Inženýrská odysea

V zásadě se tento seriál neliší od toho, co televize točí a vysílají dnes. Tzv. původní seriálová tvorba českých televizí bývá často postavena na "atraktivitě" prostředí určité profese (už jsme tu měli ortopedy, gynekology, zubaře, prodavačky, učitele, právníky, skláře, hospodské, kuchaře, novináře, vojáky, policajty, agenty, kombajnéry, teď konstruktéry a zahraniční obchodníky. Chybí uklizečky a popeláři, ale možná se pletu). Tyto seriály se pak vyznačují primitivním příběhem ("ze života" (?)), schematickým nekomplikovaným líčením postav (u nichž je hned zřejmé, jaký vztah si k nim má divák vytvořit), uklidňující statickou kamerou a hlavně odtržeností od reality (idealizace, chabá znalost prostředí, mazání medu kolem pusy apod.). Čest výjimkám (Nemocnice na kraji města). Že je v seriálu přítomný ideologický stín chlebodárce, je pochopitelné - bylo tomu tak tenkrát, je tomu tak i dnes. Navíc v IO ten stín není až tak zřetelný, jako u jiných seriálů. Inženýrská odysea je hrozná pitomost. Je to zmetek, který se tváří děsně zasvěceně a přitom líčí "lidské téma" v "reálném socialismu" takovým způsobem, že na to leckterá komedie prostě nemá. Díky své hlouposti je s odstupem 30ti let nechtěně legrační, ale oproti odpudivým strašlivinám typu Gottwald naprosto neškodný. Je mi ctí oznámit, že inženýři Kořínek, Pešek a Krnáč útočí na přední místa v mém Guilty Pleasure Chart. Prostě skvělá karikatura - proto ty 2* navíc! :-) (04.10.2011)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Keď tak pozerám ako užívatelia odpísali Sokolovského, je mi smutnosmiešno. Nevedeli, že mimo hraníc do 50 km neexistovala iná televízia iba dvojprogramová, ze okrem nejakej angeliky a funesa nebolo v telke nič cudzie. Preto boli divácky blízke "príbehy o nás" a z nášeho prostredia, naviac keď sa tam objavil nejaký na jednej strane "spravodivec" a na druhej nejaký karierista ... tak hneď boli sály straníckych konferencií plné tlieskajúcich nadšencov. Pracujúca vládnuca robotnícka trieda usadená v obývačkách panelákov doslova žrala podobné seriály a Dietl bol skoro "národným hrdinom" v obľúbenosti. Dnes táto "trieda " sedí v tých istých panelákoch v teplákoch zbehnú do obchodu na lacné párky a čipsy aby znovu zasadli k telke a pozerali pre zmenu hollywoodske gebuziny. (14.03.2013)

Hlubočanské strojírny, tkalcovská Čtyřstovka a nový geniální stroj Perpetis ukradený Japonci... To je tak pekelný koktejl, který neleze nemilovat. Jelikož v době normalizace měla každá profese svůj seriál, nebo alespoň celovečerák, nezapomnělo se i na inteligenci a hochy z projekce. Také jsem kdysi dávno stál u prkna, bojoval s neustále zasychajícícmi Centropeny a jak oko v hlavě střežil sadu Rotringů po matce... Propisot, dřívko, žiletka, tuš a pauzáky, šablony.... brrr Nesnášel jsem to. Seriál mi tudíž nepřišel odporný jen tupým scénářem, vykreslením doby a poměrů. Kostka jako koncernový ředitel je srandovní, Dočolomanský tam byl vsazen asi jen proto aby bratři Slováci neremcali a Kuba je tu stejně vykulenej jako u krkonošského Tramtemberka (hlavně z ženskejch co kolem něj kroužily). Tenhle seroš je těžká socialistická konzerva. S Mužem na radnici a Okresem na severu tvoří pilíř normalizačních seriálů. Přesto doporučuji vidět! Dávám jeden Perpetis. * (14.02.2013)

Jeden z nejhorších seriálů co kdy naše socialistická televize natočila. Herci nehrají, odříkávají pouze dialogy, jakýkoliv náznak sexu neexistuje, ale co je největší nesmysl, že Japonci by od nás v době normalizace chtěli kopírovat nějaké stroje. Tento seriál je neuvěřitelný paskvil. Je to odpad na druhou! (12.09.2012)