Reklama

Reklama

Inženýrská odysea

(seriál)
Československo, 1979, 11 h 42 min (Minutáž: 45–65 min)

Scénář:

Jaroslav Dietl

Kamera:

Eduard Landisch

Hudba:

Otmar Mácha

Hrají:

Jaroslav Satoranský, Petr Kostka, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Eliška Balzerová, Ilja Prachař, Jiří Císler, Alois Švehlík, Petr Haničinec, Ota Sklenčka, Jarmila Krulišová, Jiří Holý (více)
(další profese)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Třináctidílný televizní seriál zobrazuje osudy tří mladých inženýrů, kteří hledají své uplatnění v různých odvětvích strojírenského průmyslu. Příběh se odehrává v prostředí tkalcovských stavů, ve sférách vyspělé moderní techniky i v zákulisí zahraničního obchodu a ukazuje i palčivé problémy naší ekonomiky v tehdejších dobách. (woody)

(více)

Recenze (159)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Hlubočanské strojírny, tkalcovská Čtyřstovka a nový geniální stroj Perpetis ukradený Japonci... To je tak pekelný koktejl, který neleze nemilovat. Jelikož v době normalizace měla každá profese svůj seriál, nebo alespoň celovečerák, nezapomnělo se i na inteligenci a hochy z projekce. Také jsem kdysi dávno stál u prkna, bojoval s neustále zasychajícícmi Centropeny a jak oko v hlavě střežil sadu Rotringů po matce... Propisot, dřívko, žiletka, tuš a pauzáky, šablony.... brrr Nesnášel jsem to. Seriál mi tudíž nepřišel odporný jen tupým scénářem, vykreslením doby a poměrů. Kostka jako koncernový ředitel je srandovní, Dočolomanský tam byl vsazen asi jen proto aby bratři Slováci neremcali a Kuba je tu stejně vykulenej jako u krkonošského Tramtemberka (hlavně z ženskejch co kolem něj kroužily). Tenhle seroš je těžká socialistická konzerva. S Mužem na radnici a Okresem na severu tvoří pilíř normalizačních seriálů. Přesto doporučuji vidět! Dávám jeden Perpetis. * ()

Panacek odpad!

všechny recenze uživatele

Kultovní seriál, kde Satoranský vytvořil svoji životní roli, které může v jeho tvorbě konkurovat snad jen statečný Kubíček z Trautenberka. Oslava československého technického, manažerského a diplomatického umu, oslava čsl. děcáků chrlících jedno génie za druhým. A Benešova postava jako plivanec do tváře buržoazních dekadentů, kteří nepochopili, že patří na smetiště dějin a drze posílají mamičku uvařiti kávu. Věřím, že kdyby se Dietl dožil panování pana Václava Velikého, tak by jeho prsa ozdobila medaile za zásluhy vysokého stupně. Nad řemeslem E.Sokolovského nezbývá než v údivu vydechnout: "ach!" ()

Reklama

Payushka 

všechny recenze uživatele

Zacinam zjistovat, ze nejhorsi reziser neni ani zdaleka Uwe Boll, ale Evzen Sokolovsky. Jasne, je to serial plny soudruhovani, Dietlovych oblibenych idiot plotu... Ale stejne to ve vysledku nejvic zabiji ta odporna kamera, priserny strih (nejlip je to videt v casty neschopnosti zakoncit jednotlive dily) a zoomy s brinknutim do strun a la dramatic chipmunk. Vidim tam ale dve celkem zajimave veci, at uz chtene nebo omylem. Zaprvy postavu Evy Jakoubkove (libi se mi jeji snaha prosadit se nekde, kde jsou sami chlapi + vyvoj jejich vztahu). A zadruhy obcasny naznaky, jak minuly rezim nebyl ani zdaleka dokonaly - predevsim v neschopnosti prosadit skvely napad, protoze se vsichni boji o svoje teply mistecka. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Příběh tří mladých inženýrů, kteří se postupně stávají zasloužilými kádry socialistického strojírenství, si v sobě bezesporu nese všechna stigmata doby, v níž byl napsán a v níž se koneckonců i odehrává. Na druhou stranu – nelze nijak očekávat, že by seriál, vyráběný na přímou zakázku obávaného generálního ředitele tehdejší Československé televize Jana Zelenky, mohl reflektovat události tak, jak se ve skutečnosti odehrávaly. Jenže nebýt geniálního Dietla, vznikl by pravděpodobně nesmyslný paskvil, zmetek, který by stěží přežil zítřek, natož dalších bezmála čtyřicet let. Dietl totiž všechna svá díla, horší i ta lepší, vybavil pevnou dějovou strukturou, v podstatě mistrovským, téměř dumasovským příběhem, který v načrtnutých postavách odrážel životy tehdejších lidí. Samozřejmě, že pokusy soudobých televizních architektů napodobit prostředí luxusních světových restaurací s použitím socialistického sektorového nábytku mohou současným divákům připadat poněkud úsměvné, stejně jako některé postavy. Tak např. bodrý předseda ZO KSČ v podání Aloise Švehlíka, který se neustále poflakuje po kancelářích, tváří se zasvěceně a pronáší příšerné věty jako fabrikou jde jeden hlas... Vaška, který to dotáhl na ředitele, představuje děsivě přehrávající Petr Kostka, Zbyňka, génia u rýsovacího prkna, ale jinak naprostého bulíka, hraje Jaroslav Satoranský. Inženýrská odysea bez problémů poslouží jako neocenitelný zdroj nechtěného humoru, zároveň patří k seriálům, které spolehlivě rozbíjejí odvěký mýtus, že nad Dietla, jehož mnozí považují za nekorunovaného krále českých seriálů, není. ()

Haniczka 

všechny recenze uživatele

Zase tak strašné to není a přeci jen se tam občas něco děje. Vzít to pěkně po soudružsku, přátelé a přimhouřit oko nad chybami, to je myslím lidské a takové obtížné téma jako je strojírenský průmysl si to plným právem zaslouží. Není to muž na radnici, není to žena pod pultem tedy za pultem, a Petr Kostka to vzal za ten nejsprávnější konec, za který to mohl vzít. Čest jeho zde památce! ()

Galerie (19)

Zajímavosti (34)

  • Na konci epizody Loupež (1979), v Miláně, na poradě u generálního ředitele atd. je Zbyněk (Jaroslav Satoranský) silně prošedivělý. Po návratu z Prahy na ubytovnu u Ivanky v pokoji není po šedinách ani památky. Totéž u Vaška v kanceláři, kde přijímá práci koncernového projektanta. Když pak přichází večer k Peškům domů a čeká u branky, je kolem uší najednou prošedivělý. Při přivítání paní Peškovou a u večeře pak opět není po šedinách ani památky. Když pak Zbyněk stojí znovu před domem, je nad uchem opět prošedivělý (když leze přes plot, je to dobře vidět). Na rautu s generálním ředitelem a náměstkem PZO je Zbyněk šedivý, v následující scéně, kde tři bývalí spolužáci konzumují rum, je opět zcela bez šedin. (pjotri)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno