Jako první 11. září 2001 zareagovali na volání o pomoc z věží Světového obchodního centra a když se obě zřítily, zůstali uvězněni v jejich troskách. Policisté Will Jimeno (Michael Pena) a John McLoughlin (Nicolas Cage) na rozdíl od svých kolegů jako zázrakem přežili, ovšem zaživa pohřbeni pod šesti metry sutě. Přestože se navzájem nemohli vidět, slyšeli se a vzájemně si dodávali odvahu. To jim zachránilo život. Od svobody je totiž dělilo nekonečných dvanáct hodin, po které se k nim dostávali záchranáři. Skutečný příběh dvou mužů, kteří jako poslední vyvázli živí z inferna Světového obchodního centra, vypráví drama Olivera Stonea World Trade Center.
„Jsme úplně obyčejní lidé, ale spousta úplně obyčejných Američanů ten den dělala to nejlepší, co bylo v jejich silách. Jsem strašně rád, že je můžeme reprezentovat právě my dva,“ říká Will Jimeno, který společně se svým parťákem působil během natáčení jako odborný konzultant. Režie snímku se ujal držitel tří Oscarů Oliver Stone. Pro jednoho z nejkontroverznějších tvůrců současnosti ale tentokrát nebyla klíčová „výbušnost“ tématu, ale kvalita scénáře Andrey Berloff. „Je to jeden z nejlepších scénářů, jaký se mi dostal do rukou. Objevil se jako blesk z čistého nebe, podobně jako onen den,“ říká Oliver Stone. „Dostal mě – a spoustu dalších lidí – svou emotivností a jednoduchostí. Popisuje ty děsivé události naprosto originálním způsobem a stal se pro mě srdeční záležitostí,“ dodává režisér.
World Trade Center ale není jen příběhem dvou mužů v nejtěžší životní zkoušce, ale také jejich rodin a lidí, kteří riskovali své životy, aby je zachránili. „To oni jsou pravými hrdiny tohoto filmu. My jsme s Willem sice také čelili smrti, ale neměli jsme na výběr. Oni si vybrat mohli, přesto po nás pátrali bez ohledu na fakt, že je to také mohlo zavalit,“ říká John McLoughlin. Aby film co nejvěrněji odpovídal skutečnosti, točil se v reálných lokacích (pouze záběry ze zřícených budov pochopitelně vznikly ve studiu) a chronologicky. I proto ho ostřílený veterán Nicolas Cage považuje za jedno z nejnáročnějších ve svém životě. „V každé vteřině, kdy mě kamera snímala, jsem se ze sebe snažil dostat to nejlepší, protože jsem měl pocit, že tentokrát to má opravdu smysl,“ vysvětluje Cage.(oficiální text distributora)
V kinech
od:
Dever
Soundtrack Craig Armstrong: 1. World Trade Center Cello Theme ,2. World Trade Center Piano Theme ,3. New York Awakes ,4. The Drive Downtown ,5. Rise Above The Towers ,6. World Trade Center Choral Piece ,7. John & Donna Talk About Their Family ,8. Ethereal ,9. John's Woodshed ,10. Marine Arrives At Ground Zero ,11. Will and Allison in the Hospital ,12. Allison At The Stoplight ,13. Jimeno Sees Jesus ,14. John and Will Found / Will Ascends ,15. John's Apparition ,16. John Rescued / Resolution ,17. Elegy ,18. Ethereal Piano Coda,(13.5.2011)
Deimos
TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +Nicolas Cage, vypadá to reálně -trochu patetické, problém však je v tom že mě to moc nezasáhlo/// Na World Trade Center jsem se těšil, ale hlavně jsem mu věřil. A nechtěl jsem se zvyklat názorama, že je to příliš patetické apd. To co se tvrdí je sice pravda, ale není to v takové míře, že by to vadilo. Tohle v podstatě ke každému filmu patří. A ke katastrofickému made in USA především. Problém bych viděl v tom, že je to dlouhé a především nic extra se neděje. V úvodu zažijete pád věží z pohledu záchraných jednotek, což je docela efektní mazec. Skoro jsem si připadal jako bych v té budově byl. Dobré taky je, že i když mi výme, tak zůčastnění lidé vlastně nevědí co se děje. Problém však je, že film působí jako jakýkoliv jiný katastrofický film a nějak se mi ani nechce věřit, že se to opravdu stalo. Tady nejspíš bude chyba ve mě než v tvůrcích. Ale působilo to tak na mě. Posledních 10 minut mě už docela dojalo, ale pořád mám pocit, že takový dokument mě dokáže rozházet víc. U tohoto filmu se to nestalo a to je špatně. Let číslo 93 je skutečně lepší./// Celkem 64%///(1.10.2008)
Madison
Uspávanka, ktorá si vďaka pomalému tempu, zádumčivým dialógom a patetickému osvieteniu zaslúžila 5*. Avšak ja som mala chuť sa predovšetkým baviť - áno, baviť sa pri poukázaní reality, v ktorej konečne nebola Amerika prezentovaná ako patriotistická krajina zachraňujúca celý svet pred komerčnými pohromami, ale ako krajina, ktorá utrpela nečakaný úder (vinou samej seba alebo teroristov?!). Priznám sa, dobre sa na to pozeralo vďaka mojej utkvelej predstave o hrôzach prežitých v Amerike, ale ono to tak zlé zase nebolo. Dvaja chlapi schovatí pod troskami lietadla objavujúci svoje zanedbané hodnoty, aby ich na konci mohli oprášiť, povedať "prepáč" a žiť tak ako ďalej, len poďakovať vyššej moci za druhú šancu. Aj ja som si ku koncu vravela, že Amerika si za všetku hrôzu skrz politické nedostatky môže sama, ale "chudáci ľudia, ktorí si kvôli svojej krajine najviac vytrpeli" - bola jediná myšlienka, ktorá sa mi zakódovala v hlave.(17.9.2008)
ChewieDC
Je to přesně takové, jak se počítalo. Patetické, ubrečené, s významnými záběry na americkou vlajku. Nic moc se tam neděje, mnohem zajímavěji působí dějová linka v rodinách těch dvou policistů. Bohužel nejsem tolik odolný a několik scén na mě tak docela dojemně zapůsobilo (např. dohadování se o jménu mimča). Na mě tyhle věci fungujou. Mám se stydět? Asi ano...(15.8.2006)
tron
„Sú mŕtvi.“ – „Takže hovoríš, že sú na tom lepšie.“ Trvalo iba päť rokov, kým sa bol Hollywood ochotný pozrieť do tváre terorizmu. V roku 2006 nakrútil zaujímavý britský „dokumentarista“ Paul Greengrass strhujúci LET Č. 93 a kontroverzný Oliver Stone (ČATA, WALL STREET, J.F.K., TAKÍ NORMÁLNI ZABIJACI) nekontroverznú drámu WORLD TRADE CENTER. Kým Greengrass sa sústredil na „štvrté z troch“ lietadiel, ktoré 11. 9. 2001 navždy zmenili tvár Ameriky, Stone schválne upustil od svojich rozporuplných politických/sprisahaneckých názorov a tiež sa rozhodol vyrozprávať „iba“ príbeh obyčajných ľudí, ktorí boli v nesprávny čas na nesprávnom mieste. Bohužiaľ, na rozdiel od Greengrassa prichádza so slabými emóciami, ktoré splývajú s tuctovou hollywoodskou riadne pocukrovanou kávou v čele s fúzatým Nicolasom Cageom, ktorý patrí (s úvodným „tieňom lietadla“) ešte k tomu lepšiemu, čo viac ako dvojhodinový film ponúka. Tým ďalším sú niektoré fungujúce a profesionálne nakrútené scény (bojím sa však, že skôr tie technickejšieho rázu) a tradične svojská Maggie Gyllenhaalová (DONNIE DARKO, SEKRETÁRKA). Stone sa chytil do vlastnej pasce: pre divákov už nie je zaujímavý, keď ponúka politicky zaťažené príbehy (NIXON, ALEXANDER VEĽKÝ), ani keď nakrúca „obyčajnú“ drámu.(14.9.2008)