Slavíci v kleci

Nádherný film o skladateli, který se šťastnou či nešťastnou náhodou stane vychovatelem v internátní chlapecké škole plné "grázlíků". I když si dal dopředu slib, že už se k hudbě nebude vracet, chlapci z tohoto ústavu mu navrátili chuť do života a lásku k hudbě, kterou tolik miloval. Po relativně krátké době se ukazuje, že hudba je i dobrým výchovným nástrojem a že mezi chlapci jsou i někteří zvláště nadaní. Pro hudbu však nemá pochopení ředitel ústavu, mrzout, nelida, který nedělá nic pro chlapce, protože má rád jen sám sebe. Jak se s tím hlavní hrdina, vychovatel Morhange vypořádá? (03.08.2008)

Clément Mathieu (Gérard Jugnot) dostáva miesto v internátnej chlapčenskej škole, ktorá je skôr niečo ako polepšovňa kde sú tí menej zvládnuteľní chlapci. Clément sa chce s chlapcami viac spriateliť a spraviť z nich chlapčenský spievajúci zbor. Či sa mu to podarilo tak to nechám na každého uvážení. V každom prípade neskôr vo filme deti spievajú naozaj nádherne a je to med na uši (či ako sa to hovorí hehe). Kratší, milý "filmík", ktorý ukazuje to, že niekedy rebelantské správanie je krikom o pomoc, ktorú niekomu niekto nevedel poskytnúť a s väčšinou pubertálnych detí sa dá pracovať. V tomto filme je nepochopiteľné správanie riaditeľa školy, ktorý sa správa stále inak a to pripisujem aj kratšej dĺžke tohto filmu, kedže nedokázal dobre rozvinúť osobnosť riaditeľa, ktorý mal byť tým zlým elementom. Koniec nie je veľmi podarený a čakal by som od neho niečo viac buď niečo dojímavé, alebo zaujímavejšie, ale čo sa dá robiť. Napriek nejakým výčitkám je to vskutku veľmi zaujímavý podnetný film, ktorý môže čo to napovedať o správaní detí a ako k nim lepšie pristupovať. Princíp zlého a dobrého musí byť vždy zachovaný (zlý dobrý policajt), aj v rodine by to tak malo fungovať. Toho zlého deti nenávidia, ale neskôr o pár rokov si ho oveľa viac vážia. (11.12.2015)

Nádherný zážitek po všech stránkách. Vynikající Gérard Jugnot v roli dobrosrdečného smolaře, Francois Berléand v roli sadistického darebáka a Kad Merad v roli férového tělocvikáře. Já jsem na takové snímky příiš citlivá povaha, takže mě dojímaly jednotlivé scény i film jako celek. Christophe Barratier svoji prvotinu zvládnul výborně. Myslím si, že takových filmů není nikdy dost. (22.10.2009)

Co musím hodně vysoko vyzdvihnout je hudba z pera Bruna Coulaise, francouzského skladatele (Les Pourpres Rivieres, Vidocq), jehož soundtrack mám mnohem déle, než film. A právě kvůli té překrásné hudbě jsem si koupil zlevněné DVD s filmem, který mě dojal, potěšil a nabídl velmi pěkný zážitek. Že je to megaklišé? Bylo by, kdyby snímku vedle neotřelé hudby nevévodily velmi dobré herecké výkony, které předvádějí sympatičtí herci, lidský pohled na danou problematiku a vizuálně krásně vyvedený obraz plný barev a nálady. Samozřejmě pár věcí bych vytknul (závěrečné "adoptování", ředitelovy různorodé stavy psychiky, požár zapálený vy-víte-kým, atd.), ale co na tom, když i tak obehrané téma na člověka zapůsobí ne kýčovitě, ne klišovitě, ne pateticky, ale civilním, skromným, ale o to silnějším zážitkem. Velmi příjemný snímek. (16.11.2006)

Konečně začínám chápat, proč Tetsuo tak brojí proti "humanistickým" filmům, které jsou na jedno brdo. Vždyť to je sázka na jasnou výhru - vezmu nějaké (pře)výchovné zařízení, kterému šéfuje přísný ředitel, a pošlu tam mírného učitele, který žáky změní. A když bude učitel odcházet, žáci se s ním hezky rozloučí, jak dojemné... Nechápejte mě špatně, Slavíci se mi líbili, ale prostě si nemyslím, že 101. variace na toto téma, nikterak dějově originální, by měla být takto oslavována. Čistě matematicky: Scénář za 3*, herci za 4*, režie za 4*, hudbě bych dal nejradši 6*, z dětských chorálů mě mrazilo v zádech, což tuším dává jako výsledek docela slušných 80%. P.S. Cynik nejsem, u filmů brečím docela často, ale prostě nebudu brečet u každého dojemného loučení s učitelem. (06.07.2004)