Slavíci v kleci

Scénář: Christophe Barratier, Philippe Lopes-Curval .. Byl jsem natěšený a.. líbilo se mi to! Dva dávní spolužáci se sejdou a začíná vyprávění části jejich životů, jež se odehrálo před více než padesáti lety. Parta kluků se v tvrdé internátní škole po příchodu nového hudebně nadaného učitele začíná měnit.. Snímek moc originality nepobral, zato milé klišé je tu na každém kroku. Největší škoda je, že od začátku víte kteří malí kluci se spolu sešly. Pozorným to dost prozradí. Nebýt toho, mohlo být závěrečné, emocionální a dojemné finále daleko silnější. Kdyby nic jiného tak minimálně kvůli režii, nádherné hudbě a chlapci zpívaným písním to stojí za shlédnutí. Pokud nejste z kamene, dostanete ještě mnohem víc.. 75%. (18.04.2005)

Tady zajistila minimálně dvě hvězdy (jestli ne tři) jenom ta hudba. Srdce mi plesalo, když jsem tu krásu poslouchala. Bez té hudby by ten příběh nebyl tím, čím je. A opačně to platí jakbysmet. Prostě, když se řekne "Slavíci v kleci", vybaví se mi úžasný Jean-Babtiste Maunier a jeho stejně úžasné Caresse sur l´ocean. Krásný film. (17.11.2010)

Nádherně vybudovaný kontrast nenávistného ředitele dětského domova a lásku budujícího nově nastoupivšího učitele. Krásná dech beroucí sborová hudba. Napínavý a dojemný příběh týraných a týrajících chlapců a jejich postupná proměna. Poznání, že stojí za to rozdávat radost a lásku. Co jiného by mělo dostat plné hodnocení, když ne takový nádherný film? Pro mne krásné překvapení. Film kvalitou i tématem blízký filmu "Společnost mrtvých básníků", který mám také rád. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134737-slavici-v-kleci-choristes-les/videa/ (26.02.2009)

Juj, to byl pěkný film, optimistický a romantický, neboť optimismus může být jen v romantice. Nic mi tu nescházelo, a co přesahovalo byl klid, rozvaha, důvěra, píle a vytrvalost, a víra v to, že lidi jsou přece jen lidi - tedy ve své většině. Pozn. 1: Hlavně neplést s námětově podobným filmem "La cage aux rossignols - Slavící v kleci" (1945). Nějaký zabedněnec dal tento název i české distribuci filmu SBORISTÉ, sboroví zpěváčci. Pozn. 2: Bakulovi zpěváčci (Bakulův ústavu pro výchovu životem a prací). Soubor "vznikl ve 20. letech 20. století při Ústavu pro výchovu životem a prací v Praze, jehož byl Bakule zakladatelem a ředitelem. Těleso se skládalo z tělesně handicapovaných dětí a dětí bez domova či ze sociálně znevýhodněného prostředí. Při práci s těmito svěřenci Bakule uplatňoval na svou dobu velmi netradiční a údajně často kritizované metodické postupy při nácviku a interpretaci skladeb, kdy se zaměřoval především na esteticko–výchovnou funkci zpěvu". (Diplomová práce Postup při nácviku dvojhlasu a vícehlasu v dětském pěveckém sboru na ZŠB, Vladimír Trhal, 2017) - jak to všechno vzájemně ladí... Pozn. 3: Internat Fond d'etang, Dno rybníka, ale dneska je přece sobota... (19.10.2017)

Vcelku jednoduchý a předvídatelný motiv filmu. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává - kulisy, kostýmy i celková atmosféra - vše spolu ladí. Ve filmu nejsou žádné překvapivé dějové zvraty, jen pár emocionálně silných scén - především chlapecké chóry, ze kterých mi naskakovala husí kůže. Hudební ztvárnění v tomto případě předčí samotnou dějovou linku. Závěr filmu je velice milý. (08.09.2013)