jak by jste to chtěli oddělit? Společnost tvoří i úzkoprsí snobové, neteční kariéristé, tupé davy-stáda pštrosů požírající vlastní trus... . Je mi jasné, že pro lidi jako byl Luis Buñuel muselo být mnohé jejich jednání stejně bizarní, jako co nám předložil v tomto filmu. Líbila se mi struktura vyprávění. Podobným způsobem si vybírám filmy, na které se chci podívat. Postavy si často jen skrze krátké setkání předají pomyslný štafetový kolík a navazují svým příběhem. Sledujeme tak pouť postaviček, které jsou buď zcela normální, ale jsou vtažené do absurního dění, nebo je tomu naopak. Někdy to funguje velmi dobře, jindy méně, ale v součtu je to minimálně zajímavé. Jsem tedy rád, že mi má nepoučitelnost (a štafetový kolík v podobě J. Rocheforta) ještě jednou vsunula Buñuela do cesty. Nejsem si jistý, jestli to bude stačit na to, abych provedl revizi a dal jeho filmům ještě příležitost, ale tentokrát se s ním rozejdu v míru. Zajímavý filmový zážitek s několika momenty, které si zapamatuji. PS: Pod pojmem francouzská komedie, si představuji něco jiného. Takže opatrně, tohle má do nenáročné zábavy a la třeba Záletník, vcelku daleko. Účastí francouzské herecké smetánky se nenechejte zmást. (11.02.2024)

VYZRAZENÍ! Tenhle symbolický snímek, který by měl každý pochopit po svém, absurdně ukazuje, že v naprosté svobodě lidstvo žít zkrátka nedokáže. Pojetím je dosti film podobný jiným tvůrcům jako je Blier, nebo Godard, kteří se někdy až nepřiměřenou absurditou také zabývali. Zdejší společnost je už v takovém stádiu svobody, že se nedokáže sama udržet v řádu a to co dříve bylo považováno za nemorální zlo, je teď chápané za normální a posunuto za hranice lidského chápání. A naopak to co dříve bylo morální a krásné je nyní odsuzováno, např. zde zmíněná symetrie, nebo různé světové historické památky. Naopak za umění je považován naprostý brak a nevkus, když si to připodobním k tančícímu domu v Praze, tak ten film není daleko od pravdy jaké kýče se dnes uznávají za "umění". Mladý muž už nechce mladou ženu, ale krásu vidí ve starší ženě a ještě k tomu v příbuzenském vztahu. Sado maso výprask v hotelu mnichy a další přítomné neznechutil ostudností, ale omšelostí a společenskou nudností. Policie v tomto chaosu už není schopna řešit normální případy, proto se chytá i těch nejtriviálnějších (údajně ztracená dcera). Trest odstřelovače je smrt, ovšem ne skutečná, ta by byla totiž zdánlivým vysvobozením, naopak vpuštění zpět do zkaženého světa je vůbec ten nejvyšší trest. Scéna se společným vyprazdňováním je další symbolickou zvláštností, ve které se lidé před sebou stydí stravovat, ale nestydí se bavit při potřebě o exkrementech. Když si ovšem uvědomím jak je slovník dnešního člověka vybaven různými záchodovými výrazy a kolik lidí se stydí jíst na veřejnosti, tak je symbolika tohoto filmu celkem příhodná a jakoby předurčovala s neuvěřitelnou přesností současný svět třetího tisíciletí. (26.01.2010)

Postůjte, ať se trefí. Do hlavy, do očí. Klauniáda, bez nosů červených. Kanonáda DADA. Večírek s výstřelky. Šat vlající všemi směry. Naruby. Švy šprýmařovy. Na kůži naší doby. Verš volný. Nechť rýmy prýští generace příští. (08.03.2020)

Tak jako v tomhle pásmu volně asociovaných absurdních „povídek“ se Buñuel neutrhl ze řetězu od dob Andaluského psa. Přijde mi, že je tu vůbec nejvíc sám sebou, a bavím se u toho, ráčej vodpustit, víc než u okolo často zmiňovaných Monty Pythonů. Pryč se svobodou! Ať zhyne Francie! (20.07.2014)

Mistr Luis Buñuel si řekl, že filosoficko-artských tragedií a poselství již natočil dost a že se tedy po bunuelsky pustí do humoru ala surrealy. Pár zajímavých okamžiků to vážně má, zejména prvních 15 minut bylo velmi neobvyklých až zajímavých. Kulže to ovšem na tom, že pan režisér pojal většinu filmu jako komedii, on sám však nemá smysl pro humor. Nebožtík Smoljak by o něm dokonce prohlásil, že nemá talent (viz. Záskok-Kuzmo Kuzmiči...). Takže z toho zůstala parodie na Davida Lynche dávno před Davidem Lynchem. Z úcty k velikánovi jsem vydržel 1 hod a 11 min. Dělat si srandu z rakoviny jater a ze ztracení malé dcerky mě nepřipadá komické, neboť oboje mě potkalo. (16.05.2011)

Očakával som niečo zvláštne, ale film prekonal moje predstavy. Už to ma prekvapilo, ako sa každých desať minút celkom obmenili hlavné postavy a tie predchádzajúce sa z filmu nenávratne strácali. Pritom žáner sa menil každých päť minút a postupne dospel až k úplnej hovadine bez hlavy a päty. Hľadanie prítomného dievčatka políciou, úchylák v parku rozdávajúci fotky pamiatok alebo mnísi hrajúci hazardné hry, to všetko je nevtipné, nezaujímavé a neoriginálne. A keď tým autor narážal na nejaké udalosti jeho doby a chcel niečo významné a trvalé povedať, mal dať návod do titulkov. (21.07.2019)

Pohlavkující socha, nemravný vítězný oblouk, liška, policejní akademie... Bunuel si s námi hraje. Ale je to moc příjemná a zábavná hra. Přinejmenším stejně nenápadně půvabné jako buržoazie. (16.01.2010)

Wow, jakto že jsem Bunuela objevila až teď? Velmi delikátní humor, tvářící se, že je jen divná realita. Chvíli mi trvalo, než jsem úplně prokoukla jak to autor myslel a seznávám, že je to lehce geniální. Už se nemůžu dočkat až uvidím jeho další filmy! (22.06.2012)