Jeanne Poisson, markýza de Pompadour

Historický film 1) Příjemně zpracovaný v poklidu plynoucí vyvážený historický film chvílemi připomíná rozhlasovou hru s ilustračními živými obrazy._____ 2) Ve filmu je všechno, co bychom očekávali, že tam bude - pěkný vizuál, dobré herecké výkony, historická věrohodnost událostí i atmosféry. V tom je ovšem také největší slabina filmu. Vše je dobré - nic není vynikající. Film jsem viděl a za dva dny poté už mám problém vzpomenout si na některé detaily._____ 3) Zaujal mě 21letý Damien Jouillerot (dauphin) a smyslné rty 42letého Vincenta Pereze (Ludvík XV.). (10.01.2009)

Příběh, který je příjemný nejen vizuálně, ale i hudebně. U tohoto filmu se zabývat otázkou, zda všechno vylíčené historicky souhlasí, mi přijde zbytečné. Podle mého názoru je podstatné, že díky filmu dnes vím, že to byla nevšední žena, která se vymykala společenským stereotypům bez možnosti uplatnění vlastních snů. (10.09.2010)

V dobe syfilitidovej bolo úplne normálne, že sa z hovna stala celebrita a dnes z rýchlo kvasenej ludry robíme aj v TV filmoch osvietenú celebritu len preto, že vedela čítať. Intrigy na dvore sú pravdivé, jasné, že sa nechceli zmieriť s vplyvom rozhoďnožky takom veľkom, že ovládala skoro celú krajinu. Pritom kariéra na pohľadanie: nasadím parohy manželovi, ktorého som si ako nula zobrala len kvôli menu. Ale kráľovské meno je väčšie tak idem ďalej. Potom niekoľko pochybných potratov hnusnými prostriedkami (to tu ukázané nie je), no a potom s chatrným zdravím ledva po štyridsiatke prijímam posledné pomazanie, lebo však Pán na nebesiach celoživotným poskytovateľkám smilstva vždy odpustí. Nemám pre tuto madam žiadnu ľútosť, ani pochopenie a už vôbec nie niečo, čo by ju dávalo hore ako osobnosť. Ale na televízne pomery je to film celkom presný, hoci tých normálnych ukazuje ako závistlivé zrúdy, hoci boli len závistliví, a prostitútsku chamraď dáva za vzor. (16.08.2023)

Četl jsem několik životopisů markýzy de Pompadour i jiných osobností té doby, takže mám určitou představu, kterou tenhle film poměrně dobře naplnil. Musím ale dodat, že u většiny historických filmů posledních let postrádám napětí, spád, gradaci (které mi naopak přinášelo čtení knih). V každém případě ale jde o realistické ztvárnění nelehkého postavení královy milenky, která zdaleka nebyla tak všemocnou, jak se to většinou prezentuje (v tomto směru mě celkem vytáčí rádobyseriózní časopisy jako Epocha, History a podobně). Dalším plusem filmu je výborné herecké obsazení, zvláště charismatický Vincent Perez v roli Ludvíka XV. naprosto seděl. A i když mezi ním a Charlottou de Turckheim je stejný věkový rozdíl jako byl mezi králem a královnou Marií Leszczyńskou, ve filmu vypadají spíš jako matka se synem, čímž tvůrci lehce sympaticky zdůraznili argumentaci, proč král musel bejt kurevník. Ovšem kdysi populárního šviháka Venantina Venantiniho v roli cholerického krejčího jsem si uvědomil až dodatečně po nastudování informací k filmu. Kostýmy, výprava, všechno dobrý, k úplnému sednutí na zadek však přesto něco chybí. (02.09.2010)

2/2 Romantizující životopis markýzy de Pompadour (1721–1764). Není to žádná pecka, ale pro připomenutí a základní orientaci bohatě postačuje. V užití reálů mají Frantíci vždycky výhodu u vlastních látek, to je samozřejmé. Hlavní problém tu představuje obsazení padesátnice Charlotte de Turckheim, která měla být jako Marie Leszczyńská jen o sedm let starší, než Ludvík XV., tady ale vypadala jako jeho matka. Naopak za zásadní klad považuju opětovné užití hudby z pompadourovské operety Leo Falla z roku 1922, která provází markýziny životopisy už celé století. Stejně tak tu bylo alespoň ve fragmentech zachyceno markýzino mecenášství, přátelství s encyklopedisty a její vlastní herecké ambice (v královském divadélku pro 14 lidí ve Versailles v letech 1747–1750). (23.09.2023)