Manderlay

Výborně vypointovaný film, který krásně dokazuje, že konec je nejdůležitější součástí filmu. Sice mi tu chybí Kidman, kterou Howard nedorovnává ani náhodou, a vadí celkem pomalejší začátek, ale i když je těch pět hvězd s odřenýma ušima, musím je dát... (16.10.2010)

Úplně jiná Grace. Úplně jiné téma. Ale stále dobrá sada. Slabší, ale pořád silná. (10.08.2010)

Podruhé už to tolik nefunguje. O něco horší než Dogville, hlavně hodně pomalý rozjezd příběhu, naštěstí opět úžasný černohumorný konec mnohé zachraňuje. Bryce je fajn, ale stejně bych radši znovu Nicole. (08.07.2005)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A jsem specielně, výjimečně a ultimátně naštvaná, že tímhle zničili, rozemleli, rozonanovali památku Dogvillu, jež byl dokonalý, do prachu mizerné plantáže a točitých schodů a slabin zrzavé dívky, co umí hrát jen někdy a dneska to nechala v druhých kalhotách. Jediná věc, která mi aspoň trochu připadala trefná nebo satirická, byla konfrontace filmu s fotkami, které běží na pozadí závěrečných titulků. Ty mě bavilo sledovat, film ne. (25.01.2009)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

Byl jsem šokován, Larsi von Trierovi se podařilo to, co se jen tak někomu nezadří. Pokračováním překonal původní snímek a to ne v jednom, ale hned v několika bodech. Narozdíl od utahaného Dogvilluje Manderlay mrštný jako laňka a nikde neškobrtne. Hlavním důvodem toho, proč film utíká kvapem je, že jej tentokrát má Lars von Trier dokonale promyšlen. Žádný záběr není samoúčelný a již brzy na něj navazuje nejedna šokující pointa (vykácení parku Staré paní, nemoc, vražda...). Jediné, co mi zpočátku na snímku nesedělo byly nové tváře ve starých rolích nebo naopak staré tváře v nových rolích. Například Bryce Dallas Howard se mi zdála dost křečovitá, nedokázala reagovat na věci, které na place vlastě nebyly a byla trochu rozpačitá, hlavně její těkavý pohled a herecký výkon, kterému jsem nechtěl nebo nemohl věřit. A tady jsem byl poprvé rád, že Lars von Trier točil chronologicky. Bryceiny rozpaky se tak brzy rozplynou jako ranní mlha a navíc to působí přirozeně (jakoby se pomalu zvykala na nový život). Nakonec si tedy k její osobě dovolím konstatovat dvě věci: 1. Překonala ve svém herectví Nicole Kidman; 2. Lars von Trier z ní udělal velice nadprůměrnou herečku. Později: Trier bohužel nepřekonává Dogville a vytváří divácky mnohem více přijatelnou podívanou, která může být pochoutkou i pro ty, kteří Triera zrovna nemilují. (16.11.2005)

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)

Trierova trilogie mě začala hodně zajímat už s jejím prvním "dílem" Dogville. Manderlay je snad ještě o stupínek lepší. Trier v něm opět nastavuje zrcadlo americké společnosti, a ten obraz se zdaleka nemusí všem líbit. Ale mně se líbil, a moc. Naprosto odzbrojující je závěrečná čtvrthodinka, kdy již tak skvěle napsanou postavu Grace (velice dobrá Bryce Dallas Howard "alternující" Nicole Kidman) trumfne Wilhelm v podání Danny Glovera. (09.07.2005)

Alegorie o skutečné podobě tak řečeného svobodného světa v některých ohledech opravdu zaostává za předcházejícím DOGVILLEM. Říci to znamená ovšem současně dodat, že se tak děje v řádu mimořádně vyjímečného díla, že scéna, tvořená schematickými čarami, je i v tomto díle plně funkční, že noví herci včetně titulní představitelky Grace, v době natáčení 22-23leté Bryce Dallas Howardové, se plně vyrovnají svým předchůdcům. Je přitom velmi nesnadné určit přesně velmi pohyblivou hranici mezi ustalováním osvědčené metody a zárodky opakujícího se stereotypu; vždyť i opakování se samo je tu ve stavu zrodu. To, co tu vyniká, to, co je ideovým posláním velkého Dána, vhled nejen do podkožky, ale přímo do vnitřností někdy až příliš jednostranně vychvalované americké demokracie, je nemilosrdné, neosobní, je skutečně skalpem chirurga, který především léčí. A aby mohl léčit, musí stanovit diagnózu. Laboratorní experiment přerůstá do kritického společenského pohledu. Co přinese třetí, závěrečný díl? (24.12.2010)

Pred druhou von Trierovou kritikou americkej spoločnosti som mal skeptický pohľad. K nemu ma dohnali skromnejšie hodnotenia a zmena na hlavnej pozícii herečky. Ale už po pol hodinke ma film presvedčil o opaku. K optimistickejšiemu pocitu pri sledovaní, oproti prvej časti Dogville, ma film doviedol najmä vďaka pár veciam. Možno je to práve tá prítomnosť gangstrov. Ale nie. Je to napríklad to, že na štýl spracovania som si nemusel zvykať, film má lepší úvod a tzv. 'in medias res' má silný vplyv na ďalšie plynutie. Objavuje sa tu aj citlivejšia, hlbšia, tŕnivejšia a silnejšia téma a napokon aj celkovo lepší herci. Bryce Dallas Howard bola náhradou na minimálne rovnakej úrovni. Aj silných momentov je viac oproti spomínanej prvej časti, Lars ešte viac naturalizoval a zdrsnil niektoré scény. Nezostáva už nič, len sa tešiť na zavŕšenie. 85%. (11.01.2008)

Je to skvelá umelecká dráma od Larsa von Triera, ktorá je pokračovaním vynikajúceho Dogville. Má veľmi dobrý príbeh o Grace, ktorá sa po predchádzajúcich udalostiach spolu so svojim otcom a jeho gangstermi dostane až do Alabamy, kde narazia na poľnohospodársku usadlosť, v ktorej aj sedemdesiat rokov po zrušení otroctva stále používajú otrokov. Grace sa to pomocou sily rozhodne zastaviť a pomôcť tunajším otrokom začať žiť plnohodnotným spôsobom, ale postupne si uvedomuje, že to nie je až také jednoduché. So spracovaním som mimoriadne spokojný, tentoraz som si už nepotreboval na nič zvykať, keďže film formou pokračuje v štýle Dogville, takže som bol plne pripravený. Film síce funguje na dosť odlišných princípoch, než tomu bolo v predchádzajúcom prípade, v prvom rade sa o hlavnú hrdinku prakticky vôbec nedá obávať, keďže ona má moc a môže robiť, čo uzná za vhodné, film už nemá takú hustú atmosféru a ani som nepocítil výraznejšiu gradáciu, film sa väčšinu času drží na tej istej vlne, ale to nie je vôbec žiadny problém, keďže má zase to svoje. Táto tématika ohľadom otroctva a otrokov, ktorí majú prvýkrát v živote začať fungovať podľa seba, bez akéhokoľvek nátlaku a možných trestov už od začiatku ponúka veľký potenciál a ten sa aj podarilo naplno využiť, takže dej je po celý čas veľmi zaujímavý, bez jediného hluchého miesta a je skutočne radosť pozerať na tú snahu pomôcť teraz už bývalým otrokom, no všetkým to skôr spôsobuje mnoho problémov, keďže hlavná hrdinka sa na celú situáciu pozerá len z toho najjednoduchšieho hľadiska. Opäť je tu ideálny výber postáv, takže ma bavili prakticky všetci a ani tentoraz nechýba zaujímavý záver, takže som skutočne veľmi spokojný. Herecké obsadenie je skvelé, Bryce Dallas Howard síce nie je až tak kvalitná herečka, ako Nicole Kidman, ale zvládla to veľmi dobre a skutočne ma bavila, len mi po stránke charakteru a prístupu k jednotlivých situáciám prišla ako niekto úplne iný, takže som po celý čas pristupoval k filmu, že vlastne sledujem inú postavu, no to samozrejme úroveň filmu nijak nekazí. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, ako Danny Glover, Isaach De Bankolé, Willem Dafoe, Udo Kier a vlastne aj všetci ostatní. Réžia a technická stránka sú opäť vynikajúce, zaujalo ma, že tentoraz sú kulisy o dosť bohatšie, ale to je to najmenej, hlavne, že tá celková kvalita je po všetkých ohľadoch veľmi vysoká. A opäť sa mi páčila aj hudba. Dogville bolo pre mňa úplne nečakané a veľké prekvapenie, preto som sa tohto filmu neobával, ale zároveň som ani nečakal, že aj po druhýkrát by som mohol byť nadšený, no stalo sa. Dogville bol síce o trochu lepší, ale nie je to veľký rozdiel, aj Manderlay je skvelý film a o plnom hodnotení určite nepochybujem. 86% (30.09.2013)

Po tom, čo Dogville nekompromisne zaútočil na všetky moje orgány srdcom počínajúc, som si dala nejaký čas prestávku, aby som si druhú časť odohrávajúcu sa znovu v tom najfantastickejšom možnom prostredí, mohla vychutnať rovnako... Tak, ako sa na začiatku dostavilo nadšenie a vstúpil do mňa ten intenzívny feeling z toho, že som opäť súčasťou ,,drsnej" formy, že som na javisku s pár vybranými ľuďmi a budem s nimi dostatočne prežívať každý záblesk radosti či smútku, postupne ma prebodávalo sklamanie a uvedomila som si, že toto nie je tá javisková tragédia, kde Nicole Kidman jediným krutým pohľadom zranenej bytosti strháva davy ľudí, kde je každá jedna postava dokonale rozkúskovaná v celej svojej podstate, kde budete niektoré postavy vášnivo milovať a druhé preklínať za nevysloviteľnú krutosť... Dogville predstavuje ťaživú psychologickú sondu do ľudskej osobnosti a s prílišnou otvorenosťou polemizuje nad dobrom a zlom.... Manderlay ,,šéfuje" neskúsená (aj keď pomerne snaživá) Bryce Dallas Howard, ktorá konečnému vyzneniu skrz mladícku nezrelosť nedokázala dodať taký rozmer ako jej predchodkyňa. Zatiaľ čo Dogville trýzni dušu, Manderlay sa zameriava na spoločenskú mnohovrstevnosť, sociálnu nerovnosť a polemizuje o spoločnosti ako o neľútostnom systéme tried, postavenia a statusu. Postavy sú pomerne nevypiplané a sú len nálepkou na veľkom sociálnom probléme, ktorý si Trier vyčlenil. Ak niekoho viac nadchol Manderlay a jeho spoločenský mechanizmus, nie som proti, ale Dogville je po všetkých stránkach plnší a bohatší film. 70% (14.11.2010)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)

Že je Lars Trier poťouchlík a skvělý filmař už dávno vím. S odstupem času musím ještě jednu hvězdu přidat. Škoda, že bylo natočeno pokračování. (22.05.2015)

Výtečné drama, i když zcela ne tak výborné jako Dogville. Ve srovnání s jinými filmy stejně nemůžu hodnotit jinak! V předchozím filmu režisérský skvost doplňovala skvělá Nicole Kidman, kdežto v poměrně slabším Manderlay Bryce Dallas Howard zas takovou ozdobou nebyla. Ale i tak v záplavě současných filmů jde o vyjímečnou podívanou. (26.06.2007)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

Smutné znovuujištění se, že některé věci jsou prostě dané, a nezmění na tom nikdo nic, ať se snaží, jak chce, a některé se zase změnit musí, ať se brání, kdo chce. Kdyby nás chtěl pánbůh stejný, udělal by nás stejný hned, nebo ne? Jinak je druhý díl americké trilogie podstatně slabší, než Dogville, nejen tématem, myšlenkou a výkony, ale i samotnými herci. (10.06.2010)

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)