Přepadení 2: Temné území

Jediným zásadním problémem tohohle vcelku solidního akčňáku je stejně jako v případě prvního dílu (a vlastně víceméně všech 'seagalovek') paradoxně jeho hlavní hrdina. Seagalův Casey "Kurva" Ryback je zkrátka natolik bezchybný a "pohodářský", až je to otravné, protože se kvůli tomu z filmu vytrácí skoro všechno napětí. Když je vám už od začátku jasné, že ani ústřední padoušský drsňák (Everett McGill) proti němu nemá šanci (což je také symptomatické pro Seagalovy filmy), je něco špatně. Je porušen jeden z klíčových bodů úspěchu série SMRTONOSNÝCH PASTÍ - tam je protagonistou řadový policajt, de facto obyčejný chlap (rozhodně žádný elitní voják nebo něco takového), který není přehnaně geniální, nepřemožitelný, zranění ho bolí a jsou na něm vidět (srovnejte takřka neustále poraněného a krvácejícího Willise se Seagalem, který kolikrát utrpí sotva jedno bezvýznamné říznutí), což má za následek to, že je divákovi bližší a zajímá ho, co se (s ním) stane. 60 % (12.08.2012)

"V kuchyni mě nikdo neporazí." Nejen v kuchyni, ale ani na lodi, na ulici, v lanovce, v jezeru, na Machu Picchu a v koupelně není bojovnějšího kuchaře. V ložnici jsem trošku lepší já, ale to tady nebudeme rozmazávat. Šéfkuchař Ryback se zkrátka vrátil tam, kde může radostně likvidovat teroristy a evidentně si to užil. A já s ním, i když na lodi jsem byl určitě spokojenější než ve vlaku. (22.12.2016)

Už to není jednička ale stále je to Seagal. Vlastně uplně první film se Stevem co sem měl tu čest vidět a jsem tomu moc rád. Ten mariňáckej záporák byl hyper (Good morning) ale nejlepší je scéna když Seagal chodí jako 200 tunovej vládce světa (pozorně sledujte finální fight a nastane to když Seagal škrtí "Good morninga" a ten ho pak skopne, no a jak se Steven zvedne tak jde jak...) (01.03.2005)

Casey Ryback rád cestuje, a proto si po nedávné plavbě skrz Pacifik zabukoval dvě místenky v expressu Grand Continental. Kdyby vlakem cestoval dnes (2008), znovu by potřeboval dva lístky, jeden pro sebe a druhý pro svoji bradu, tehdy byl ale ve formě, takže s ním mohla cestovat neteř Sára v podání fešandy Katherine Heigl. Rodinný výlet malebnou coloradskou pahorkatinou se změní v akční dobrodružství, jenže štěstí přeje připraveným, a Ryback je připraven vždy svého nepřítele efektním způsobem usmrtit, a proto má v mnoha momentech i kousek toho štěstíčka. Škoda jen, že již tolik nevyužívá svůj arzenál osobních technik, ale protivníky povětšinou jen odhazuje (i když atraktivně) z jedoucího rychlíku nebo je pouze jednoduše střílí. Závěrečný duel s noži a sekáčkem je delší, ale slabší než na Missouri, možná také díky tomu, že Everett McGill nebudí vůbec respekt a svým projevem působí jako špatně poskládané žehlící prkno. Ačkoliv je to celé zábavné a dočkáme se exploze F-117, uspokojení Brendy Bakke a hlavně srážky vlaků na mostě nad údolím, stále se jedná o slabší odvar prvního představení Casey Kurva Rybacka. Aikidó technika, která mě zaujala: dvakrát provedená technika proti sevření zápěstí nazývající se Nikkyo. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/104 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (28.08.2006)

Návrat do doby, kdy Steven Seagal ještě nepřipomínal pacienta obezitologa a adepta na odtučňovací kůru. Akci se mu dá v téhle životní fázi ještě docela věřit, scénář je ale i v rámci toho, v čem se po celý život pohyboval a na co jsou diváci akčních filmů zvyklí, poněkud plochý a především extrémně nelogický. Pravda, inteligenci, originalitu a uvěřitelnost v akčních spektáklech fanoušci obvykle nehledají, ale i tak je to zřetelný podprůměr. Přepadení v Pacifiku nebyla oslnivá filmařina, ale přece jen se výrazných logických nedodělků a přemětů dokázala vyvarovat. Za mě 20 % celkového dojmu, příznivci akčních filmů si můžou přihodit hvězdičku a Seagalovi fanoušci ještě druhou. (06.04.2019)