Slavíci v kleci
-
Les Choristes
-
Die Kinder des Monsieur Mathieu
-
Slávici v klietke
-
The Chorus
-
The Chorus
Drama / Hudební
Francie / Švýcarsko / Německo, 2004, 98 min
V kinech
od:
Aluska88
Slavíci v kleci jsou skvělým hudebním filmem, v němž se všude vznáší noty, které brnkají na příjemně humornou strunu. Lehce vtipný podtón celého snímku v podstatě nedává prostor, aby se zde rozehrálo nějaké silné a působivé drama, jak by možná nejeden divák očekával. Slavící v kleci tak nejsou ani tolik dramatem, jako krásným hudebním filmem s výborným obsazením malých hošíků. Příběh se v podstatě ani příliš nepohne a většina děje je zaplněna melodiemi, krásnými hlasy a příjemným vtipem.(19.9.2012)
claudel
Nádherný zážitek po všech stránkách. Vynikající Gérard Jugnot v roli dobrosrdečného smolaře, Francois Berléand v roli sadistického darebáka a Kad Merad v roli férového tělocvikáře. Já jsem na takové snímky příiš citlivá povaha, takže mě dojímaly jednotlivé scény i film jako celek. Christophe Barratier svoji prvotinu zvládnul výborně. Myslím si, že takových filmů není nikdy dost.(22.10.2009)
Bebacek
Ano, toto téma tu už bylo několikrát. Dobrosrdečný člověk snažící se porozumět složitým duším dětských výtržníků..... Slavíci v kleci nepřinášejí nic převratného, nicmécně několik moc pěkných momentů ano. Papírové vlaštovky se vzkazy "sbohem" dopadající na plešatou hlavu učitele, dětstké ručičky mávající z okna pevnosti a poslední scéna s odjezdem autobusu... Jsem ráda, že snaha o plačtivý konec byla tentokrát potlačena.(30.12.2006)
zette
Ale jo, pekny film v cele s vybornym Gerardem Jugnotem. Scenar me sice zklamal, jinak jsou vsak filmy ze skolniho prostredi ruznych internatu, detskych domovu vdecnym tematem, ktere nabizi spoustu prostoru pro vztah ucitel vs. zak. Pri sledovani tohoto filmu jsem vsak mel pocit, jako bych uz v minulosti neco podobneho videl. Nijak originalni, presto hezky natocene a zahrane. Lepsi prumer, ale nic zvlastniho.(2.1.2016)
blackrain
Strašně moc jsem chtěla uvěřit, že ten nový učitel dokáže ty kluky změnit a pomoct jim. Přála jsem si to ze všeho nejvíc na světě a moje přání bylo vyslyšeno. Originality tenhle příběh opravdu moc nepobral a možná,že ji ani pobrat nechtěl, ale trefil se mi do noty naprosto přesně. Když kluci zpívali v bílých košilích před obecenstvem, tak jsem před obrazovkou seděla jako přimražená. Vlaštovky byly hodně dojemné. Přiznám se, že i já jsem se nechala dojmout tak, že mi po tvářích stékaly slzy.(15.12.2016)