Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (676)
Mnoho povyku... pro nic? To byli moje myšlenky, když jsem opouštěl kino. Není to rozhodně takový nářez, jak se říká. To, že v Benátkách odcházeli lidé z kina, věšeli se z hrůzy a potratili své nenarozené děti aby nezažili horory tohoto světa, byli buď hezky vymyšlené fámy a nebo naši Italští bratři jsou fakt slaboši, že neustojí tuhle scénáristickou a režisérskou rádobyuměleckou břečku. A všimněte si, že jsem si schválně vybral tyhle dvě profese. Vizuálně a produkčně je tenhle film špičkový, aspoň na české poměry. Problém je, že ten film je úplně o hovně. Téma filmu je, že život je hroznej, svět je příšernej a lidi jsou kokoti. Ale to je všechno. Když se Ptáčete nazpět zeptáte, proč je existence tak hrozná, zasekne se a vystřelí si mozek z hlavy. Tenhle film totiž nemá co říct. Jistě, je plná groteskních vražd a smrtí, které jsou vykonány bez emocí nebo zájmu. Divák k postavám nic necítí, když se vyměňujou každejch pět minut.Jediná částečně sympatická postava je snad hlavní postava. Kamkoliv jde, potkává se pouze se zlem a ve filmu neexistuje žádnej kontrast. Nejenom vizuál je černobílý, ale i scénář je. Jaká je pointa v tom, že svět je zlej a nechutnej a to je vše? Tomuhle filmu se radši vyhněte. Vizuálně úchvatné, ale režie a scénář, který totálně zničí napětí filmu, táhnou film až na dvě hvězdičky. ()
Jdu krajinou a modré nebe nad hlavou osvětluje krvavou zemi pode mnou. Co obraz to údiv. Bravo, pane Vladimíre Smutný! ()
No, chápu co se mi pan Marhoul snažil tímto snímkem říct. Ale nefunguje to. Mám problém s tím, že je tu až moc násilí, ale ne z toho důvodu, že by mi tak vadilo, ale z toho důvodu, že se celý film skládá z toho, že kluk uteče, přijde za někým, dotyčný je hajzl a kluk zase uteče. Když to vidíte jednou, dvakrát, ale když to vidíte už po desátý tak už vás to opravdu nebaví. Na scénáři se najde mnoho nelogických věcí a nešikovnost hlavního hrdiny je občas tak absurdní, že jsem měl pocit, že sleduji komedii. Navíc téma násilí bylo probrané už mockrát a existují filmy, knihy a seriály, které to zvládly lépe. Ale teď k tomu dobrému. Nejlepší na tomto filmu je bezpochyby kamera. Záběry jsou občas opravdu nádherné a Vladimír Smutný si s tím očividně vyhrál. Herecké obsazení je solidní. Stellan Skarsgard ani jednou nepromluví a je zde pouze chvíli, což bylo docela zklamání. Harvey Keitel má větší roli a toho jsem si i užil. Stejně tak Barry Pepper je ve své roli super. Petr Kotlár svou roli zvládnul na výbornou a těším se až zase bude v něčem hrát. Co dodat? Nabarvené ptáče se svými třemi hodinami je zkrátka až moc dlouhá podívaná, která vám kromě úžasné kamery nemá moc co nabídnout. ()
Film ukazuje, co se v lidech skrývá a v určitých situacích, jako je válka, se otevřeně projeví. Znovu bych ale film už opravdu vidět nechtěl. ()
Tento film ve mně bude vnitřně doznívat asi ještě nějakou dobu. ČB formát, ani to, že se ve filmu vůbec nežvaní mi vůbec nevadilo - k tomuto stylu poeticky laděného vyprávění s jistou dávkou masakru a hodně dramatických vjemů to prostě tak nějak sedlo. Navíc - alespoň průměrně citlivého diváka musí tento příběh malého židovského kluka s uhrančivým kukučem v kruté válečné době (a to, co musel zažít a překonat, ne bez následků) prostě dostat a zasáhnout. Jasně - šlo by stopáž zkrátit a bylo by to určitě i lepší sedět v kině o hodinu méně:-)). Vyzdvihuji po celý film naprosto bravurní neherecký výkon malého Petra a závěrečnou (a jedinou) píseň, kdy jdou už titulky (na tu si určitě počkejte:-)) - v podání Jitky Čvančarové - https://www.youtube.com/watch?v=NrD3ZgI6t0Q&list=PLOChJ1xNSxkPsOOt-xyUX5G0I_BKH-FIO - super tečka. ()
K neuvěření, že takový film byl natočený teď a "tady". Po pár minutách jsem stejně jako celé kino "přestal dýchat" a nadechl se až s končícími titulky. Čas jakoby se zastavil a s ním i celé svědomí světa. Zlo plodí zlo a probouzí v nás jen to nejhorší. Každý z nás může být jeho tvůrcem či přihlížečem. Platí oko za oko, zub za zub? Možná, někdy. Ale síla a smysl je zřejmě někde jinde. A stejně jako zlo, je v nás i naděje, odvaha, dobro. Snad... Velké dílo, které nemá smysl vidět jinde než na velkém plátně. ()
55%. Vyzdvihla by som vyborne herecke vykony a podmanivu scenografiu podciarknutu cernobielou farbou. Atmosferu zla perfektne dotvarala mlcanlivost postav (v snimke sa hovori iba 9 minut). Co vsak tomuto filmu neodpustim, je necitlive zobrazovanie drsnych a vyhrotenych scen, ktore nasledovali jedna za druhou. Akonahle som si uvedomila, ze tvorcovia filmu sa prilis snazia "hrat" na moje city, prestala som k sebe emocie pripustat. Z tohto dovodu bol vysledny dojem zhnusenie nad scenami a nie lutost nad osudom maleho chlapca. ()
Ani nevím co na to mám napsat. Nabarvené ptáče je do detailu vyšperkované drama o tom, kam až násilí za války mohlo dojít. Film není tak brutálním, jak ho mnozí popisovali v Benátkách. Neskutečný výkon hlavního hrdiny a ostatních velikánů jako Udo Kier, Stellan Skarsgard a Harvey Keitel. I Julian Sands tu bestii zahrál tak dobře, že bych ho zabil hned jak se objevil a překvapila i Čvančarová. Neuvěřitelná kamera a výborná režie pana Marhoula (českého lva pro něj). Nad tímhle filmem budete přemýšlet fakt dlouho. A ještě do teďka nemůžu uvěřit, že to natočil Čech. Nejlepší český film posledních let. ()
S emocemi knižní předlohy se film nedá srovnat. Jedná se o efektní kaleidoskop zla, hnusu a bezpráví a je docela jedno, jestli je nám předkládáno šest, sedm, osm "kapitol"... Na rozdíl od knihy, kde se dostaneme hlavnímu hrdinovi pod kůži, víme kdo, jak a proč jedná a koná, ve filmu toto podstatně chybí. Lze vyzdvihnout kameru, kostýmy, masky, lokace, některé herecké výkony, ale na to, že režisér tak dlouho a usilovně pracoval na přípravě i samotném natáčení, výsledkem je dost povrchní spektákl. ()
V první řadě jsem si absolutně zamilovala Petra Kotlára a oceňuji české i zahraniční herecké obsazení. Oslovila mne i výprava, kostýmy a hlavně kamera. Tolik diskutované násilí nepovažuji za naturalisticky ztvárněné ani jako nic kontroverzního či šokujícího. Film dle mého znamenitě nastavuje "lidskosti" zrcadlo a je pochopitelné, že si někteří jen neuvědomují realitu nebo si ji nechtějí přiznat. Film je o tom, čeho je člověk schopen a nikoliv jak. Znepokojivé je spíš, že zlo není jen tehdy a tam, ale v lidech. Příběh je také kontrastem protipólů širokého spektra lidské povahy. Paralela nabarveného ptáčete rozsápaného vlastním druhem a cesty hlavního hrdiny je dech beroucí. 169 minut jsem se nenudila a prakticky jsem nepostřehla "chybějící" hudbu. Drobné výtky mého kritického já byly brzy umlčeny celkovým hlubokým dojmem z filmu. Nabarvené ptáče považuji za jedinečný velkofilm. ()
Film o chlapci který ve svých cca 12ti letech zažil víc než jiní za celý život a dokonce potkal Harveye Keitela. ()
Příběh je slabší, ale kamera je výborná. Jednotlivé minipříběhy jsou více miniscénami s co možná nejvíce šokujícími záběry s krutostmi života dané doby a území. Marhoul je borec a Smutný ještě větší. Nevím, jak moc se muselo držet předlohy, ale viděl bych tam ještě potenciál. Konečně něco, co může jít do světa. ()
U tohoto filmu bylo zvláštní, že jsme v kině nemohli ani kousnout do popcornu, neboť je film skoro němý, ze začátku jsem si myslel, že se v kině porouchaly reproduktory nebo co. Za mnou jsem zpozoroval i ostatní, co si donesli křupky a pak se je úzkostně snažili tiše kousat a u hlasitých scén se hodovalo. Člověk po třech hodinách u filmu pořádně neví, na co se koukal, protože během spousty obdobných omšelých a bezduchých epizod už akorát přemýšlí, jak po příchodu z kina doma spásne večeři a půjde spát. Stejně mi ale snímek přišel zajímavý, dobová věrnost by se vytknout nedala vytknout. ()
Řemeslně vskutku po dlouhé době,dobře natočené,ale vzhledem jak to bylo masírované v médiích a pomalu vítěz Benátek a kolik Lvů atd,mě to až tak neposadilo.Skoro bez emocí a ni netuším,kvůli jakým scénám udajně diváci opouštěli kino.Pár scén,tam je,ale že by to bylo snad skoro,,gore",jak to některé články popisovali,tak to ani náhodou,jen tam budou jaksi naznačené.Myslím,že ho vidět znovu určitě nemusím. ()
Nemám rád tyto hluboce emotivní sračky. Je to to samé jako fotografie střílených lidí, za které pak dostane ten či onen fotograf cenu... A co na to neznámý vojín? ()
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi... Nakonec dám vyšší hranici,ale s hooodně odřenýma koulema,které pan Marhoul mohl mít větší. Mohl být český Pasolini,nebo Brass. Ale rozhodl se nezapsat do análů(doslova🤣) jako prasák a tak se vydal spíše cestou pana Vláčila... Kamera pana Smutného je skvostná,jako kozy Jitky Čvančarové. A pan Harvey je ve filmu spíš k vůli propagaci. Hlavní hrdina má xicht stejně na tečku, takže mu kolikrát sadu i přejete... Jako znalec předlohy,jsem si film užil od začátku až do konce,ale předlohou nepolíbený jedinec možná bude ztracen jak Goro v Tokiu. ()
Tak jsem rád, že jsem to kino nakonec nestihl. To bych byl asi nasraný, jak u žádného filmu. Taková reklama, takové hlody do hlavy a nakonec takové zklamání. Hvězda za nadrženou bloncku, ta byla hustá.... ()
Excelentní kamera, casting a obrazové pojetí. Markéta Lazarová 2019. Inspirace Vláčilem je znát, ale nic proti tomu. Našlo by se pár chyb (večerní příchod do kuchyně ve svetru a zimníku, bílá pec a komín ve shořelém domě, Garbos bez snahy o šplh po laně, i těch řádů na Miťkově hrudi bylo na řadového vojína poněkud více), ale netřeba býti malicherným. Ani zdánlivá ztráta dechu v závěru není na škodu. Přece už bylo po válce. Avizované hrůzy a brutalitu bych neviděl tak dramaticky. Naopak vzhledem k prostředí, době a situaci se mi příběh jeví jako naprosto reálný. Každý holt neměl v té době to štěstí, žít v relativním poklidu loajálního státu a tak se podle toho i choval. Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. ()
Kdo chce pochopit, co to znamená morbidita, apatie a tupost v dobách válečných, toto je to pravé ořechové. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo podle pravdy. Menší varování, na tohle musíte mít buď náladu nebo náturu - je to prostě surové a místy dost podělané a zvrhlé. Avšak velmi výstižné ! ! ! ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
ÚCHYLÁCI, KRUTOST, ZLO A ŠPETKA NADĚJE „Na jakej film jsi mě to vzal, vždyť je to tam samej úchylák“, zašeptal mi bratr ve třetině filmu a já mu odpověděl: „Co chceš, východ…“ Plusy – děj vypráví obraz a kamera, hodně pomalu, přesto je tam několik dynamických scén, minimum dialogů, avšak různé jazyky dokreslují autenticitu příběhu, symbolika scén s hlavním hrdinou, divák si příběh kluka skládá sám, absence hudebního podkresu je skutečně dobrý nápad, černobílé širokoúhlé záběry, herecky skvělé až na kluka, jedna vtipná scénka o výkladu podstaty komunismu mínusy – výraz kluka víceméně stejný jako u robota, proměna charakteru tak vyšla naprázdno, hlavní bojová scéna obsahově slabá (v Tobruku to Marhoul zvládl lépe) Je to určitě v české filmografii něco mimořádného, hodně mi to připomnělo 60. léta Československé kinematografie. Hlavní hrdina putuje po východních zemích v období druhé světové války. Jen podle jazyka postav lze trochu odtušit po kterých. Ale mluví se velmi málo, dialogy-monology by se daly spočítat na pouhé minuty. K divákovi promlouvá hlavně obraz, kamera, a to velmi dlouze a pomalu, jako u Tarkovského. Měl jsem trochu problém si na takové netypické tempo zvyknout hlavně na počátku. A to film začíná dynamickou scénou. Možná je v tom i určitá strategie Marhoula po dlouhém pomalém tempu dění na plátně zrychlit (dojde i na jednu pěknou lekačku pro diváka). Zopakuji, že děj vypráví právě obraz, částečně i příběh sám. Zpočátku vlastně nevíme, kdo je kluk, proč tam je. Postupně se nám vytváří skládačka jeho života. Mnohdy je použita symbolika, jako nabarvené ptáče, které roj ptáků napadne, stejně tak se chová společnost ke klukovi. V tom tkví velmi násilná stránka filmu. Lidé ho bijí, týrají. Násilí tu však není přímo explicitní. Marhoul ho šikovně zobrazuje tak, že spíše naznačuje, aby si divák brutalitu domyslel (neuvidíme např. samotné vydlabování očí). To platí i pro sexuální scény. Jsou filmy, které se ve zobrazování brutality, zvrácenosti a sexuality vyžívají, tento mezi ně nepatří. Proto mi po filmu byly trochu záhadné zprávy z Benátek, kdy lidé z festivalové projekce odcházeli z kina právě kvůli násilí. Anebo už jsem otrlý divák . Motivy filmu mi trochu připomněly Revenanta a 12 let v řetězech. Kluk je sám v přírodě, kde může zemřít. Ale ve společnosti lidí málokdy najde pomoc, spíše zlo a zvrácenost, proti kterým není v jeho postavení obrany. Jenže mu nic jiného nezbývá, pokud chce přežít. Ale nakonec dojde k osobnímu vzdoru až pomstě, avšak dosti neadekvátní. Závěr je nakonec spíše otevřený… Bohužel hlavní dětský herec na rozdíl od ostatních je podle mě největší slabinou filmu. Stále stejný bezemoční výraz, snad kromě trochu strachu. Neprodal charakterový vývoj postavy (doufám, že tam měl být, knihu jsem nečetl). A pak bojové scény nám převedl Marhoul v Tobruku lépe. Tady je taková nedomrlá, asi ale měla vyznačovat chaos a zhoubu pro lidi, když oblastí putují nepřátelské jednotky. Ale také jsem se zasmál, když ruský velitel vysvětluje klukovi princip komunismu… víc nemůžu prozradit. A pak mě zaujala postava ruského ostřelovače, kterého hraje Barry Pepper. Ten si zahrál amerického ostřelovače ve filmu Zachraňte vojína Ryana. Byl to další Marhoulův vtip nebo ne? Asi se ho budu muset zeptat…. () (méně) (více)