Slon

Štyri roky po masakri na Columbine High School, režisérsky rebel Gus Van Sant, až by som povedal, že takmer dokumentárnym spôsobom zrekonštruoval tieto krvavé udalosti, keď precízna DP Harrisa Savidesa je zvyčajne nastavená na stabilizátor - STEADICAM, čo má jednak za následok aj to, že tým pádom vznikajú veľmi dlhé a stabilizované, neprerušované sekvencie, kedy kameraman neustále protagonistom tzv. „dýcha” priamo na chrbát, skrátka, je im ustavične v pätách, čím sa zvyšuje pocit stiesnenosti a autenticity, a k tomu je to spracované i z viacerých uhlov pohľadu jednej situácie, keď trebárs najprv uvidíte dve postavy, ako sa rozprávajú, že každá si pôjde potom svojou cestou, a to mám presne na mysli, že to i zvlášť uvidím, ale taktiež okolo nich prejde aj tretia postava, a i tej sa dostane rovnakej starostlivosti z pozície extra kvalitnej, sústredenej réžie, defacto, takýmto štýlom spoznávam väčšinu študentov školy, ktorých sa to bude bezprostredne týkať, ale taktiež sa dostávam i do zákulisia k hlavným aktérom beštiálneho, brutálneho besnenia, že dokonca ich sledujem aj z ich domácnosti, ako vstrebávajú „náučné dokumenty” , či aj totálnou absurditou je i to, že si prosto domov objednali balík, v ktorom sa skrýva, skúste dva krát hádať, čo v ňom bolo pekne zabalené ? Boli si všetkého dopredu vedomí, pretože si to obšírne naplánovali, diskutovali o tom, a v podstate vôbec neriešili, akú za sebou zanechajú spúšť... _ Ja som mal počas toho celého sledovania skutočnej, extrémne závažnej príhody, neuveriteľne a strašne nepríjemný, normálne až klaustrofobický pocit, pretože z toho areálu nebolo pre mnohé, potenciálne obete žiadneho úniku, alebo i také skrývanie sa v rôznych kútoch vzdelávacieho zariadenia vždy neznamenalo, že má dotyčný automatický vyhraté, lebo páchatelia disponovali s plne automatickými zbraňami, čím si jednoznačne zvyšovali svoje skóre, cieľ, ktorý si na začiatku stanovili ! (19.12.2019)

Rozporuplné. A rozhodně zajímavé. Film jako takový nevyniká ničím. Je naprosto rutinní, obyčejní, všední. Sledujeme několik výňatku z každodenního života náhodných studentů na střední škole. Nemají na sebe žádnou návaznost, jen se v jednom dni sympaticky proplétají a ukazují jednotlivé typy charakterů. Možná spíš jen povrchně nastiňují, protože tady nezáleží na tom, jak se postavy cítí nebo jaké jsou. Celý den totiž nenasvědčuje ničemu, co by se mohlo stát. A najednou bum. Proč to udělali? Co je k tomu vedlo? Zde se ale žádné otázky ani odpovědi nedočkáte. Protože ani žádná zdánlivá není. Mužeme se jen tiše domnívat, čemu ten hrůzný čin předcházel. Jen v náznacích tu znázorněno několik možných variant, které ale nejsou nikterak rozvětvené či ukotvené v zdánlivě nesmyslném příběhu. Možná byl nesmyslný stejně jako čin, který přišel po něm. A měl vůbec nějaký smysl? Svou výpovědí se film řadí někde mezi Let číslo 93 a Bowling for Columbine. Polodokumentární chladný film bez emocí, který svým provedením a následným vyvrcholením dokáže vyvolat velice silný sugestivní dojem. Nic víc, nic míň. Máte nad čím přemýšlet. Dlouhých záběrů na oblaka je tu až nepříjemně mnoho... (10.08.2009)

Vše vystihují uživatelé kleopatra, Lima. Zajímavě podaný snímek, který opravdu citově nevydírá, ale nenabízí skoro žádné emoce a postrádá i racionální chování. Zprvu se zdá odtažitý pohled na záda studentů geniálním nápadem, symbolizuje to, že obětí se může stát kdokoliv z nás. Prostředí školy mi přijde cizí (nikdo se neučí, všude to vypadá jak v obýváku, maximálně někdo debatuje, jinak školu můžete pouze tušit). Hold jiný kraj, jiný mrav. To by ale nevadilo, podkres klasické hudby a onen klid před bouří je sám o sobě mrazivý. Bohužel si nejsem jistá, zda podobný styl dokáže udržet pozornost diváka celých 75 minut. Na delší smysluplný rozhovor nenarazíte a tak můžete motivaci k takovému činu tušit jen ze zjednodušených a zkreslených náznaků. Na závěr přijde děsivé vyvrcholení, ve kterém ovšem postrádám uvěřitelnější chování studentů. Je to pojato opravdu spíš z pohledu šoku a zmatení, než nějakého reálného zděšení. K textu distributora. "Víc než sociopolitické souvislosti ho zajímá, co asi se dělo v myslích těch slušných a kultivovaných mládenců, kteří se rozhodli dát světu za vyučenou povražděním nevinných lidí a skoncovat s vlastním životem." Tak to jsem z filmu nevytušila. Spíš mi přijde, že film je podán jako umělecká rekonstrukce děsivé události. Bez nastolení otázek, bez vysvětlení, bez citového nátlaku, bez velkolepého konce plného krvavých stříkanců. Kultivované, mrazivé, odtažité. SPOILER - velmi povedené 5ti hvězdičkové scény: 1) začátek, 2) pohledy přes ramena studentů (jen by chtělo některé zkrátit), 3) zvracení dívek na WC, 4) hraní na klavír, 5) přebírání poštovního balíčku a jeho rozbalování (to vám padne čelist až na zem) Za některé nápadité scény 80% (03.03.2010)

Viem presne čo chcel týmto filmom G.V.Sant povedať, ale neviem, či práve tento pohľad bol práve najšťastnejší výber. Ukázať študentov a chod školy ako takej z všemožných pohľadov bolo fajn, ale po hodine som už toho mal dosť a v duchu som si vravel, že by sa už konečne mohol začať črtať nejaký príbeh. Po čase začalo byť jasné o čo pôjde. Masaker v závere je síce poriadne oživenie, ale vzhľadom na predchádzajúce minúty by som si vedel predstaviť aj drsnejšiu depku. Navyše samotný záver, kde si má divák domyslieť, ako detskí ozbrojenci skončia, to mi tiež nesedelo. Iba na jedno pozretie. 60%. (24.08.2010)

Sú filmy, ktoré nejdú z hlavy. Nepopísateľná emócia, ktorá sa nedá preniesť do textu..takže skúsim..a..snáď len toľko, že som bol počas sledovania Elephanta totálne zhypnotizovaný a po jeho skončení v niekoľkohodinovej akoby anestéze. Gus Van Sant ma prekvapil, nikdy predtým ani potom (a asi už ani nikdy) ma podobne nerozsekal. Brilantná ukážka režisérskeho minimalizmu. P.S. A Beethoven bol génius ! (09.08.2009)