Hudba:
Segun AkinolaHrají:
Jodie Whittaker, Bradley Walsh, Mandip Gill, Tosin Cole, Stephen Fry, Lenny Henry, Sacha Dhawan, Ronan Summers, Struan Rodger, Aurora Marion, Mark Dexter (více)Epizody(11)
-
Spyfall, Part 1 (S12E01)
-
Spyfall, Part 2 (S12E02)
-
Orphan 55 (S12E03)
-
Nikola Tesla's Night of Terror (S12E04)
-
Fugitive of the Judoon (S12E05)
-
Praxeus (S12E06)
-
Can You Hear Me? (S12E07)
-
The Haunting of Villa Diodati (S12E08)
-
Ascension of the Cybermen (S12E09)
-
The Timeless Children (S12E10)
-
Revolution of the Daleks (S12E11)
Videa (1)
Recenze (17)
Proboha proč? Proč je to všechno tak děsně mdlé a nevyužité, když je v čele hereckého ansámblu fenomenální Jodie Whittaker? Ona je další castingový jackpot (Tennant byl první, od něho to pokračovalo každým novým Doktorem)! Začátek a závěr série je strašně super, ale stejně mu musím tunu věcí odpouštět. Proč? Je na to vcelku jednoduchá odpověď. Tady se tvůrci snaží udělat všechno děsně silné. Děj, akci, scénář... Jenže takhle Doctor Who nefunguje. Ano, byly tu série (čtvrtá, šestá), které byly extrémně silné jako celek, ale Doktor měl vždycky hlavně jednu absolutně odzbrojující zbraň. Ty jednotlivé OMG momemty, kdy všem spadla brada. Moment, minuta, deset vteřin, kdy Doctor zazářil v naprosto odzbrojující síle. ,,Já jsem Doktor z planety Gallifrey..." , ,,Amélie Pondová, přišel jsem si pro tebe!" , ,,...a jeden veliký kopanec do zadku Ticha. Ups, běžte! To bylo na vás, běžte!" Tyhle a spousty dalších momentů ukazovali tu neskutečnou kreativitu tvůrců, která tady bohužel vážně selhává. Je mi to líto hlavně kvůli promarněnému potenciálu nové Doktorky... ()
Když jsem viděl minulou sérii, tak už jsem se na další, tedy tuto, už nechtěl koukat. Pak jsem se ale nějak rozhodl to zkusit. A nelitoval jsem, protože tahle série tu minulou hravě strčí do kapsy. Hlavně ten závěr, ten byl opravdu dobrý. Takže se v tuhle chvíli těším na další sérii, na kterou se snad nebudu dívat zpětně. Sice už na Doctor Who nedohlíží Moffat, ale tady se povedlo. A snad to novým tvůrcům vydrží. ()
Lepší, než minulá série, ale to je bohužel tak nějak všechno, co je na tom pozitivní. O Jodie pořád nevím, zda jí mít rád nebo jí nenávidět (za to ovšem ona nemůže, ty scénáře jsou prostě špatmé) a třeba takový Sacha Dhawan jako Vládce je bohužel mnohem lepší, než ona. A taky je patrně nejlepší Vládce hned po Rogeru Delgadovi. A bohužel i ty společníky mám radši, než Doctorku, a to to jsou stále po většinu času totálně nezajímavé postavy. Skutečně povedné a dobré díly byly s odřenýma ušima jen čtyři: Tesla, oba dva Spyfally a Villa Diodati. Povedenou první polovinu Can You Hear Me? totálně zazdil ukvapený konec a její polovina druhá, Orphan 55 a Praxeus jsou neskutečně příšerné díly (ještě horší, než Tsuranga!!!!) a poslední tři mně dokázali nasrat šílenými pointami, přepisováním téměř šedesátileté historie seriálu a nelogičností, ve které se nemůže vyznat ani sám Chibnall. Co to jako je? Zlaté Mofattovy pointy, cliffhangery a plottwisty. A když už se podaří naservírovat nějaké zajímavé záporáky, postavy či návraty, tvůrci s nimi nedokážou pracovat (nebo nechtějí) a tak jsou všechny ve 100% absolutně zbytečné a spíše trapné. Tahle řada mě hrozně bavila, ale úplně stejnou měrou mě doháněla k šílenství. Doufám, že Chibnall příští sérii fakt skončí, jinak tenhle seriál zabije úplně. Slabších 70% ale víc fakt ne. ()
O chloupek lepší jak předcházející série, která se spíš utápěla v genderové nebo sexuálně orientační opojnosti, než v nějaké příběhovém posunu. Jodie sic pochopila, že na své cestě v Tardis musí víc zamakat na epice doktorovi vlastní (ať už příběhové nebo scénické), ale scénárista jí to prostě zase skoro nenabídl. A tak tu máme naprosto debilní (fakt se to jinak říct nedá) zápletky, které sem tam prolne o něco zajímavější pomrknutí na milovanou mytologii s předchozími doktory. Společníci ale fakt nemají ci říct a je jich příliš na to, aby vůbec uměli to své nic prodat. Světlou výjimkou je tedy epizoda s návratem Jacka a zajímavým rozuzlením doktorovy minulosti (budoucnosti?), ke které se ale s žádnou patřičnou tíhou scénář po zbytek série nevrátil. Ach jo, Chibnalle, už běž... víš kam. ()
Tvůrci jako by vyslyšeli moje výtky k předcházející sérii. Pokusili se tam nacpat nějakou kontinualitu napříč celou sérií, objevil se tam Master a Jack, byly tam vize s Timeless Child atd. Za tohle jsem rád, ale provedení samotné už je něco jiného. Nejsem si jistý, jestli se mi podařilo pochopit všechno, co se odehrálo v posledním díle ohledně Doktora a jeho „rozšířené minulosti“? Ale vzal jsem si z toho to, že 1. Zcela změnili původ Time Lordů 2. Zcela změnili fungování regenerací - vlastně to vůbec nesouvisí s rasou samotnou, ale s nějakou injekcí, kterou vytvořila jakási random borka. 3. Doktor je teda Timeless Child. Co to znamená? Takže to teda technicky není Time Lord? Jestli ne, proč si nepamatuje nic před nultou regenerací? Vymazali mu to z paměti? Proč by to dělali? A hlavně, kdo by to dělal, když Doktor musel žít už před Time Lordy? 4. Takže Doktor má kolik regenerací, když Time Lordi měli jejich počet uměle omezen na 12? Nekonečně? Takže The Night of The Doctor nic? To vlastně bylo úplně zbytečný? Nebo byl i počet Doktorových regenerací omezen na 12? Proč mu teda potom dali jen další jeden extra cyklus (12 regenerací), když mu mohli prostě odstranit ten limit na neomezeně? // Série (a hlavně poslední díl) vytváří nespočet otázek, na který, jak už můžeme být z 11. a 12. série zvyklí, nedostaneme nikdy odpověď, protože ji tvůrci nepovažují za důležitou. // Nevím, jestli to byl jenom můj pocit, ale Doktor se cca. od půlky série choval dost divně, hlavně ke companionům. Přišlo mi, jako kdyby si prostě Jodie uvědomila, že je z toho pěknej shit a už ji nebavilo toho být součástí. Doufám, že se pletu. // Co mi ale vadí nejvíc, je to, že, pro seriál od roku 2005 zcela typické věci, tady úplně chybí. Nevím, jestli to je vědomý rozhodnutí tvůrců, nebo jestli si zkrátka řekli, že je čas na větší obměnu, ale osobně se mi to nelíbí. Mluvím o budování nějakého hlubšího vztahu mezi Doktorem a companiony, pořád jim nevysvětlil, kdo vlastně je, odkud je nebo se nepodělil o střípky minulosti. A právě tenhle vztah je to, co to celé kazí. Hlavně tam ale musíme nacpat co nejvíc osobních problémů každýho z nich, na to si v každé epizodě vyhrazujeme minimálně deset povinných minut. Celkově mi vadí tahle nová edukativně-výchovná povaha, jak jsme mohli vidět nejvíc v Praxeu. Fakt to vypadá spíš jako reklama na Green Peace v kabátu Doctora Who. // Osobně nemám naprosto nic proti jiným rasám, nejsem rasista a přijde mi naprosto normální například i to, že je Doktor nyní žena. Co už mi ale vadí celkem dost, je naprosto do očí bijící niterná potřeba tvůrčího týmu, nacpat do každého dílu co nejvíc, teď už nejen černochů, ale taky Indů, Asiatů, Arabů a já nevím koho ještě. Znovu opakuju, že normálně by mi to nevadilo, ale tady to už normální není. Opravdu se mi zdá, že v UK už nejsou žádní bílí herci, a nebo by jejich výběr nebyl rasově korektní. Nesleduju úplně detailně vývoj politiky v UK, takže netuším, do jaké míry tohle souvisí přímo s tvůrci, nebo se současnou tamní situací, ale ještě pár sérií zpět jsme se s tímhle setkávali v mnohem omezenější a především přirozenější míře (třeba Martha byla super, ale způsob motivace její přítomnosti byl, jak říkám, přirozený). // Co se týče oněch „obyčejnějších“ epizod, jako Orphan 55 nebo ta s Teslou, hodnotím je čistě po stránce uzavřeného celku jako slabší průměr na poměry seriálu. Záporáci byli celkem originální - zmutovaní lidé nebo nesmrtelní bozi, ale opět to kazil, jak jsem psal výše, vztah mezi Doktorem a companiony, nuceně zakomponované postav, kontinuita a ve druhé půlce série bohužel i samotný Doktor () (méně) (více)
Reklama