Rozpaky kuchaře Svatopluka

U tohodle seriálu jsem pokaždé stála o to,vidět i druhou verzi.Tedy tu neodhlasovanou.Faktem je, že možnost "svobodné" volby v tehdejší době inspirovala kdekoho a já vždycky koukala z okna, kde to blikalo jako o silvestru.Nevím jesti se dalo v tomhle interaktivním díle švindlovat,u nás doma se sice vypínače mačkaly, vždycky ale padla věta že to je stejně švindl.Ovšem kuchaři v podání J.Moučky nebo P.Nárožného - suprovej zážitek.Jo a ještě jednu zkušenost mi toto dílko dalo-už poznám nastavovanou omáčku! (07.06.2009)

Na tenhle seriál si pamatuji, protože ho vysílali v době, kdy už jsem vnímal věci okolo sebe a registroval jsem i rodiče, jak zběsile rozsvěcovali a zhasínali v iluzi svobodné volby v naprosto nesvobodné zemi. Dnes s odstupem času musím říct, že seriál je především tragikomickým svědectvím o šílené době svého vzniku – tedy upadajícího reálného socialismu. O době, kdy absolutní nedostatek čehokoliv vedl k tomu, že i krádež svíčkové se řešila bezmála jako trestný čin. Kdy i v těch nejluxusnějších hotelích byly hostům servírovány blafy a srágoroviny připravené v hrozných hygienických podmínkách. Době, kdy dělat šéfa čehokoliv muselo být děsně frustrující, neb na nic nebyly peníze a personál byla banda lenivých menakačenků, alkoholiků nebo zašívačů (čest výjimkám) ovšem s absolutní mocí. A hlavně Sváťa během několika dílů vystřídal tři zaměstnání, což z něj vlastně dělá fluktuanta, tedy v té době dosti nespolehlivého živla. Alespoň že lidem byla dána iluze možnosti svobodně hlasovat v televizi, když v reálném životě si o tom mohli nechat jen zdát. A tenhle šílený svět připadal těm lidem natolik normální, že se to nebála odvysílat ani ČST, tedy hlásná trouba režimu numero uno. (07.04.2020)

Svatopluk je bídné dílo zejména svým konceptem. Tvůrčí tým, v čele s Františkem Filipem, lišácky servírují divákům latentní propagandu „laskavé normalizace“. Pokud postava dojde do fáze neřešitelné situace, obraz zastavuje a následný střih do studia nabídne pohled, kde diváci drží škatule s tlačítky ANO/NE . Tato zdánlivá divácká spoluúčast má evokovat pocit svobodného rozhodnutí. Paradoxem celého konceptu je právě výše zmiňovaná volba, která vlastně neexistuje, jelikož děj samotný je již předem definována a ačkoliv se tvůrci snažili na strategii „volby“ seriál postavit a vzbudit pocit svobodného rozhodnutí, nic to nemění na faktu, že celý tým vyprodukoval pouze další normalizační propagandu. Svobodné rozhodnutí totiž ve skutečnosti nebylo možné. (15.03.2013)

Super nápad s těma světlama a seriál taky nebyl zase tak moc špatný, ale ty kecy v tom studiu jsou něco příšerného. Každopádně není to něco na co bych se vyloženě těšil a s nadšením sledoval. Tehda to bylo zpestření, dnes už je to jen prázdný seriál pro toho kdo pamatuje (většinou) jen plný nostalgie. (18.02.2013)

Dávám čtyři hvězdičky, i když za to může velká dávka nostalgie. Pamatuju si jak jsme zhasínali nebo rozsvěceli světla v domě a legrace byla, že to tak dělala celá ulice. Kvůli tomuto pořadu jsem si jako malá holčička myslela, že Josef Dvořák se nejmenuje Josef ale Svatopluk a nějak jsem to nechtěla pochopit. I teď se na seriál ráda podívám, ale už nemá to kouzlo okamžiku, které míval. (14.12.2011)