...a bude hůř

Trainspotting považuju za jeden z nejlepších britských snímků všech dob, ale přiznávám, že kdyby Boyle prezentoval Rentona a jeho partičku ultimátních asociálů, flákačů a narkomanů jako uvědomělé bojovníky za svobodu, odpůrce establishmentu, konzumismu a železné lady, velice vážně bych uvažoval o odpadu a výletu na ostrovy, kde bych toužil Boylovi nakopat koule. Bohužel přesně tímhle směrem se vydal Nikolaev (nehledě na mechanické srovnání režisérských kvalit, kde Boyle působí jako moderní tryskáč oproti Nikolaeovovi, který si na košilku nalepil pár slepičích pírek, snaživě poskakuje po dvorku a kdáká). Je to směs nechtěného amatérismu, naivity, patosu a scénáristické bezradnosti. ...a bude hůř prodává romantické pojetí undergroundu tam, kde by si zasloužilo mnohem střízlivější pohled. Oni se ti holoubci chtěli tak trochu, a vlastně docela hodně, flákat, chlastat, fetovat a smilnit a státní moc byla příliš tupá na to, aby je nechala na pokoji. Nic povznášejícího v tom, co činili, ale nevidím a moje empatie jsou v tomhle případě na bodu mrazu. Mimochodem, vzpomínám si na jeden článek, kde redaktor šel po kauze únosu československého letadla do západního Německa a ke svému nemilému překvapení, vlastně docela velkému šoku, konstatoval, že StB, která prováděla paralelní vyšetřování vedle západoněmecké policie, si počínala korektněji než německý vyšetřovatel, který považoval obžalované za bandu odporných hippíků. Na německé i české straně se vlastně sešli měšťáci, kteří si přes železnou oponu docela rozuměli. Možná bychom měli přestat vytvářet mytologii, která je podobná té, kterou si vytvářeli komunisté, když obhajovali svůj režim, a vraceli se neustále ke všem těm Annám proletářkám a hrdinnému boji dělníků na barikádách. Ony ty skutečné dějiny často odpovídají tomu omšelému vtipu, kdy sovětský voják místo za Stalina a za lidi , když hrdinně padal se svazkem granátů pod pásy tanků, zařval Zasraný náledí... Celkový dojem: 25 %. (18.02.2015)

Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného." (17.01.2008)

film mapující český máničkovský underground za dob komunismu a dokonale zachycující tehdejšího ducha pomocí partičky mladých budižkničemů - obzvlášť v první půlce jsem měl pocit, že kameru drží jeden z členů komunity a já sleduji dobový amatérský dokument a ne film z roku 2007. Druhá polovina sice rozvíjí nějaký děj, ale už nefunguje tak dobře jako ta první - ovšem stále se jedná o nadmíru povedený snímek vybočující ze současné české produkce, který mohu s nejčistším svědomím doporučit a u něhož jsem dlouho váhal mezi ****/*****. (09.07.2008)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)

Nezávislý snímek, který zpočátku bije do očí svou naivitou, neherectvím a amatérismem, což jsem však po chvíli velkoryse přehlížel a nechal se unášet atmosférou osmdesátých let. Pelcovo dílo zůstává samozřejmě filmem nepřekonáno, nicméně se jedná o velmi vydařený pokus a škoda jen, že nebylo více prostoru, aby mohla být zfilmována větší část románu! (29.01.2008)