Live 8

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)

Tohle bylo víc než jen pár koncertů, tohle bylo poselství... i když jsem cca 75% muziky neslyšel (přepnul jsem) poněvadž některé interprety obvzvláště nemusím, tak jsem byl z některých nadšen, např. Green Day , Muse, The Who nebo U2 byly úžasní, ale největší nářez pro mě byly Pink Floyd opět s Rogerem Watersem... (07.06.2009)

Labutí píseň populární hudební scény 20. století a poslední záchvěv přesvědčení, že hudba může měnit svět k lepšímu – „The long walk to justice“ už ovšem nemělo tu údernost jako „This shirt saves lives“, i když bylo podstatně blíž realitě. Jsou tu silné chvíle v čele s definitivně posledním vystoupením kompletní sestavy Floydů, jsou tu vkusné i méně vkusné dojímací momenty a je tu poměrně dost balastu a muzikantů smutně za zenitem. Dokumentárně-historická hodnota bude v čase narůstat. Hodnotím celek, ne nejpůsobivější okamžiky, a skutečný dopad, ne ušlechtilost myšlenky, to vše optikou roku 2013. (10.01.2013)

Když Peter Gabriel namítal, že na akci, která je určená pro Afriku, nevystoupí ani jeden africký umělec, tak mu Bob Geldof řekl, že tohle přece není nějaký Womad. Nakonec Peter Gabriel usmlouval aspoň zařazení malého pódia, kde vystupoval společně s afričany a Dido. Takže. Jedna hvězda pro Pink Floyd. A ty zbylé čtyři pro Geoffrey Oryemu a mnoho dalších, kteří s Peterem Gabrielem vystupovali na pódiu v Cornwallu. Většina těch umělců "šla prostě zpívat na charitu". Ovšem na Gabrielově přístupu se cením to, že se vzdal místa na central pódiu pro dobrou věc. A o tom je dobročinnost. (25.09.2005)

Videl som z tejto akcie jedine set Pink Floyd, ale ten mi ku šťastiu bohate stačil. Vidieť pôvodnú zostavu po 24 rokoch opäť na jednom pódiu, teda poviem vám, že som chrochtal blahom. Veru zdá sa, že peklo zamrzlo a prasce vedia lietať (zasvetení určite pochopia). Len je večná škoda, že to bola iba jednorázová akcia a majstri v žiadnom prípade neuvažujú nad žiadnym turné. Ach jaj, a to vo mne pred Live 8 svitla iskrička nádeje, že týchto velikánov možno uvidím naživo. No čo už, len ďalší nesplniteľný sen... (20.06.2006)