Hvězdný prach

Hvězdný Prach - v mnohém originální vynikající knižní pohádka (někdo tvrdí, že pro dospělé) od Neila Gaimana. Hvězdný Prach - film Matthewa Vaughna, na poměry filmových pohádek rovněž značně originální, ovšem na jiných místech a jiným způsobem; nikoliv však nezbytně hůř, protože i knižní předloha měla své rezervy a limity dané (hlavně) tím, že to byla kniha. Je znát, že Mr. Gaiman držel nad svým prvním opravdovým filmovým dítkem ochrannou ruku od začátku až do konce, protože i když "je potřeba" například dát mainstreamovým divákům závěrečný "epic fight" dobra se zlem, a některé věci/postavy/události naopak vynechat, děje se tak způsobem takřka bezešvým a svým způsobem přínosným. Jediné, co opravdu nechápu, je něco, co měl asi být irský skřet, a bylo to předváděno Rickym Gervaisem...kdyby ho Mark Strong (mimochodem na pohádku neskutečně cool vypadající a jednající hajzl) vykuchal o hodinu dříve, příběh by tím vůbec neutrpěl a ucelenost snímku by šla zase o kousek nahoru (dobře, nejjednodušší by bylo, kdyby ho scénáristi vynechali, ale to bych zas přišel o to pobavení Septimovou realistickou vražednou naštvaností;)). Stardust je pro diváka potěšením nejenom z hlediska děje, ale také kvůli herecké sešlosti, která tu předvádí svůj kumšt a zejména smysl pro humor (Michelle Pfeiffer jen ten kumšt...a půvab;)) - vypravěč Ian McKellen, starý král Peter O'Toole, hlavní zlá sestra už zmíněná Michelle Pfeiffer, hvězdička Yvaine Claire Danes a oproti knize tuctovější Victoria Sienna Miller a oproti knize podstatně větší prostor si beroucí a PODSTATNĚ zvláštněji než obvykle ho využívající Robert De Niro coby "it's OK to be gay" kapitán Shakespeare. A jsou tu ještě další herci, jejichž tváře i jména si můžete pamatovat, a kteří si své menší a malé role rovněž zatraceně užívají. Skvělá je i hudba od britského démona Ilana Eshkeriho - strhující dobrodružné průlety se snoubí s dojímavými romantickými znělkami v plné symfonické palbě, a například Septimovo téma je mezi mými oblíbenými filmovkami hodně vysoko. Závěr je prostě takový, že Matthew Vaughn umí točit filmy a má hlavu plnou nápadů - jak už to tak bývá, některé jsou dobré, jiné zase ne, ale výsledek jeho práce na Stardustu je takový, že nám tu vznikl výborný snímek, který obstojí jako samostatná verze Gaimanova příběhu o Trist(r)anovi a jeho světě - není to ovšem ani náhodou film dokonalý, je "jenom" fajn. 80% (11.04.2010)

Stačila mi příjemná nálada, hlava plná fantazie a několik minut ve Zdi. Z druhé projekce Stardust se díky tomu stalo nejpříjemnější potěšení za hodně dlouhou dobu. Tímhle tak skládám příběhu Tristana, Yvaine či Septima obrovský hold a pomalu vyrážím hledat hvězdu. Tohle zářivé osvícení mi totiž dalo romantickou náladu na měsíce dopředu. Vaughn několikerým porušením klišé a zároveň potvrzením všech potřebných aspektů skvělé dobrodružné podívané stvořil srdcovku, po které už pohádky nikdy nebudou jako dřív. A teď mě omluvte, jdu si osušit oči. Ale to není dojetí, to mi do nich jen spadla zrnka prachu. Hádejte jakého. (06.07.2008)

Přenádherný svět s ošklivými čarodějnicemi, podlými princi, vzdušnými piráty a úžasnými kouzly mi nedokázal zkazit ani údajný romantik, který nemá problém s vláčením dívky na špagátě, ani předvídatelnost závěru, přihlouplý humor, všeliká klišé a pramálo vznešené chování hvězdy. Výborná pohádka pro dospělé. (31.08.2008)

-"Jsme lidé, protože zíráme na hvězdy, nebo na ně zíráme proto, že jsme lidé?" Dala jsem si po osmi letech film znovu a ocitla jsem se ve velkém úžasu, snad ještě ve větším, než při prvním shlédnutí. Z čeho mě srdce hřálo nejvíc bylo precizně fungující strukturování, protože mám dojem, že dramaturgie v poslední době víc než cokoliv jiného ve světě kinematografie (a té velkofilmové dvojnásob) znamená sprosté slovo. Nicméně ultimátním slovem, kterým bych film ráda ocenila, je bystrost, protože nejlépe popisuje všechny aspekty, kterými mě Hvězdný prach okouzlil. A mým nejoblíbenějším článkem filmu i nadále zůstávají modře krvácející sarkastičtí princové (zvlášť když si člověk poskládá dohromady, že je všechny zná z IT Crowdu či jiných přidružených taškařic) s čestným hostem Peterem O'Toolem. (29. 3. 2016) (07.10.2008)

Scénář: Jane Goldman, Matthew Vaughn .. Sice skromnější fantazy rozprávka staroanglického střihu, přesto svým osobitým způsobem dostatečně poutavá. O mladém, zamilovaném muži ze strohého prostředí divoké Anglie, kde za Zdí padají hvězdné ženy z noční oblohy, piráti brázdí nebe a sešlé čarodějnice či proradní dědicové trůnu hrají ty špatné. Gaimanovu pestrou směsice razantně upravil velice nadějný režisér Matthew Vaughn, tu ubral, tu přidal, ale výsledek chvílemi trpí zbytečnou rozkolísaností. Body k dobru nepřidají ani některé triky nebo druhé polovina děje, která bude pro sečtělého diváka lehce předvídatelná, protože zvraty a rozřešení přicházejí přesně podle rozdaných indicií. Stardust však v žádném případě nestojí na objevném příběhu nebo akčních sekvencích - o početných bitvách si nechte zdát, tohle je příběh jen několika málo postav v takřka vylidněném kraji - i když zde nějaké samozřejmě jsou. Jde o ryzí romanticko-dobrodružné putování za poznáním sebe sama a principů světa, ve kterém Tristan žije. Za velký klad považuji neustálé prokládání děje mnoha vtipnými momenty a samozřejmě líbivé herecké obsazení, kde kreace De Nira musí potěšit a půvab Claire Danes rozpálit. ____ Každopádně zadaptovaný Neil Gaiman zaujal a než si v blízké době vychutnám Stardust bez zbytečného dabingu, seženu si pro rozšíření obzorů Neverwhere. (24.09.2007)