Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (181)
Tyto a podobné půvabné exkursy do historie mě vždy fascinují. Nahlédl jsem do starého francouzského ústavu pro výchovu obtížně vychovatelných dětí, bavila mě banda uličníků s dobráckým učitelem a vychovatelem i despotickým ředitelem - nepatrná připomínka Knoflíkové války. Pravda, scénář, je trochu jednoduchý, má však hlavu a patu. Film doprovází příjemná hudba. Konec filmu uzavírá sympatická pointa. Zkrátka, kdo není cynik, toho film potěší a zahřeje. Francouzi umí a Gérard Jugnot je výborný herec. ()
Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... ()
Vcelku jednoduchý a předvídatelný motiv filmu. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává - kulisy, kostýmy i celková atmosféra - vše spolu ladí. Ve filmu nejsou žádné překvapivé dějové zvraty, jen pár emocionálně silných scén - především chlapecké chóry, ze kterých mi naskakovala husí kůže. Hudební ztvárnění v tomto případě předčí samotnou dějovou linku. Závěr filmu je velice milý. ()
Strašně moc jsem chtěla uvěřit, že ten nový učitel dokáže ty kluky změnit a pomoct jim. Přála jsem si to ze všeho nejvíc na světě a moje přání bylo vyslyšeno. Originality tenhle příběh opravdu moc nepobral a možná,že ji ani pobrat nechtěl, ale trefil se mi do noty naprosto přesně. Když kluci zpívali v bílých košilích před obecenstvem, tak jsem před obrazovkou seděla jako přimražená. Vlaštovky byly hodně dojemné. Přiznám se, že i já jsem se nechala dojmout tak, že mi po tvářích stékaly slzy. ()
Slavíci v kleci jsou skvělým hudebním filmem, v němž se všude vznáší noty, které brnkají na příjemně humornou strunu. Lehce vtipný podtón celého snímku v podstatě nedává prostor, aby se zde rozehrálo nějaké silné a působivé drama, jak by možná nejeden divák očekával. Slavící v kleci tak nejsou ani tolik dramatem, jako krásným hudebním filmem s výborným obsazením malých hošíků. Příběh se v podstatě ani příliš nepohne a většina děje je zaplněna melodiemi, krásnými hlasy a příjemným vtipem. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (11)
- Ve Francii se snímek stal hitem, do kin se na něj přišlo podívat více než 6,5 milionu diváků. (imro)
- Ve Francii překročil film dokonce svou návštěvností Harryho Pottera. (hippyman)
- Pro režiséra Christopha Barratiera šlo o celovečerní debut, do té doby natočil jen 15-minutový film Les Tombales podle povídky Guy de Maupassanta. Produkoval také úspěšné dokumenty Mikrokosmos (1996) a Ptačí svět (2001). (imro)
Reklama