Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%. (03.05.2009)

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Druhá část má paradoxně opačný problém než ta předchozí a některým momentům Mesrineova života se věnuje až příliš. Což rozhodně není problém začátku a prostředku filmu, která je stejnou měrou zdatně zrežírovaná (Richet si tak po nelogickém remakeu Carpenterovy klasiky napravil reputaci) jako odehraná (Cassel s Amalricem tvoří geniální kriminální dvojici). V konečném výčtu tak stavím obě části na stejný piedestal a s verdiktem "Jedna z nejlepších gangsterek za dlouhou dobu". (15.02.2009)

S výnimkou poslednej scény druhý diel nemá veľa extra silných momentov. Celkovo sa to dalo skresať na hodinu a nemusel by sa film deliť na dve časti. Problém je pri porovnaní s prvým filmom pozvoľné tempo a veľa zbytočných scén a línií. Napriek tomu je tu mnoho motívov, ktoré sú nedopovedané a mohli byť (Mesrinova dcéra, komisár...). V druhom diele Mesrine prelomil ďalšiu hranicu: opil sa slávou a z vraha a gangstra sa stal nafúkaný pseudorevolucionár. A začína strácať všetko, čo mal, vrátane empatie, že je to proste len jeden zasraný hajzel... (23.03.2009)