Nabarvené ptáče

Věděl jsem, že po shlédnutí filmu Nabarvené ptáče budu psát nějaký postřeh či recenzi. Také mi bylo jasné, že to nebude další běžný článek a to z toho důvodu, že toto není běžný film. Je to výjimečné dílo a opravdu mistrovský kousek. Těšil jsem se na něj už od dob, kdy jsem zachytil, že se Václav Marhoul chystá film podle slavné předlohy natočit. Od samého počátku jsem mu opravdu věřil, hlavně s ohledem na jeho preciznost, co se týká všech peripetií a připrav. Opravdu jsem tak moc nechtěl být zklamán a doufal jsem také, že nebudu. Po včerejším shlédnutí snímku Nabarvené ptáče musím říci, že dlouhá léta čekání se vyplatila. Dostal jsem vše co jsem očekával. Jedná se o celistvé a komplexní dílo a to se vším všudy. Vynikající kamera Vladimíra Smutného dodává opravdovosti a autentičnosti a přesto to vše neboli tolik, jak světová média prezentují. Je to možná kruté a brutální pro ty, co v tom jenom to negativní vidí a jdou pouze po povrchu. Ve filmu je daleko víc, skrývá opravdové poselství naděje. V podtitulu knihy se píše...Světlo je vidět pouze ve tmě. Tato věta děj vystihuje naprosto přesně. Zároveň jde o podobenství a film pracuje i s určitou symbolikou. Nechápal jsem tehdy slova Václava Marhoula, když mluvil o tom, že film je především o lásce a to i přesto, že jsem četl knihu. Dnes už vím co tím režisér chtěl říci. Film je o lásce, vnitřní síle, naději a odhodlání. Také je to o zlu a temnotě v každém z nás, bez ohledu na postavení, vzdělání či společenském zařazení. Také musím zmínit naprosto dokonalý výběr herců. Devět minut mluveného slova u tříhodinového filmu není mnoho, ale to by v něm nesměli hrát ti nejpovolanejší. Stellan Skarsgård, Barry Pepper, Harvey Keitel. U těchto vypsaných a mnoha dalších vidíte, že slova jsou naprosto zbytečná. Herectví se zde odehrává v očích, výrazovém projevu a je to mnohem víc, než jakákoliv slova. Kdo mě naprosto odzbrojil svým naprosto ojedinělým výkonem byl Peťa Kotlár. Neskutečné čím vším musel projít, ať jako hlavní postava, nebo Peťa Kotlár jako takový. Děti mají výhodu v tom, že jejich hlavními zbraněmi jsou přirozenost a bezprostřednost. Tady bylo však navíc něco, co se nedá moc popsat slovy, musí se to zažít. Na konci filmu, který tu pomyslnou emoční nálož dokoná je píseň zpivaná v hebrejštině a to jednou z aktérek Jitkou Čvančarovou. Přemýšlel jsem, jak to vše uzavřít. Snad jen... Nenenechte se odradit od tohoto krásného filmu. Rozhodně si zaslouží naší pozornost a nadhled. Povzneste se nad obsah a vnímejte film jako celek. Protože když otevřete svá srdce a také mysl, Nabarvené ptáče vám to dozajista vrátí! (13.09.2019)

Nejlépe to vystihl můj kamarád: Hoši, kolik byste tomu dali na žebříčku bizarnosti od 1 do 10 a proč právě 10? Ano je to tak. Toto dílo je natolik... no, své, že se mi dokonce po zhlédnutí začalo trochu dělat špatně. Tolik neuvěřitelných věcí vidět za necelé tři hodiny, je skoro nadlidské. Naturalismus ve své finální podobě. Ovšem nemůže se zapřít skvělá práce režiséra a hlavně herců, kteří dovedli už tak napjatou atmosféru do absolutního vrcholu. Jenom mi to na konci celý trochu nedávalo smysl. Jinak by to byla pětka, jak vyšitá. (13.09.2019)

Pche - tahle agitka - Lidé prchají hromadně z kina - je jenom marketingovým tahem a reklamou. Ano film má jednu blbou, přehnaně "brutální" scénu - Mlynář a oči, ale ta se dá přežít a navíc je v první polovině filmu. Vše ostatní je normálně dívatelné. I když na druhou stranu i v na mém představení si jeden zřejmě zamilovaný páreček v půlce odešel asi na velkou a už se na své místa nevrátil (zřejmě nevěděli, na co si kupují lístek - romantika se v tomto filmu opravdu nekoná). K filmu - myslím, že černobílé zpracování se k této ponuré látce docela hodí, trochu mě vadilo, že se ve filmu skoro nemluví. Ale i tak si myslím, že na českou kinematografii je to více než podařené dílo. (16.09.2019)

Václav Marhoul a jeho téměř 11-letá práce s názvem Nabarvené ptáče, podle stejnojmenného románu od Jerzyho Kosińského. Byl jsem rozhodně zvědavý na to, zda snímek je opravdu tak brutální, násilný a mrazivý, jak se o něm koluje, již od premiéry na Benátském festivalu, kde někteří lidé z promítacího sálu odcházeli, tak samozřejmě i na to, jaký je film jako celek. A musím uznat, že film nabízí opravdu dost surových a nepříjemných scén, které se spousta lidem nebude zamlouvat, možná se na ně ani nebudou raději dívat, jak jsem zjistil v kině, a zejména pak na ty páchané na zvířatech, kterých film také hojně obsahuje. A právě s onou krutostí, nelidskostí, nenávistí, která je nám servírovaná v určitých intervalech, vidím jistý problém. Ne proto, že by se mi z nich dělalo špatně nebo jsem je nemohl zhlédnout, nebylo tam asi nic, co bych už někde neviděl, ale spíše, že na mě nějak působili asi jen do poloviny snímku, řekl bych do epizody s knězem. Poté jsem je již očekával, ale hlavně neměli na mě žádný hlubší účinek. Stali se pouze součásti vyprávění, jenže bez citového působení. A ani válečné scény, jako např. kozácký nájezd, který je jinak natočen velmi působivě, nevyvolává nějaké silnější emoce, což je velká škoda. Co se týče našeho hlavního hrdiny Josky, ten od počátku vykazuje určité cítění, které se postupně proměňuje, od jisté otupělosti vůči lidské bezcitnosti až do bodu, kdy se sám přiklání k násilí. Když už je řeč o hlavní postavě, nelze neopomenout obdivuhodný výkon Petra Kotlára, pro něhož to byla úplně první filmová role. Taktéž i další postavy, zastoupeny především mezinárodními herci, jsou neméně výborné. O samotné řemeslné práci je škoda mluvit, celý film je bravurně zvládnut, což není zas až takové překvapení, když si vezmeme, kolik snímek stál, tak i z prostého faktu, že za kamerou stál uznávaný český kameraman Vladimír Smutný, který toho má už spoustu za sebou. Nakonec tedy velmi pozoruhodný český snímek, který hodně vybočuje z řady, už jen tím obsazením a rozpočtem, tak v neposlední řadě zobrazovaným násilím, na české poměry nevídaným, který ovšem má své nedostatky a mezery, jež snižují celkový dojem. (16.09.2019)

Tento film je velice těžké hodnotit. Je jednoduché ho poslat mezi poklady české kinematografie ale zároveň také na dno sbírky nepovedených filmů... Chápu kritiku i úžas mnohých recenzentů. Já se řadím mezi obdivovatele tohoto snimku. Přečetl jsem si i knihu a nutno říci, že se Marhoul držel poctivě tohoto pojitka. Herci jsou skvělí, v každé i té nejmenší roli hrají velmi poctivě. Absence hudby? Naprosto ji chápu. Měl jsem možnost film slyšet v dolby atmos a po zvukové stránce je film opět vypiplany do detailu. A teď to nejdůležitější, a to je i důvod proč bych Ptáčeti přál Oscara, KAMERA!!! Tak nádherné záběry a kompozice různeho druhu nasvetleni jsem už dlouho v českém filmu neviděl. A nejen v českém. Klobouk dolů před uměním pana Smutného. Celkově je tohle snímek na hezké 4****. Ale za tu obrovskou snahu vytvořit tu něco co český film už dlouho potřebuje a že se o českém filmu zase mluví po světě, a především za dokonalost kameramanske profese, přidávám na podporu českého filmu pátou hvězdu *****. Konečně máme svůj "Schindlerův seznam". (17.09.2019)

Afektovanej blábol pro novodobé pozéry, nuda k nepřežití. (21.09.2019)

Jak je známo, Kosinski přečkal válku v klidu a svou prózu sepsal podle zveličených skazek z války, přičemž je ještě více zveličil, takže text vypadá jako senzacechtivé, krvavé, násilné, sexuálně zvrácené čtivo, před eventuálními kritiky bráněné tím, že jde vlastně o demaskování hrůz, které přináší válka. Bohužel nenabízí žádnou katarzi, jen jakési ztišení, zklidnění v závěru. Marhoul s kameramanem Smutným tu rozvichřenou (takřka Sadovskou) obraznost převedli do esteticky krásných, obsahově hrůzných, avšak jejich opakováním poněkud monotónních obrazů násilí a utrpení. Marně by tu někdo hledal spřízněnost s krásnými obrazy spirituálních filmů, chybí tu vyšší smysl a katarze, které filmy Tarkovského i jiných přinášejí. A na rozdíl třeba od Tarkovského, kde tři hodiny děje jsou ústrojné, Marhoulův film se vleče, asi mu bylo líto vystřihnout některé z těch krásných sekvencí. Bohatě by stačily dvě hodiny! (Ještě něco ohledně použitého jazyka: Marhoul tvrdí, že ve filmu použil ve vesnických a provinciálních scénách jakousi směs slovanských jazyků. Avšak po zaposlouchání se nalezneme většinou správně! ukrajinštinu, ta však náhle přejde do srbochorvátštiny (?), přitom člověk ve městě čte české noviny (!!!) a mezi Poláky v městečku se náhle ocitne český žid vydávající se za chlapcova otce (?). Hodnotit film je obtížné, za kameru a technické zpracování je to skoro 5 hvězdiček, avšak pro ty zásadní problémy nedovoluji dát víc než 3 a půl. (22.09.2019)

Největším problémem filmu je skutečnost, že je celý vystavěný na jedné šabloně, kterou více než dvě hodiny opakuje dokola a pouze mění lokace, postavy atd. Chlapec přijde do vesnice, setká se s novými lidmi a my už jen čekáme, kdy se něco zvrtne. Šablona se navíc časem stává celkem předvídatelnou a téměř tříhodinová stopáž tak začne být dost vyčerpávající (04.10.2019)

Ambiciosní projekt, který může udržet pohromadě jen mimořádně dobrý režisér, kterým Marhoul při vší úctě není. Přesto nenatočil vůbec blbý film — je o milion procent dál než mazaný filip a o tři sta procent dál než Tobruk. Je za ním vidět obrovský kus úsilí, práce, přemýšlení a ohledávání. Nic podobného už u nás nikdo nenatočí — a tím nemyslím jen rozpočet, ale i kameru, tempo, velkorysost a srdíčko. Nejvíce ten film selhává v emoční rovině, protože přes všechny ty zobrazované hrůzy se mu jen málokdy daří nějaké emoce vyvolat, snad jen v prvních minutách filmu. Přesto jsem hrozně rád, že Ptáče vzniklo, protože se může směle srovnávat s tím, co se točí ve světě, a nevychází z toho ani trochu špatně. (08.10.2019)

No jo, no... mám rád pomalé, dlhé zábery. Marhoul to pojal tak po starom, tak po tarkovsky, aj keď Andrej mal radšej iné témy. No ale ono je to vlastne také Kotlárove detstvo... Inak malý Kotlár sa tváril unifikovane na každú situáciu, čo by sa ešte dalo prekúsnuť, ale na toľko utrpenia a podobných sračiek, ktorými si prešiel, bol v tvári dosť buclatý. Mali ho nechať trochu hladovať alebo čo, aby sa mu v tvári zračilo to utrpenie. Nič prevratne šokujúce tam nebolo, a tie sexuálne úchylky (alebo tendencie, ako je komu po chuti) mi prišli vyslovene samoúčelné. Menej je niekedy viac... Ľudský primitivizmus a krutosť sú aj dnes na výši, ovšem nie tak konštantne kokotsky a kolektívne ako to bolo zobrazené... to už je prílišné tlačenie na pílu, aj to len na jednu stranu. Každopádne Júlia Vidrnáková bude na tento film dlho spomínať (a my na ňu) a všetci vieme prečo :) (17.03.2020)

Bylo našlápnuto na nejvyšší ocenění ,ale strašná délka filmu otupila nadšení , tak jen 4*. Jako celek, mistrovské dílo. (22.03.2020)

Jedna hvězda za kameru. Na rozdíl od většiny zdejších frustrátů, jsem od Kosinského něco četl, byť předlohu filmu ne. Autor je stylisticky vynikající, toť asi vše. Ptáče napsal jako autobiografické dílo, dnes se ví, že tam nic z jeho života není. Ten člověk nepochybně duševně nebyl v pořádku a jediné o co mu šlo, byla snaha šokovat. Například zoofilie se v jeho díle objevuje dost často. Hrozně těžce se mi hledá adjektivum, které by vystihlo film. Ubohý, to by asi šlo. Jedna hvězda za kameru, to jsem i já jako naprostý laik pochopil, že byla opravdu dobrá. Zbytek je jen úporná Marhoulova snaha se zalíbit všem. Inspirace v Idi i smotri? Jistě, až na to, že tam byl příběhový rámec a vývoj postavy, která je na konci filmu starcem. Tady ten kluk jen furt čumí a nakonec vyškrábe to jméno, opravdu dobrý a smysluplný konec. Explicitní scény plné násilí, odcházející diváci, směji se i teď. Ani na to ten duševní chudák neměl koule. Jedna z věcí, která mě upoutala na Schindlerově seznamu byly scény smrti, které působily mimořádně realisticky. Kam se tahle otravná ubohost hrabe třeba na Volyň. Možná bych mohl dát druhou hvězdu za PR a třetí za psychotické hodnotitele zde na csfd. Jediná vyšší hodnocení jsem schopen uznat za to, když někdo hodnotí filmařinu, té já nerozumím, ale myslím, že stejně jako většina zdejších chudáků, kteří se jen pokrytecky tváří, jaký je Marhoul borec a honí body. Přesně jako v románech Kosinského, vše je jen na efekt, ale tam je aspoň nějaká literární hodnota, tady není vůbec nic. Jen scény natočené sami pro sebe s cílem asi ukázat, jak válka v lidech budí to nejhorší. Když něco takového budu chtít vidět, pustím si Volyň a ne tuhle sračku, natočenou jen pro formu bez čehokoliv jiného. Film jsem doslova protrpěl, už po deseti minutách mi bylo jasné, že to bude pořád stejné. Šukání s kozlem, vydloubnuté oči, nebetyčně stupidní část se Švancarovou, atd., atd., některé scény i odporují historické realitě. Fakt jako, nad hodnocením tohoto veledíla se pousmívám. Jedenáct let příprav? Shánění peněz na hvězdy a vyhledávaní hnusných lidí, film nemá scénář, režisér nebyl třeba, stačil kameraman. (23.03.2020)

Naturalistické zpracování lidské zvrácenosti 100x jinak. První dvě třetiny filmu víceméně pokoukaná pro sadisty a silné povahy, závěrečná pasáž o přerodu charakteru osobnosti vynahradí strádání z přemrštěné stopáže a je to vážně film. V Česku se zařadí asi do skupiny perel filmových fajšmekrů po bok Markéty Lazarové, Spalovače mrtvol, Kladiva na čarodějnice apod., ale u ,,běžného" diváka nezaboduje nikdy a reprízovat se bude výhradně na ČT art v pozdních hodinách. (26.03.2020)

Drsny pribeh maleho chlapca z pochmurnej vychodoslovanskej krajiny z tazkych casov. Absolutna spicka Ceskej kinematografie v poslednej dekade. (07.04.2020)

Ten film není pro každého. Je černobílý, skoro se v něm nemluví a mírou krutosti je jen pro silné povahy. O to horší, že je toho svědkem malý kluk. (19.04.2020)

Skvělá kamera, skvělá výprava a obsahově absolutně prázdný film bez schopných herců v hlavních rolích a prostoru pro ty schopné herce v cameo rolích. Nabarvené ptáče sice může být česká filmová událost roku, ale faktem je, že Václav Marhoul je prostě špatný režisér, který k tomu nemá zkušenosti. Ožehavé a brutální (kde byly?!) scény vám možná přinese publicitu a bude se o tom mluvit, ale rozhodně to nezvedne kvality filmu. Nakonec to padlo, že jsem jen "trpěl" jednotlivé epizody a po konci každé si říkal, že jsem zase blíž ke konci. Pokud sleduju téměř 3 hodiny film o klukovi, ke kterému se nemůžu nějak citově připoutat, aby mi jeho osud nebyl volný, je to od začátku odsouzený k průšvihu. (27.04.2020)

Je znechutenie a znechutenie spojené s fascináciou. Taká tá havárka, na ktorú nemôžete prestať pozerať. Toto bol pre mňa, bohužiaľ, ten prvý prípad. (31.05.2020)

But... why? (06.10.2020)

Film plný (falešné) okázalosti, která je zradou nejen na divácích, ale i na Kosińského díle. Když se na plátně producírovaly herecké hvězdy, aby pronesly tři věty, když se po podlaze mlýnu koulely oční bulvy, když se nebohý kozel stal nástrojem pomsty… všechny tyhle „efekty“ mocně upozorňovaly na zjevné nepochopení metafyzického zla (jak mu rozumí třeba Béla Tarr). Vážně nerozumím té posedlosti pokoušet se „zfilmovat“ a zobrazit něco, co je třeba nechat na vnitřním prožití a zkušenosti četby, protože obraz na to zjevně nestačí… (08.03.2021)

Jen houšť (11.03.2021)