Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.(oficiální text distributora)
nascendi
Som precitlivený na každý detail vo filmoch zobrazujúcich dobu, v ktorej som žil. Preto som nemal problém nedoceniť slávne Pelíšky a tomuto televíznemu dielu dať štyri hviezdičky. Oceňujem na ňom nielen kvalitný scenár a autentický výkon Vlasty Chramostovej, ale aj dotváranie dobovej atmosféry prelínaním dokumentárnych a hraných záberov. Na druhej strane si myslím, že jemnejšie a tým aj rafinovanejšie zobrazenie funkcionárov, policajtov a eštébákov by účinok TV filmu na mladých divákov zvýšilo.(16.12.2011)
Oskar
Všimněte si, prosím, historické události - poprvé v dějinách našeho filmu a televizní tvorby (když nepočítám jednu rok starou vánoční upoutávku) tady došlo k tzv. filmovému samplování. Do notoricky známých záběrů z podepisování Anticharty přibyla digitálně dodaná Vlasta Chramostová a Lubomír Lipský! 70%(27.11.2003)
Adam Bernau
Přesně, subtilně nadávkovaný zlo, pěkně natočený, Chramostová skvělá a celý ten marasmus, jako by ho člověk prožíval sám. Až ta scéna s oknem to trochu zabila a zbytek filmu už je úplně někde jinde. Sice dojemný a jakože symbolický závěr, ale vlastně úkrok stranou. Naopak skvělým kompozičním prvkem je "přiznaný" Lubomír Lipský v roli hereckého kolegy, který si s podpisem těžkou hlavu nedělá. Spojuje tak fiktivní linku s dokumentačními záběry z Národního divadla, což je mimochodem podívaná, při níž mě vždy fascinuje pohled do tváří přítomných miláčků národa - tolik koncentrovaného studu a ponížení nikde jinde neuvidíte.(18.11.2015)
Radek99
Téma Anticharty je pro naši společnost do značné míry bolestivé a zdá se mi i, alespoň v umění, docela málo reflektované ba spíše obcházené a opomíjené. Vidět oblíbené televizní tváře participovat na něčem, co jsme raději ukryli do těch nejzazších zásuvek nevědomí, jelikož to vlastně vypovídá o nás samých... Televizní film Jaroslava Brabce však tato slova důsledně vyvrací. Vynikající Vlasta Chramostová a scénář psaný přímo pro ni, dokonce možná i podle ní (pozor však, paní Chramostová se ve skutečnosti zachovala přesně naopak, než v tomto filmu!!!), výborná kombinace hraných scén a autentických dobových záběrů, úžasné, na současnou filmovou tvorbu velmi nadprůměrné herecké výkony, morální vyznění filmu gumující všechny tlusté čáry za minulostí... Velice záslužný a povedený počin, tenhle ,,televizní" film...(23.11.2006)
topi
Jaroslav Brabec natočil dobový příběh z temného období Anticharty, kdy byli umělečtí tvůrci a pracovníci divadel a rozhlasu na nátlak Komunistické strany nuceni podepsat nesouhlas s "pamfletem" Charta 77 a tím souhlasit se současným režimem a jeho ideologií. Hnus, který bohužel téměř všichni podepsali. Až na pár výjimek, mezi nimiž byla i Vlasta Chramostová, která si zahrála profesorku na Damu, Lídu Damiánovou (ta však zde kvůli nátlaku rodiny podepsala). Co dělá z filmu opravdu bezvadnou podívanou je fakt, že Brabec film natočil téměř jakoby autentický dokument a svědectví doby, ve kterém se střídají barevné, ostré, matné a černobílé kompozice a spolu s původními archivními materiály tvoří dokonalou souhru. Jakoby film pocházel přímo z roku 1977. Vlasta Chramostová se do své role totálně ponořila a díky svým zážitkům jí vtiskla opravdovost a pravdivost. Čest její památce, neboť právě odešla do uměleckého nebe za svým manželem Stanislavem Milotou. Ostatní role, jak studentů, profesorů, estébáků a všech dalších postav jsou zahrány někdy až s mrazivou chladnokrevností. Jakoby všichni se svými rolemi naprosto splynuli. A to se už dnes u takového druhu filmu vidí jen málokdy. V poslední třetině atmosféra houstne víc a víc, dramatičnost se zarývá až do morku kostí, až dospěje k tragickému vyústění. Strašlivá ukázka normalizačního bahna, kde charaktery lidí byly ničeny, křiveny a ušlapávány komunistickou zvěří. Hanba všem těm bolševickým bestiím!!!!(7.10.2019)