Zámek hrůzy

"Ste pani Dudleyová?" pýta sa Lili Taylorová alias Eleanor staršej ženy. Tá si utiahne cez ramená prehodenú šatku a sarkasticky poznamená: "Zatiaľ". Divák začína tušiť, že niečo nie je v poriadku. A tuší správne. Iste, ide o klasický gotický príbeh (ľudia v strašidelnom dome) s klasickým repertoárom desenia (vŕzgajúce drevo, mŕtvi vystupujúci z portrétov, krvavé stopy, oživené sochy, duchovia vyzerajúci tak, ako sa to od nich odnepamäti očakáva atď.). Ak si to uvedomíme, strašenie v "Strašení" (doslovný preklad originálneho názvu) nám začne pripadať pôvabné, šarmantné. A štýlové. Divák má prirodzenú radosť z evokácie bizarných fantazmagórií a je mu jedno, či sa bojí alebo nie. Kto by tomu odolal? Drevené obklady stien a stropov pozostávajúce z panelácie preplnenej gotizujúcimi kružbami sa pomaly pohybujú, vŕzgajú a štiepia, nadobúdajúc antropomorfné črty. Špicaté ozdobné fiály z baldachýnu postele sa viditeľne i počuteľne predlžujú a ohýnajú, evokujúc čosi nepríjemne zoomorfné. Nápad vyjadriť protipohyb jednotlivých kružbových obrazcov prostredníctvom ich skutočného rozhýbania a následného logického zlomenia je takmer geniálny - nečudo, že si ho dokáže skutočne vychutnať azda len historik umenia. No i pre historika umenia (ktorým som) je to na dobrý film málo. Do mierneho nadpriemeru Zámok hrôzy posúvam kvôli výprave a teda anglickému zámku Harlaxton Manor, Lincolnshire z rokov 1832-55 (ktorého skutočný staviteľ Gregory de Gregory bol v mnohom podobný svojmu filmovému náprotivku), ďalej kvôli Catherine Zeta-Jonesovej (v prvej tretine filmu naozaj žiarivo prekrásnej, v ostatných dvoch dľa možností prístupu ku kozmetickému balíčku) a napokon kvôli sound designerovi Gary Rydstromovi (skúste za hlbokej noci počúvať hlboké pravidelné dýchanie čohosi neorganického dlhšie než minútu). PS: Imaginárny filmový Hill House skutočne existuje. Nájdete ho v škótskom Helensburghu. Keďže ide o malý zámoček, len ťažko mohol poslúžiť filmárom na spektakulárnu show. (17.10.2004)

Přímo DOKONALEJ zámek, všechny ty chodby, sochy, zahrady, chrliče, božský! Film sice za moc nestál, ale na ty interiéry i exteriéry byla radost pohledět, i ta tajemná, chladná atmosféra onoho hradu stála za to, však ten hrad za to nemohl, že příběh je na prd a napětí nikde. Horor to fakt není, spíš takovej mysteriozní fantasy flm. Jo, a ten hrad hrál líp, než většina herců. (23.07.2014)

De Bont je vynikající akční režisér, ovšem s emocemi jako je strach neumí vůbec pracovat a tak jsem se u filmu vůbec nebál tak jak jsem očekával nebo jak mě slova domovní ("Večer tu nejsme. Kdyby se vám něco stalo, nikdo vám nepomůže. Ani nueslyšíme křik. Nejbližší domy jsou na míle daleko") navnadila. Škoda, ale ta hudba je výborná! (10.02.2003)

Dějově jednoduchý až blboučký horůrek pro náctileté publikum, ale nemůžu si pomoct - napoprvé se mi to líbilo a určitá slabost pro tento film mi zůstala i s odstupem let. Jakkoliv chápu námitky a smích všech zúčastněných, viděla jsem prostě spoustu podstatně debilnějších filmů (zvláště pak hororů). Nicméně za horor/thriller/mysteriózní by se ještě patřilo zařadit "komedie". 51% (05.11.2008)

První půle docela fajn. Prostředí zámku je vymazlené a vizuálně dost bohaté. Pak už to jde úplně do kytek kvůli hrůzostrašným digitálním trikům a sebeparodicky teatrálním hereckým výkonům (Owen Wilson je v hororu lol af). Byla na tom vidět snaha udělat akční fantasy duchařinu pro celou rodinu, ale v tomhle pohádkovém zpracování je to stejná nuda, jako pozdějších 13 duchů. Film jsem si chtěl oživit, protože to byl v dětství můj první horor a dodnes vzpomínám, jak mi některé scény přivodily solidní noční můry. Dnes už to ale působí bohužel spíš směšně. (04.05.2020)