Hitman

Měl jsem osobní čest a mnohahodinové potěšení se čtyřmi díly herní série od ne úplně normálních Dánů, a po zjištění, že se příhody nejostřejšího plešouna od dob Yula Brynnera (ne toho z Kokosů Na Sněhu) budou převádět na plátno, a že se prácičky zúčastní i dvorní skladatel Agentury, jeho ambientně-symfonické veličenstvo Jesper Kyd, jsem se nebývale obveselil. Naivně. Protože od té doby už to šlo jenom z kopce - kdysi rychlý a zběsilý TurboDiesel, o kterém se jeden čas říkalo, že by mohl navléct oblek a uvázat rudou kravatu (bože chraň), a který se nakonec chopil produkce, totiž jaksi nezaregistroval, že mít čárový kód na zátylku je něco jiného než VIN na ptáku, a výsledkem je tak něco, co obsahem připomíná poslední fázi každé mise prvního dílu Hitmana - tu, kde se vaše trpělivé úsilí s garotou, SOG Pentagonem a maximálně Berettou s tlumičem zvrhlo v prachsprostou rubanici - a navíc to nemá tu celkovou scénáristickou promyšlenost. Anebo lépe řečeno, abychom nazývali věci pravými jmény, to nemá smyslu o nic víc než politické mystifikační pohádky naší doby, jen se za sebe skládají scény drsných chlápků a ještě drsnějšího masakrování. Což mě přivádí k tomu, že kdybych nesledoval Unrated verzi, kde je vidět vcelku dost krve a vcelku dost málo tělesných půvabů Olgy Kurylenko (dělám si legraci, je tam toho z ní vidět...vlastně všechno, a ne jednou;)), byl bych asi ještě o něco naštvanější. Takový luxusní de facto hotový filmový materiál byl k dispozici, a výsledkem tvůrčí práce je něco mající intelektuální kvality Kurýra, a to ještě možná ani ne toho prvního. Pominu světelné roky za hranicemi uvažování tvůrců filmu vzduchoprázdnem plující otázku "Proč by se sakra ruský prezident choval jako takový život si zbytečně komplikující idiot, že spoiler spoiler a spoiler" a zeptám se "K čemu jako vůbec je bitka čtyř čísel ve vagónu, proč sakra všichni míří na všechny, aby se nakonec začali opižlávat dvojicemi tanto nožů, a odkud se hergot vzal ten černoch???" Abych to shrnul - tento filmový Hitman má blíž k tomu rovněž filmovému s Chuckem Norrisem než k tomu hernímu. Fanoušky předlohy to paradoxně může svým způsobem perverzně pobavit, normálního neinformovaného diváka to podle mě může jen a jen Nasralláht, pokud není příznivcem krvavé akce bez něčeho označitelného za příběh, a navíc s originalitou rovnocennou dosti zlodějské hudbě dalšího z Zimmerových fámulů. Vystrkovat v něčem takovémhle na odiv trademarky hitmanovské série je drzost adekvátní tvrzení, že Timothy Olyphant může svým - pro pana 47 nevhodným - hlasem deklamovat věci jako "Kéž bych mohl cítit aspoň to co ty." a neznít přitom jako dement. 40% (18.04.2011)

„Přichází nepozván, odchází nepoznán“ Z filmu na motivy série počítačových stealth akcí Hitman mohl vzniknout mimořádně atmosférický thriller, s hlavním hrdinou, jenž by svým zabijáckým pohledem uzemnil Jasona Bournea, Leona by bral jenom jako položku na dlouhém seznamu a James Bond by při pohledu na jeho vysoce profesionální metody zadusil olivou z martini. Mohl, kdyby… čím jenom začít? Tak třeba, kdyby se produkce nechopil francouzský postrach dobrého vkusu Luc Besson. Když už hru něco skutečně připomíná, pak ne Olypanthův výtlem, ani úporná snaha ignorovat podtitul jedné z herních epizod „Silent Assasin“, ani milé, i když násilné zakomponování gumové kachničky (dík za ní), nýbrž občasný pohled z perspektivy „třetí osoby“. Co k tomuto smutnému faktu podotknout? Snad, že je to málo. Málo naopak není připitomělých akčních scén a nechtěně humorných momentů. Dvoumetrový leskolebec s čárovým kódem na zátylku může být nenápadný a tajným agentům neustále bez potíží unikat leda ve filmu… leda ve filmu. K mým oblíbeným patří scéna vypovídající v kostce o celém počinu: Hitman stihne během návštěvy toalety vystřílet pár mozků, na což ruská dívka s rozkošným přízvukem zareaguje hláškou „What the fuck?“. Ano, what the fuck? 50% Zajímavé komentáře: Cival, Renton, Cervenak, Vitason, oLí, Filmárik, TeeAge, Kňour (24.05.2009)

O dost krvavější „Jason Bourne“ po depilaci vlasů, natočený podle příručky „Jak vykrádat scenář a přitom se tvářit originálně.“ Od Bournea se tady krade nejenom hudba a tak trochu i koncept (zabití ruského politika, pronásledovaný hlavní hrdina vždy o krok napřed), ale i některé scény, z nichž asi nejvíc do očí bijící je Hitmanova analýza okolních hostů v restauraci a výčet všeho, co si při vchodu zapamatoval :o). Ono by to tak ani nevadilo, kdyby zde byla alespoň jediná scéna, kvůli které by stálo za to opakovaně zmáčknout tlačítko PLAY. Není to nuda, ale vyšumí z hlavy dříve, než řeknete ´Hitman´. A k hlavnímu hrdinovi, který bez skrupulí střelí člověka zezadu do hlavy, si horko těžko mohu vypěstovat nějaké sympatie. Hru jsem nehrál a ani po tom dvakrát netoužím. (15.04.2008)

Už mi není devět, abych uslintával nadšením z toho, že nějaká modelka z východu ukáže prsa a že někdo někomu bez uzardění rozstřelí hlavu. Chci víc. Ne jen akci stříhanou hůř než u Kurýra (ale o poznání dynamičtěji než u Sejmi je všechny) nebo bessonovsky blbej scénář. Největší problémy mám ale stejně s Olyphantem. Čert vem jeho stáří nebo tvar lebky. Podstatné je, že s bradou přiraženou k hrudi a s pohledem "skrz čelo" rozhodně nepusobi drsňácky, natož démonicky jako T-1000. Timtohy se tu tváří spíš jako... ehm... jako... ano... jako směšný debil. (05.12.2007)

Z noční můry všech fanoušků hry, kterou naslibovali trailery, se nakonec vyklubalo překvapivě slušné béčko. A co víc, hlavní hvězdou očekávané tragédie není ani tak Timothy Olyphant, jenž nakonec přeci jenom vypadá trochu aspoň jako chlap, ani Xavier Gens, který sice nepochopil atmosféru hry, ale alespoň to v tom klipovitém hávu slušně odsýpá, ale Skip Woods – scénáristický neumětel, kterému měli už za Swordfish sebrat licenci a za tohle rovnou useknout ruce. Zbytečné postavy (ruská děvka, agent Interpolu), nulové odkazy na hru (2 převleky, děcka u PC) a místo toho spousta vaty a tah na pointu, která vyzní do ztracena. Jako celek stále mimo a další zářez do nefunkčních adaptací videoher, ale za tu dávku nulového očekávání ty 3* nakonec dám, v dobrém diváckém rozmaru je to zábavné a dostačující zaplácnutí hodiny a půl. (24.01.2008)