Inženýrská odysea

Zacinam zjistovat, ze nejhorsi reziser neni ani zdaleka Uwe Boll, ale Evzen Sokolovsky. Jasne, je to serial plny soudruhovani, Dietlovych oblibenych idiot plotu... Ale stejne to ve vysledku nejvic zabiji ta odporna kamera, priserny strih (nejlip je to videt v casty neschopnosti zakoncit jednotlive dily) a zoomy s brinknutim do strun a la dramatic chipmunk. Vidim tam ale dve celkem zajimave veci, at uz chtene nebo omylem. Zaprvy postavu Evy Jakoubkove (libi se mi jeji snaha prosadit se nekde, kde jsou sami chlapi + vyvoj jejich vztahu). A zadruhy obcasny naznaky, jak minuly rezim nebyl ani zdaleka dokonaly - predevsim v neschopnosti prosadit skvely napad, protoze se vsichni boji o svoje teply mistecka. (18.11.2014)

S takovými lidmi, jako je i postava, jíž hraje Petr Kostka, bychom socialismus vybudovali! Uvědomělí a spravedlivě rozhořčení mladí muži na svých místech! Neuvěřitelně zábavná podívaná. Já se smál od prvního do posledního dílu a nemohl jsem se dočkat další neděle. Pokud si zachováte střízlivou mysl, musíte ocenit přínos tohoto dílka, kterým je ukázkou absolutní absurdity socialismu! (14.07.2006)

Příběh tří mladých inženýrů, kteří se postupně stávají zasloužilými kádry socialistického strojírenství, si v sobě bezesporu nese všechna stigmata doby, v níž byl napsán a v níž se koneckonců i odehrává. Na druhou stranu – nelze nijak očekávat, že by seriál, vyráběný na přímou zakázku obávaného generálního ředitele tehdejší Československé televize Jana Zelenky, mohl reflektovat události tak, jak se ve skutečnosti odehrávaly. Jenže nebýt geniálního Dietla, vznikl by pravděpodobně nesmyslný paskvil, zmetek, který by stěží přežil zítřek, natož dalších bezmála čtyřicet let. Dietl totiž všechna svá díla, horší i ta lepší, vybavil pevnou dějovou strukturou, v podstatě mistrovským, téměř dumasovským příběhem, který v načrtnutých postavách odrážel životy tehdejších lidí. Samozřejmě, že pokusy soudobých televizních architektů napodobit prostředí luxusních světových restaurací s použitím socialistického sektorového nábytku mohou současným divákům připadat poněkud úsměvné, stejně jako některé postavy. Tak např. bodrý předseda ZO KSČ v podání Aloise Švehlíka, který se neustále poflakuje po kancelářích, tváří se zasvěceně a pronáší příšerné věty jako fabrikou jde jeden hlas... Vaška, který to dotáhl na ředitele, představuje děsivě přehrávající Petr Kostka, Zbyňka, génia u rýsovacího prkna, ale jinak naprostého bulíka, hraje Jaroslav Satoranský. Inženýrská odysea bez problémů poslouží jako neocenitelný zdroj nechtěného humoru, zároveň patří k seriálům, které spolehlivě rozbíjejí odvěký mýtus, že nad Dietla, jehož mnozí považují za nekorunovaného krále českých seriálů, není. (19.11.2017)

I když byl ideologický záměr díla, jak už jsme u Sokolovského zvyklí, zřejmý, nutno zdůraznit, že teprve v tomto seriálu se dostal do širokého diváckého povědomí jako herec Jiří Císler (hrál ing. Voženílka,) a začal pak dostávat významnější herecké role, ale tato byla jeho nejvýraznější. Pro seriál byl v ateliérech postaveno 98 různých prostředí. (28.08.2004)

Pro tenhle seriál mám slabost. Pomalu melancholicky ubíhá, i přes občasné Kostkovy výbuchy trpí naprostým nedostatkem energie... takže ji vysává z diváka a ten je pak pomalu propracováván do stavu vyrovnanosti a klidu, který nabývají jogíni až usilovným dlouholetým cvičením. U nás toho dosáhnou Sokolovský s Dietlem už po pár minutách. Dalším plusem tohohle seriálu je, že hlavní představitel vypadá jako můj táta za mlada a že je absolutně neagresivní a pozitivní, místo aby se v něm řešily hovadiny jako to bývá dnes, řeší se v něm zásadní a vážné věci. (22.10.2011)