Masaryk

Nebyl to název filmu co mě lákalo do kina, ale především velká zvědavost, jak se jeden z elitních českých herců vypořádá s reálnou postavou. Musím říct, že jméno Juliuse Ševčika mě nenaplňovalo příliš velkým optimismem, ale je to mladej kluk, začátek kariéry, tak má právo na další šanci. Začátek filmu mě tedy příliš neoslnil, Masaryk tam do sebe sázel jednu lajnu za druhou až jsem měl pocit, že spíš než syn "tatíčka zakladatele" to je příbuznej Vincenta Vegy, ale čím víc začaly ve filmu převažovat dialogy, tím víc získával na síle. Určitě bych nedělal tak dlouhou "boxerskou" scénu a naopak dialogy Masaryk vs Beneš resp. Roden vs Kaiser bych s klidem protáhl, protože nejen, že tyto dialogy mají co dát z hlediska příběhu, z hlediska vnímání situace naší země, ale i z hlediska hereckého, protože sledovat ty dva, to je luxusní zážitek. Copak u Karla Rodena to snad už ani nepřekvapí, že opět zaválel a nepochybuji o jeho nominačce na Lva, ale u Oldy Kaisera mě mrzí, že neměl víc scén, to je u nás naprosto nedoceněnej herec a moc, moc bych mu přál velkou dramatickou filmovou roli. Trošku jsem odbočil od filmu, ale má to svůj záměr, protože další pochvala bude pro Juliuse Ševčíka, vzal si na zpracování velmi těžké téma a obstál. Film působí po obrazové a herecké stránce velmi profesionálně. Možná je fakt škoda jen těch kratších dialogů, ty poslední mezi Benešem a Masarykem to byla vysoveně výstavní scéna. Stupňující gradace a emotivní složka dělají svoje. Navíc jsem si tak říkal, jaký osud by naše země měla, kdyby byl u moci Jan Masaryk a ne Beneš. Nejedná se o žádní moderní politický thriller, ale o řemeslně kvalitně odvedenou práci na poli komorního dramata a to je zřejmě to nejlepší co mohl Julius Ševčík udělat. (27.12.2016)

Bez toho, aby som sa nejako moc zaujímal o faktickosť filmu, tak si myslím, že ide o celkom zaujímavé spracovanie. Po celkom nudnej prvej tretine sa film postupne prebudí a mám pocit, že to aj celkovo začína fungovať. Má pár zaujímavých postáv, má svoje momentky a priznávam sa, že najlepšie na filme je spracované to, že vidíme po celý čas, ako na Jana Masaryka dopadá celá tá situácia v období rokov 1937 - 1939. A verím tomu, že vám ho ku koncu filmu bude aj úprimne ľúto. Minimálne za seba môžem povedať, že mi ho ľúto v tejto situácii bolo. Mojou obľúbenou postavu je tu asi Masarykov doktor v podaní Hannsa Zischlera a Marcia Davenportová v podaní Arly Jover. Veľmi dobre predávajú svoje postavy a súčasne im dávajú ten správny šarm. Roden je rovnako vynikajúci a celý čas som v ňom ani nevidel herca, ale Jana Masaryka. Výpravne je to zvládnuté skvele a aj interiéry sú dobre spracované. Pôsobí to reálne a uveriteľne. Film som si celkom užil, no tá prvá tretina ma skutočne nedokázala absolútne pohltiť. Plus občas mám pocit, že film mohol aj viac ísť do svojej atmosféry. Nie je to perfektný film, no viem si ho predstaviť pozrieť opätovne v telke alebo keby ho niekto pustí z DVD, tak by som si to opätovne pokojne odsedel, ale nie som si istý, či tu nájdem absolútnu českú filmovú klasiku. Hodnotenie: B (30.08.2017)

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)

Silná druhá polovica zachránila dojem obrazu Masaryka ako bohémskeho synáčika slávneho otca. V podstate si moje sympatie nezískal po celý film, ale historické súvislosti tu boli pekne ukázané, hlavne postavy ako Beneš alebo Henlein boli excelentné. Hlavne sa mi opäť z náckov zdvihol žalúdok. Veľký problém vidím v tom, že tu nie je dotiahnutý Masarykov koniec, pretože práve jeho smrť je ďalším veľkým tajomstvom, ktorý sa oplatilo ukázať. A dvojka sa točiť určite nebude. (15.08.2017)

Životopisná nuda, u které nechápu, proč to vlastně natočili. Muselo to stát strašný prachy, přitom je na tom paradoxně vidět, jak se šetřilo, kde se dalo (viz např. to natáčení v Rudolfinu - odjakživa jsem alergický na to, když se reálné lokace ve filmu vydávají za nějaké jiné). Skáče se tam neustále v čase a z místa na místo, až je to otravné, na scénu pořád vstupují nové a nové postavy, které často řeší problémy, které jsem vůbec nepochopil, a některé repliky tahají za uši, jak jsou trapné (Masaryk: "Lidi možná neumírali po tisících, ale jejich duše je navždy zničená.") A to, jak ten film volně ohýbá některá fakta nebo jak to tenkrát bylo s tím Českým lvem, je kapitola sama o sobě. Rodenova proměna je zde celkem zajímavá (Kaiserovi jsem naopak na chuť moc nepřišel), ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. (09.03.2019)