Návrat domů

Přišel v době, kdy Amerika už tak nějak byla připravená se vyrovnávat s Vietnamem, tedy alespoň na filmovém plátně. Konzervativní Hollywood si už dávno uvědomil, že doba se změnila a publikum chce víc. Protiválečný kus nabídne příběh naivní manželky amerického důstojníka a jejího cynického spolužáka ze střední, který se z fronty vrátil ochrnutý. Zdrženlivý milostný vztah propuká, on začne pracovat se svým opovržením vůči všemu, ona se stává vnitřně kritičtější. Hal Ashby tyhle otevřené rány dokázal ukočírovat, přitom ho začal točit jen s několika stránkami scénáře (ten nakonec získal Oscara), stejně jako dvojice (pro mě překvapení - mám ho totiž zafixovaného úplně jinak) Jon Voight a Jane Fonda). Výborný soundtrack. (21.04.2015)

Přestože jsem Návrat domů viděla poprvé jako malá a věcí neznalá holka, dopadl na mě přetěžce. Neklade totiž důraz na znalost politiky a dat, ale na emoce. Jane Fonda se na jedné z protiválečných demonstrací potkala s Ronem Kovicem, který ji inspiroval větou "ztratil jsem svoje tělo, ale získal jsem svoji mysl" k myšlence natočit film o válce bez války. Realizace trvala léta, napsání scénáře, který prošel několikero pery a dotvářel se přímo na place, předcházelo pečlivé sbírání materiálů. Volba režiséra se ukázala být prozíravou i když - zvláště pak u natáčení milostné scény - docházelo k názorovým třením s Jane. Hal chtěl, aby byl na vozík upoutaný Luke poněkud "zdravější", Jane chtěla opak - aby jeho zranění víc korespondovalo s jeho depresí a cynismem. Výsledek je decentní a vyložit si ho lze tak i tak. Podstatné je, že Návrat domů ukazuje, co za nabubřelými vlasteneckými řečmi a vyznamenáními není vidět - veterány, kteří odvedli svoje a "teď nezacláněj", jejich zraněná těla, pochroumané duše, ztracené iluze a strach z budoucna, kde se s nimi nepočítá. To drsné poznání se nevyhne ani vojákovi tělem i duší, jakým je Sallyn manžel, ani Lukovi, který byl na střední playboy a do Vietnamu jel jak na mejdan, ani samotná Sally není ušetřena, když si projde přerodem od důstojnické paničky po ošetřovatelku v nemocnici pro veterány, aby nakonec stála mezi dvěma poničenými muži. Film nás doslova přenese dík své atmosféře (k níž neodmyslitelně patří i písně Rolling Stones, Janis Joplin, Beatles a dalších) v čase, je nabitý emocemi, aniž by spoléhal na cokoli laciného a podbízivého, mobilizuje k přemýšlení a závěrečná Lukova řeč ke studentům je nesmírně úlevná. Návrat domů sklidil zaslouženě 3 Oscary a 5 nominací, Jane Fonda si nedala pokoj a děkovala za toho svého ve znakové řeči. (02.01.2007)

Halu Ashbymu se "Návratem domů" povedl mistrovský kousek - natočit naprosto jednoduchou formou obsahově nesmírně silný film, vskutku protiválečné drama bez jediné krvavé bojové scény, citlivě milostné drama bez vášnivých srdcervoucích vztahových klišé, film o naprosto obyčejných lidech, jejichž životy a sny fatálně zasáhne válka, která vlastně ani není >jejich< a s níž vpodstatě nechtějí nic mít. Muži mají jen pocit povinosti k vlasti a potřebu si dokázat svou statečnost a ženy jsou jen ty jednoduché paničky, co "byly vychované" k jejich podpoře a následování... Ale >osud< všechny zúčastněné donutí nejen nějak změnit své postoje ale i schopnost nastalé situace smysluplně řešit... Režiséru i ostatním protagonistům se navíc podařilo (i díky dobovým rockovým songům) skvěle vystihnout styl a atmosféru doby konce >šedesátých< let, kdy Válka ve Vietnamu vrcholila a Amerika ještě zcela neznala její možné následky pro ni samotnou. "Nejsem nepřítel, nepřítel je válka" - zazní při závěrečném střetu obou mužských >hrdinů< a v tomhle případě to vůbec nezní jako jen nějaká fráze. Tenhle návrat domů končí tragicky - a tak nakonec ve fatálním finále přichází další zbytečná smrt a snad nějak i symbolicky poslední pohled kamery končí na nápisu ve dveřích supermarketu: "Lucky - Out"... Tak... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno více tomu jak dvacet let v ČST i v kině, komentář zde po znovuzhlédnutí 6.9.2009 na ČT2 jako třináctý - 7.9.2009) (21.09.2005)

Tohle není zbytečně emotivně vyhrocené, naopak se herci snaží o to, aby to bylo relativně klidné, což se jim popravdě daří docela dobře. Jane Fonda a Jon Voight jsou prostě skvělí a sedli si dokonale. Ale i ostatní zde mají své místo. Jeden z nejlepších filmů o válce bez válečných scén, jaký jsem kdy mohl vidět. (12.02.2018)

Není to žádné masterdílo, nicméně určitá profesionalita z tohoto snímku jednoznačně vyčnívá. Zejména dva kvalitní herci (Fonda, Voight) táhnou film svými neoddiskutovatelnými talenty silným provazem kupředu, a ten se díky tomu nikde nezasekává. Kouká se na to velmi příjemně, protože Návrat domů je vlastně takové napůl nezávislé drama, a ty mají vždycky něco do sebe. Díky filmovému klubu ČT2 jsem měl již podruhé možnost vidět obdivuhodný výkon mladého Jona Voighta (o týden dříve v Deliverance), a ten chlapec se mi líbí čím dál tím víc. Zdá se mi to, nebo si na stará kolena dopřává jen role nevděčných starců, kteří v jeho nových filmech pronesou jednu dvě věty, a působí v nich celkem přebytečně (Transformers, Tomb Raider, Lovci pokladů)? Nebál bych se totiž toho, že z této herecké hvězdy postupem času cosi vyprchalo - jako mladík byl výborný, a i teď má jistě na víc... Nesmím opomenout báječný konec tohoto protiválečného snímku Hala Ashbyho, který jsem sledoval se zatajeným dechem, v očekávání té nejhorší tragédie. (08.09.2009)