Dech života

„Škrtí rukami a stehnami.“ – „James, to je tvoj typ.“ Od Iana Fleminga som nikdy nič nečítal (nie, že by som sa tým chválil) a bondovky som nikdy nepokladal za svoj zvlášť obľúbený pod-žáner. Niektoré sa mi páčili viac, iné menej a u niektorých slávnych som sa tváril, že sa mi páčia, aby som plával s prúdom. Každopádne, dobrý akčný film, okorenený exotickými výpravami po celom svete (a k tomu špionáž, silácke dialógy, alkohol a ženy) je dobrá vec – ak sa vydarí. DYCH ŽIVOTA ma okrem dobrého Timothyho Daltona (v poradí štvrtého agent 007 – po Connerym, Mooreovi a Austrálčanovi Lazenbym a pred Brosnanom a Craigom) zaskočil „bratislavským fenoménom“, prostredníctvom ktorého sa do univerza agenta Jej Veličenstva prepašovala riadna dávka (nechceného? Vysoko pravdepodobne.) kuriózneho humoru (laserom prepílené auto VB, nápisy v slovenčine, hláška roka „Ty somár sprostý.“). Takže celkom podarená zábava s potrebným trademark (Q, M, slečna Moneypennyová) a silným hereckým obsadením (Rhys-Davies, Krabbé a tiež tradične vtipný Joe Don Baker, ktorý mimochodom hral aj v neskorších bondovkách ZLATÉ OKO a ZAJTRAJŠOK NIKDY NEZOMIERA, ale už inú postavu). P.S. Jedná sa o tretiu zo štyroch (LEN PRE TVOJE OČI/1981, CHOBOTNIČKA/1983, VYHLIADKA NA SMRŤ/1985 a POVOLENIE ZABÍJAŤ/1989) bondovku britského režiséra Johna Glena. (09.11.2008)

Ideálním způsobem, jak se nezbláznit z nekonečných spekulací o pandemii, je zavřít se na celý den s filmem, na který máte zrovna náladu - a napsat jeho analýzu. Třeba s relativně málo diskutovanou bondovkou DECH ŽIVOTA, která má přitom překvapivě členité vyprávění a jednu psychologicky i herecky nečekaně komplexní scénu, kterou bychom v předchozích bondovkách sedmdesátých a osmdesátých let hledali marně: Uhýbání pohledem, dvojí vědění a komplexnost vyprávění: poznámky k bondovce DECH ŽIVOTA (The Living Daylights, 1987). (15.03.2020)

Bonda - Daltona mám sice ještě radši v pětihvězdičkovém Povolení zabíjet, ale to nic nemění na tom, že Dech života je dost povedená věc! Hodně dělá především Dalton osobně - ten chlap je prostě sympaťák. Vtipy sice vzaly za své (pár fórů tady je, ale víceméně jen k pousmání), zato napětí a vcelku živě podanou akci tu máme od začátku do konce, a hudba, kterou John Barry pro tenhle díl složil, je jedna z mých nejoblíbenějších. Filmaře bych chtěl pochválit za pečlivost, s jakou přeměnili Vídeň na Bratislavu. Slovenské nápisy všude, kam se podíváte, lidé mluví slovenštinou, která se ozývá z rádia i televize... pěkné. Moje nejoblíbenější část je stejně ale ta závěrečná afghánská. Že by odtud opisoval Rambo 3 natočený o rok později? (20.02.2010)

Dalton se mi libil v obou dilech, sice bohuzel jen ve dvou, ale tady mi prijde lepsi. Ne jen on, ale cely film je vytecny. Konecne Moore odesel a s nim i ta zastaralost. Nevim, mozna je to tim, ze zavital konecne i do CSR. Nadupany svizny pribeh ktery se libil hlavne tim, ze nebyl moc zamrenej na ty vychytavky jako jsou ty eho hodinky, auta ale na tu pravou spionaz. Proste skvele! (11.08.2006)

Bondovky mám zatím nakoukané pouze odsud vejš, takže neposoudím změnu stylu (pokud nějaká byla) oproti Mooreovi, ve srovnání s 90. léty mi to ale přišlo strašně strnulé a šedivé a celkově to klasifikuju jako mírně ubíjející bondovský průměr s fajn akcí (hranice umí Bond přecházet jako nikdo :) Poprvé jsem dostal hroznou chuť natočit si vlastní bondovku. (28.10.2009)