Casablanca

Na svou dobu rozhodně pecka, málokterý takto starý snímek působí i nadále natolik svěže a koukatelně, jako právě Casablanca. Na druhou stranu mě ani Casablanca nijak zvlášť nenadchla, zejména chemie fungovala tak... že moc nefungovala. Kultovní film to asi bude, ale rozhodně ne pro mě. (10.04.2013)

Slavný příběh ženy mezi dvěma muži v druhou světovou válkou zmítané marocké Casablance vznikl v roce 1942 na motivy divadelní hry Everybody comes to Rick’s, která však byla skutečně uvedena na jeviště až v osmdesátých letech – studio Warner Bros. práva na hru koupilo dříve, než stačila být uvedena. Režíroval v té době již v Hollywoodu zavedený Michael Curtiz, v hlavní roli kavárníka Ricka se blýskl Humprey Bogart, jeho lásku Ilsu neodolatelně ztvárnila Ingrid Bergmanová a roli Victora Lázsla (který je podle scénáře Čech!), třetího vrcholu milostného trojúhelníku, přesvědčivě zahrál Paul Henreid. V dalších rolích jim zdatně sekundují Claude Rains v roli kapitána Louise Renaulta, místního přátelského policisty, či Conrad Veidt v roli vysokého nacistického důstojníka. Kavárník Rick Blaine vede Rick’s Café Americain v Casablance, kam z Evropy proudí zástupy uprchlíků, málokdo se však dostane z Maroka do Států kvůli vízům. Vzpomíná na svou starou lásku Ilsu, která mu před lety v Paříži zmizela a on se později spolu se svým černošským přítelem, klavíristou Samem, odjel do Casablanky, protože v Paříži přestávalo být bezpečno. Jednou ze své kanceláře v kavárně uslyší Sama hrát píseň As Time Goes By – Jak plyne čas, což byla v Paříži pro oba milence zásadní píseň. Vyjde ven a uvidí Ilsu v doprovodu jejího manžela Victora. Victor patřil mezi přední české odbojáře a už v době Ilsina románku s Rickem byl jejím manželem. Ona jej však pokládala za mrtvého a Ricka náhle opustila, protože se s ním znovu setkala. Když se jim po letech podaří odjet do Casablanky, vyhledají Ricka, protože potřebují výstupní víza potřebná k odletu a Rick je díky svým konexím může získat Nostalgicky zpracovaný nádherný příběh vyznívá díky skvělým hereckým výkonům velice přesvědčivě a až do slavné závěrečné věty „Myslím, Lousi, že tohle je začátek nádherného přátelství“ si vás chytí; celý film má krásnou atmosféru, díky které si málokdy všimnete lepenkových kulis, ve kterých film vznikal. Mezi Rickem a Ilsou to sympaticky jiskří, ale okolnosti jejich opětovnému shledání nepřejí. Motiv tragické lásky je korunovaný nádherným závěrem, ve kterém Rick nechá Ilsu nasednout do letadla s Victorem („Nám navždy zůstane Paříž“) a zajišťuje filmu nesmrtelnost – Casablanca totiž nezestárla navzdory tomu, jak plyne čas, odpustíte-li mi lacinou slovní hříčku. Nuže: jeden z nejklasičtějších filmů světové kinematografie je vedle loňského filmu Ztraceno v překladu Sofie Coppolové asi tím nejmilejším, co mi kdy film nabídl, a i pro všechny ostatní nenapravitelné romantiky jistě stojí za vidění. Pět hvěziček a ještě něco navrch. A na závěr jedna demytizace: v Casablance NIKDY NEZAZNĚLA věta "Zahraj to znovu, Same!" - to je mystiikace vzešlá z filmu Woodyho Allena. (15.07.2004)

Těžce se mi Casablanca hodnotí. Ve všech směrech (skvělé herecké výkony, excelentní scénář a parádní režie) výborné dílo, které je dnes stále aktuální i přes své neaktuální téma. Zkrátka pětihvězdičkový snímek. Ovšem hodina a půl trvala nějak dlouho, což je jediná vada na kráse, která mne děsně štve. Možná příště bude film utíkat rychleji, kdo ví. (11.08.2012)

Film, ktorého väčšina z deja sa deje v jeden deň, akoby minútu po minúte vyžaduje, aby mal zaujímavé udalosti odohrávajúce sa v tú dobu. Casablanca to svojím romantickým príbehom spĺňa, vojnové časy takzvaného Vichystického Francúzska, teda skôr jeho kolónií, dodávajú filmu iný rozmer. Herecky zaujímavé, najmä vtedajšie správanie ľudí, hlavne preto, že je to na tú dobu aktuálny film. Dosť ma vtiahol do deja, mal určitú dobrú atmosféru, no žiaden film, ktorý končí vraždou a spokojnosťou s vykonanou prácou, nemôžem prijať s nadšením. Keby to skončilo iba u toho prepustenia milovanej osoby, tak by som tomu trocha rozumel, no celkovo som sa ani vo filme nenašiel. Už vtedy to bolo také čisto americké správanie, ktoré mi úplne nesedí, za klasiku sa to možno považovať dá, ale ódy by som na to nespieval, je to len veľa oduševnených rozhovorov príznačných tej dobe. (02.05.2013)

Výborný Bogart, skvelá Bergman a atmosféra žijúceho a preplneného mesta. Škoda tej naivity a plochých postáv. (02.01.2009)

Zajímavý, zábavný a skvěle natočený film se skvělými herci a závěrem, který mě dostal. (30.01.2009)

Opäť jeden z príkladov, keď mi superslávna hollywoodska klasika veľmi nesadla ( podobne ako OBČAN KANE ). Nevidím tu nič slzavo romantické ani nijak dojímavé. Proste obyčajný príbeh o láske a priateľstve. To, že to je kult, uznávam. Ako dobre natočený a zahraný film, to už ani tak nie. (28.10.2010)

Bogart a Ingrid jsou nezapomenutelná dvojice, ze které ta láska vyzařuje v každém zábéru. Určitě jeden z mých oblíbených lovestory a pět hvězd tak jasných. I love you so much. I hate war so much. (26.12.2009)

Je až s podivem že jsem toto dílko dosud neviděla. Je to pěkný příběh, romantický. O lásce až za hrob. (01.01.2018)

Těžko říct v čem přesně je to kouzlo.....ale je tam a to je hlavní. (17.11.2010)

Papundeklové stěny, hovory o lásce, oči žen stále zalité slzami. A zároveň fašistická hrozba, strach, nabité pistole připravené vystřelit... Casablaca mě dost překvapila tím, že její příběh není tak idealistický, jak jsem si dlouho myslel. Po přečtení několika komentářů jsem se domníval, že sloveso milovat tu bude vyskloňováno ve všech osobách a číslech, že budu po skončení muset otírat obrazovku zalepenou od karamelu, zkrátka že tenhle film nepřináší mimo hezky natočených klišé nic nového. A ono ejhle! Velký a kýčovitý příběh lásky tu hraje tak trochu druhé housle vedle drobných příběhů o svobodě, ceně lidského života a lidské důstojnosti. Dnes to tak možná moc nevyzní, ale v roce 1942 to tak vyznívalo určitě. Mimo romantického klišovitého příběhu Casablanca dodávala jako jedna z mála tolik potřebný optimismus v tolik pesimistických dobách. A to je možná to, co dělá z ní dělá navždy fenomén. (06.01.2007)

"Major Strasser byl zastřelen. Zajistěte obvyklé podezřelé." geniální:) (29.12.2009)

Jako výjimečný film Casablancu označím asi až v dospělejším věku. Nejvíce oceňuji, že je film oproštěn od příšerného přehrávání, které postihlo většinu amerických filmů okolo 50. let. Pozoruhodné, že film reaguje na události, které se bezprostředně ve světě děly, rok 1942 a okupace Francie byl více než aktuální. Těžko hledám tu výjimečnost, ale Bogart a Bergmanová se mi líbili, momentálně nevím co víc dodat, takže asi zas někdy příště. (04.09.2011)

Jenom taková malá osobní zpověď, nic hlubokomyslného ni oduševnělého, nic co by jste pochopili. Víte, mám ten film prostě rád, to jeho sladkobolné vyznění - takhle se dělá melodrama. A víte vy co? Vím, že budu ho mít tím radši, Kamilo, čím víc ve mě bude rezonovat, že nám zbyl jen Papoušek. Víš, raději bych ho už raději neměl, už tak ho mám převelice rád. A dlouho. Vlastně už rok, že? Což je zajímavé, vezmeme-li v potaz, že jsem ho viděl teprve cca měsíc zpět. Tak stane se no. Někdy se všechno tak nějak protne. 85% (30.11.2015)

9/10 Casablanca je ten typ filmu, na který bych se mohl podívat kdykoliv znovu a nikdy by nenudil. Jistě správně je vytýkán přehnaný sentiment, ale možná právě v tom je ten půvab, to kouzlo. Můžete ji milovat, můžete ji kritizovat, můžete ji nenáviděl, ale rozebírat se bude pořád. P.S. To, že byla natočena v době, kdy se nevědělo jak válka dopadne, má u mně cenu 5***** (02.08.2006)

I přes veškeré nesporné kvality (skvělé dialogy, Bogart, silná love-story) si troufám tvrdit, že CASABLANCA je jednou z nejzákeřnějších a nejodpornějších politických agitek, co kdy vznikly. 1) Svět dělí prakticky jen na tři národy - Francouze (ti chudí), Američany (ti úžasní) a Němce (ti zlí), přičemž na jedné straně devalvuje vlastenectví evropské (celá Evropa nejen zlá slova francouzské hymny, ale dokonce jí sborově zpívá!!!) a naopak zveličuje vlastenectví americké. 2) Obhajuje politicky motivovanou vraždu a svým způsobem ji dokonce glorifikuje.__Same, už to nehraj! (05.01.2007)

Co dodat... Cituplné, nádherně natočené, skvěle zahrané a místy sice sentimentální, ale tak hezky, že to patří k nejlepším momentům filmy. Jedna z největších filmových klasik. (09.03.2008)

Já úplně nerozumím tomu, proč je ten film považován za takovou klasiku. Teda né, že bych se nebavila. Bylo tam plno vtipných dialogů, pár hodně povedených scén, a oceňuji, že se nejedná vyloženě o happy end, ale čím si film vysloužil takový úspěch, to mi nedochází. 3* (04.12.2016)

Stává se často, že klasiky jsou zklamáním a tak jsem od Casablancy nic nečekal. Příjemně mě překvapila a navzdory všem, kteří ji tady vyčítají kde co, musím dát 5*. Příběh, který známe z mnoha jiných filmů...a přece je to trochu jiné. Má to zkrátka jakousi atmosféru, kterou všechny osatní slaďáky už jen napodobovaly. Přeslazenost bych nekritizoval, protože je to zkrátka Hollywood 40. let se vším všudy. Ingrid Bergman je nádhernou femme fatale a ve filmu je několik nezapomenutelných scén, jako třeba ta, kdy Francouzi Marseilleisou přezpívají Němce. Casablanca byl krásný filmový zážitek a těším se, až ji někdy uvidím znovu. (24.06.2008)

Doopravdy jsem si toto dílo vychutnal až na druhý pokus. Skvělý film z otřesné doby. 90 %. (28.03.2012)