Transformers: Pomsta poražených

Scenar hlupy (nie existencia TF vesmiru, ale konanie postav, ci uz ludskych alebo robotich v ramci neho), Misko Megaloman Bay utrhnuty z retaze (milostne praktiky psov su pre mna rovnako nezaujimave ako tie krysie) a celkovo je to oproti jednicke nekonzistentne (t.j. zmena nalad jednotlivych sekvencii nie je tak plynula). Ma to vsak aj viacero plusov, ktore spolahlivo putali moju pozornost po celu premrstenu stopaz. Konkretne -> prehladna akcia, Shia, viacero vskutku dobre pointovaneho humoru, odkazy na ine filmy (aj k stryckovi Spielbergovi, pricom mesto Petra bolo az sibalskym pomrknutim smerom k vesmiru Indiana Jonesa) a hlavne Bumblebeeho SPINKICK (plechac asi poctivo za tie dva roky studoval na nete bojove komba :). Bay vypocul volanie fanusikov, hlas svojho srdca a naserviroval takmer kazdu ingredienciu v n-nasobnom pocte oproti predchodcovi. Na druhej strane, so stratou konzistentnosti prislo i k ubytku napatia, emocii,ale i intenzity reziserovych trademarkov, resp. ich krateniu. 7/10 (24.06.2009)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Stupidní, hloupý, nudný film. Bay už nezvládá sám sebe a nedokáže dvě hodiny udržet pozornost. Roboti se mlátí nebo stupidně hláškují. Lidské charaktery jsou černobílé figurky fungující jako parodie sama sebe (tedy parodie parodie). Každý záběr je tak nehorázně cool, že už třetí bitka nudí. Každým dialogem uráží Bay inteligenci diváků.. Oproti minulému dílu se nepovedla ani hudba. To je vše, co se o druhých Transformerech dá říct a už se k nim nehodlám nikdy vracet. Je to naprostá ostuda, že něco takového vydělává stamiliony. Další díl už se mě netýká. (12.12.2009)

Zasloužil bych facku za to, že jsem dával všude najevo, že druzí Transformers nemohou být skvělí. Právě oni mi totiž znovu dali pocit naprostého štěstí z toho, že nám kinematografie darovala blockbustery. Pomsta poražených sice nepřepíše dějiny a nebude nikdy ničím jiným než dravou jízdou, která svým vizuálem předčí příběh (byť jakkoli neodolatelně pohádkový). Ti, co tolik propadli dobrodružství chlapce a jeho ochránce, jsou pojednou zklamaní, když Bayova vize přinese něco velkolepějšího. Já ne, já smekám před příběhem toho samého chlapce, který toho ale má tentokrát na práci o pořádný kus víc. Nadšení, vykulené oči a dojetí nad tím, jak opojný může film být. Kvůli tomuhle chodím do kina a je mi líto, že série už tenhle vrchol nikdy nedohnala. (27.06.2009)

„Chalani, počkajte, idem vám kúpiť EŠTE TESNEJŠIE tričko.“ – „Tesnejšie už nerobia, boli sme sa pýtať.“ Viete čo, nie. Už prvý diel bol pre mňa nezábavná nezáživná kravina – a to som ako dieťa zberal komiksy  Transformers (u nás v 9O. rokoch vydával Semic-Slovart), aj skladacie figúrky (mal som sanitku!). Druhý diel si to v mojich očiach definitívne pokazil a Bay začína byť otravný. Stále mu v jednom zábere vybuchuje sto mrakodrapov naraz, zamilované páry radšej zomrú, než by sa mali rozdeliť a namakaní štíhli vojaci so samopalmi v spomalenom zábere vyskakujú z bojovej helikoptéry, držia pri sebe a za chrbtom im vychádza sýto červené Slnko, pri ktorého snímaní musel kameraman pravdepodobne utrpieť doživotné zdravotné oftalmologické následky. V dvojke to režisér zaklincoval nesympatickými postavami, otravnou smršťou trikov, otrasnými akčnými scénami, trápnym humorom (pobavili ma asi tri-štyri hlášky, inak som umieral od nudy). Dostavuje sa ku mne druhý raz v krátkom čase rozhorčenie prameniace z toho, ako sa dá preboha TAKÝTO námet so SPIELBERGOM za chrbtom TAKTO dokrkvať. K tomu desivé hysterické afektované „herecké výkony“, kedy stále niekto na niekoho niečo reve, ziape, prekrikuje ho, háda sa s ním a obecne je neznesiteľný. Obludné dve a pol hodiny. (27.05.2011)