Ano, šéfe s Gordonem Ramseym

Ó sám génius a mistr Gordon James Ramsay, kterej dokáže ze zaplivaný knajpy udělat prosperující podnik. To on se jako první objevil v takovym pořadu než ho zbytek světa zkopíroval. S odhodláním sobě vlastním a pusou plnou vulgarit se opře do majitelů, zjebe je jak malý děcka, personál naučí od A do Z všechny věci a spoustu dalšího. Co se jeho slovníku týče, je proti němu Pohlreich kluk z nedělní školy. Jemu nestačí naučit je polívku, kterou by se proslavili. On klidně vyhodí kuchaře nebo servírku, seřve majitele, změní název podniku nebo rovnou celej styl kuchyně. Ale očividně to pomáhá. Ani jeden díl mě nenudil a nutno dodat, že si vybral fakt chuťovky. Ovšem ne vždycky to končilo happyendem, ale když jsou lidi blbý. Spoustu mě toho o provozování podniku naučim a já doufám, že se mi to jednou bude hodit. Po pěti sériích nemam na co koukat...ale naštěstí jsou i jeho verze kde je v USA...woohoo!! (17.11.2009)

[Po pěti sériích] Můžeme se do krve hádat nad prospěšností celého konceptu. Ale jeho hlavním účelem bylo prostě diváka bavit. A u mě úkol splněn. Ramsay úspěšně hlásí po celou dobu co tv show běžela (snad se ještě britská verze vrátí). Akorád je škoda, že se "recepty" na úspěch časem opakují a je to v podstatě o tom samém (záleží spíše na výstřednosti jednotlivých restaurací; jako je např. The Fenwick Arms). Všech pět sezón dohromady 80 % (03.03.2010)

Žasnout lze jen nad tím kolik lidí sežere tento pečlivě připravovaný, uměle dodělaný a řádně připepřený pokrm. Stačí přidat pár konfliktů, sprostých slov, dostatečně drsných záběrů a z postaršího, obtloustlého individua uděláme poloboha z kuchyně a žrádlo pro stádo je hotové. Nic proti soutěžím ve vaření, nic proti radám zkušenějších a konstruktivní kritice nedostatků, ale takováhle ubohá umělá reality-show je jen Big brother v kuchyni. Těžko pochopit, jak někdo může uvěřit autenticitě emocí lidí, kteří mají kameru před ksichtem. Je to tak naivní, jako očekávat při pohledu na zvíře v kleci obraz jeho přirozeného prostředí. Ale samozřejmě nejde jen o kamery a případnou nervozitu, tady se pod bičem autorů předvádějí pečlivě vybraní narušení exhibicionisté. Nejde o vaření, nejde o restauraci, jde jen o ty konflikty - a v tom případě bych si rovnou mohl pustit Ulici nebo Ordinaci. (13.12.2015)

Zatímco Zdeněk Pohlreich (ač ho žeru) šokující zjištění mnohdy raději řeší jen s kameramanem někde za rohem, Ramsay se s tím nepáře a s personálem si to vyříká pěkně od plic a na místě. A mnohdy i se samotnými hosty. Když všem nadá do tlustých prasat, divák zírá. Nad stavem ostrovního restauratérství se můžeme usmívat stejně jako nad tím naším, hlavní hrdina moc dobře ví, jak to v byznysu chodí, a především ví, jak to v něm vypadat nemá. Pohlreicha jsem hltal každým dílem, britskou verzi zase tak nakoukanou nemám, nicméně hlášky „našeho“ šéfa mi přijdou víc smrtící a trefné zároveň. Poznal jsem českou i britskou gastronomii z obou stran myslím docela pečlivě, takže každý díl o záchraně uvadajících podniků má pro mě speciálně osobní příchuť. (13.06.2014)

Kdo je Ramsay? Neúspěšný fotbalista, úspěšný hrubián a kuchař, v podstatě spíš asi hrubián, než kuchař. Neberu mu to, že vaří skvěle, ale to kde je, má zásluhu hlavně v jeho chování jako z fotbalového stadionu, je schopný hostovy ve své restauraci říct ať jde do hajzlu, když příjde se stížností, že na jídlo čeká již 45 minut a ještě urážet jeho fyzickou schránku(ženě nadává, že by měla spíš jít na liposukci než chtít jíst v jeho restauraci). Lidé se tímto způsobem zábavy baví, já čekám kdy někomu třeba natáhne pěstí, to je taky přece zábavné. Gordon začal ale s velmi dobrým světovým konceptem, do nefungujících otřesných restaurací přišel a poukázal na to jak se to nesmí a nemůže dělat, jak má fungovat čistota, jak prodat jídlo, jak ho připravit. Na jeho licenci navázal dle mého názoru nejlepší TV pořad vůbec Ano, šéfe! a za to je nutné poděkovat. (22.06.2010)