PF 77
Režie:
Jaroslav BrabecKamera:
Tomáš SyselHudba:
Jan JirásekHrají:
Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický, Josef Vinklář, Lubomír Lipský st., Karel Dobrý, Jana Drbohlavová, Emma Černá, Jiří Langmajer, Zuzana Fišárková, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.
(oficiální text distributora)
Recenze (70)
Tento film by měli povinně pouštět ve školách. Polistopadová generace (ke které se i já řadím) si už nedokáže představit, jaké to je, když jste podělaní strachy při rozhovoru na domovní chodbě, aby vás náhodou neslyšel soused-donašeč. Vždycky, když vidím podobné dilema jako v tomto filmu, chci abych mohl žít v té době a projevit své "morální kvality". Ale jak bych se skutečně zachoval? Tak abych se nestyděl sám před sebou za 20 let? Tak aby mí příbuzní mohli nerušeně budovat kariéru? Nakonec děkuji, že žiju v této (tak málo dnes vážené) demokracii a nemusím se rozhodovat jako paní Damiánová. ()
velmi velmi velmi dobré...my když chceme,tak ty dramata umíme jako nikdo ()
Rok 2023. Znovu aktuální. Už brzy... ()
"Prepáč, ale všetci vedia, že naša achilova päta si ty." ()
Možná jen nemám rád divadlo, možná mi to přišlo bez nápadu, možná to byla pí****na. Možná. ()
zdráhám se dát čtyři hvězdy ačkoliv si pí Chramostová zaslouží plné ocenění. Daniela Kolářová také skvělá. Ostatní obsazení je herecky nezajímavé a podprůměrné. Kostýmy, exteriéry taktéž průměrné, zřejmě formát tv filmu více nedovolil... ()
Film jsem viděl kdysi, když byl poprvé uveden v tv. Už tehdy na mne zapůsobil a připomenul dobu, kdy jako student jsem v Chartě 77 zprvu viděl novou naději, že se snad začíná "vracet" jaro roku 68. Bohužel, byly to jen naivní představy mladého studenta. tak jak ve filmu i já s rodiči sledoval shromáždění v Národním divadle a doufal, že tam známé umělce, kterých jsem si vážil, neuvidíme. Největší šok byl z Jana Wericha a myslím, že i pro mnoho dalších lidí této země. Ne nadarmo kamera několikrát zabírala hlavně ho. Po letech jsem si film opět pustil a opět jsem viděl pana Wericha, ale vzpomněl jsem si i na slova mého táty, které tenkrát v roce 77 při sledování tv pronesl. Řekl: nemůžeme ho soudit, je to velký herec a my nevíme, co nebo kdo ho přiměl nebo přinutil, aby tam i on seděl. Paní Chramostová tehdy tam neseděla, ve filmu ano a my víme proč......a mnozí, co tam byli, možná z podobných příčin. Od Charty 77 a následné anticharty uběhlo přece jen několik desetiletí, ale přesto to není ještě tak dlouhá doba, abychom zapomněli.....a my zapomínáme......stačí někdy zajít na některé diskuze, kde mnozí pamětníci této doby se neštítí napsat: zlatí komunisti!!! ()
Skvělá Vlasta Chramostová, přesná atmosféra doby; reklamy, šlágry, šeď, strach...ale opravdu hlavně 100% V. Chramostová, gesta, intonace, pravdivost, ví, o čem hraje... ()
Silný zážitek jak se žilo v ČSSR za největší normalizace. A vlastně jen 9 let od Pražského jara, kdy většina národa zajásala nad svobodou a demokratizací společnosti, kdy se člověk nemusel bát něco říci, kdy po hrůzách padesátých let vycházelo najevo, jak dokáží bolševici ničit vlastní lidí. A jen pár let a opět se muselo "pískat" jak husákovský režim nalajnoval dle sovětských not. ()
Podly je ten, kdo prede mne stavi podlou volbu… ()