1984

Utopistická a fiktívna predstava budúcnosti (reality a prítomnosti) nemohla byť dôveryhodnejšie zobrazená. S kvapky nevedomosti a fikcie nás sprevádzajú počas celého deja a nakoniec sme aj tak len na začiatku. To, čo sa ale odohráva medzi tým je naozaj vizionáristické majstrovstvo. Čím pribúdajú minúty, tým sa stupňuje herecká precíznosť Johna Hurta, zavŕšená záverom, v ktorom dochádza k liečebnej kúre z ideozločinov. No aj keď to všetko je pekné, dovtedy mi tam značne chýba pridanie napätia. A je zaujímavé, ako veľmi chceli byť tvorcovia originálni, presvedčiví a realistickí, keď celú predlohu od Orwella naozaj natočili v roku 1984. Chcel by som vedieť, či to prišlo spontánne alebo vyslovene čakali aj dva roky, len aby mohli začať točiť v tom roku. 80%. (08.12.2007)

Radfordovu příliš nedomrlou adaptaci jedné z největších klasik světové literatury je možno považovat - aniž bych se vědomě uchyloval k technice doublethinku - za vyloženě průměrný film hned ze tří důvodů. Primo: Je tím horší, čím více si divák znalý nepřekonatelné Orwellovy předlohy hýčká jejích myšlenkových i literárních kvalit (fakt, že 1984 je "pouze" jakousi temnější variací na Zamjatinovo My ponecháme u ledu), protože za a) její ideová i atmosférická košatost je ve filmu očesána na bolestně konformní dřeň a za b) úroveň vizuálního vyjadřování Malého bratra Radforda spadá do kolonky průměru v odstínu totalitního betonu, i když má po ruce talent slovutného R. Deakinse. Secundo: První bod je natolik transparentní skutečností, že ji nemohou přejít ani náležitě poučení jedinci, kteří už dávno počítají s diferencí mezi filmovými a literárními výrazovými zákonitostmi a specifiky a nestavějí jedno médium nad druhé podle vzorečků naivní předpojatosti. Konečně nemístně subjektivní Tertius: I když je vůči knize docela frekventovaně doslovný, přesto je, což je zdaleka to nejsmutnější, "orwellovský" asi jako interní poměry v obchodním řetězci Tesco. Pročež suma sumárově pravím, že nevědomost je v případě (dystopické) filmové podoby 1984 opravdu... síla. // Dodatek: Neobratně maskovaná výprava nuznějšího charakteru k lepšímu dojmu také nepřispívá. 2,5* (18.05.2009)

Převod respektující knihu - bylo by trestuhodné se do takového projektu pouštět a předlohu nerespektovat. Vize ideálního státu, jak si jej kdy představovali a představují všichni totalitní vládci, dovedená do jejich opitma. Pocta patří zejména režisérovi a veliká úklona pak hereckému výkonu Johna Hurta. (29.11.2009)

Vzkaz, na němž je napsáno "I love you", musí do pece. A s ním i lidská individualita, radost, prosté věci jako ozdobné těžítko, láska, svoboda, kdy si můžete říct, že dvě a dvě jsou čtyři. Tu vystřídá šedá uniforma, povolená slova a amarouny. A taky obrazovka, která dává povely. Ne, dvě a dvě nejsou čtyři, jsou to někdy tři, někdy pět, nic, někdy všechno dohromady, prostě jak to chce STRANA. Krásná vize. Nejsem dotčena předlohou, ale jsem dotčená totalitou a to natolik, aby po mně z tohoto filmu a z představy "světlých zítřků" sáhl mráz. (02.11.2005)

Nesrovnatelné s knižní verzí. Film se líně vleče, při čtení jsem měl úplně jinou představu o věku i vzhledu Julie a Winstona; kvalita obrazu taky dost mizerná. Samozřejmě Orwellovo varování před totalitní společnosí zůstalo zachováno, atmosféra filmu byla taky taková, jaká by měla být, ale celý film pro mě byl dost nudný. Všem bych doporučil přečíst si knížku, a pokud jste to už udělali, neztrácejte čas s filmem. ### "Ideozločin je tak záludnej. Moje dcerka na to přišla. Jsem na ni tolik pyšnej." (27.05.2009)