Duel Frost/Nixon

Točí se mi hlava! To se stává, když člověk okusí věc o který se domníval, že mu nijak neublíží. Čeká, že to bude pěkný herecký pokoukání, že se přiučí (aféra Watergate= tenoulinký led, o němž prámálo vím a stydím se za to), možná, že si vytvoří i nějaký politický postoj a bůhví, co se ještě namane. Ale že budu sedět s rukama sepjatýma nad hlavou a pozorovat rozhovor, opakuju ROZHOVOR, dvou lidí, jejíchž život mě nedostává do varu (o jednom jsem navíc nikdy neslyšel) s takovým zaujetím a hlavně vážností, to jsem nečekal ani v tom nejdivočejším snu.__ Místnost ve které se duel odehrává je setmělá, žádná hudba, žádné rozptylující elementy. Jen oni dva. Atmosféra houstne, Nixon (fantastický Frank Langella) si otírá horní ret. Je ve varu a bez zbytečných keců řeknu, že já se štavím s ním. Frost (ještě lepší Michael Sheen) pokládá otázky (z prvu hodně směšný, později přitlačí na pilu), které rozhodují o ortelu prezidenta. Divák toužebně očekává odpovědi a taky doufá v to, že mu někdo přinese sklenici vody, jelikož má ze všech těch řečí sucho v krku. Hra pokračuje. Kamera se zběsile otáčí okolo hlavních aktérů, kteří se vzájemně hecují. Sakra, tak kdo vyhrál? Oba. Myslím. Frost dosáhl uznání, Nixon učinil pokání. Vzal ho někdo vůbec na milost, kromě prezidenta Forda? To film neřekně, zanechává vás samotného s vlastními myšlenkami. A to je dobře. Loučení ze zvuků Zimmerovo hudby je bolestivý, ale zároveň strašně uvolňující. Přicházíte k životu, váš zadek též. Teď se konečně můžete napít, ale pocit toho, že jste viděli mimořádný film, tak toho se nezbavíte nikdy. Točí se mi hlava! (09.04.2009)

Nejprve to vypadá, že tohle téma nemůže utáhnout dvouhodinový film. A řádně zaujmout. Nakonec je opak pravdou a tenhle slovní souboj v některých momentech přiková k sedačce. Může za to jeden nápad britského baviče a moderátora talk-show Davida Frosta, který se v honbě za vidinou vysokých ratingů neváhá zadlužit a vyzve po aféře Watergate v ústraní žijícího exprezidenta Nixona na sérii rozhovorů. Nixona zaujme nejen slušná finanční odměna, ale i možnost rehabilitovat se před národem. Jenže lehkomyslný Frost z nápadu nakonec vykřesá ostře sledovaný soud, který bývalý prezident nikdy neměl. A hrdý národ se možná dočká nějaké té omluvy od jediného oficiálně odstoupivšího amerického prezidenta.. Ron Howard je přepečlivý a na snímku je to znát. Jeho dílo je přehledné i pro neznalé a podstatně mladší ročníky a i přes dosti nezáživné téma je dostatečně atraktivní. Obyčejný televizní rozhovor je tu nosnou dramatickou linií, k čemuž režisérovi bravurně vypomáhá ústřední herecké duo. Frank Langella i Michael Sheen rozpoložení obou bojovníků vždy dokonale dokáží převést na plátno. V některých momentech fakt velká poklona (sorry, Seane i akademici, ale o Oscara se měl poprat Langella s Rourkem). Obrovská profesionalita čiší i z dalšího hereckého osazenstva (Sam Rockwell, Kevin Bacon nebo Matthew Macfadyen), Rebecca Hall zase dokazuje, jak moc dokáže vymačkat i z tak maličké role. A navíc jí to náramně sekne. Oko divákovo nicméně potěší i výborný střihač s kameramanem, kterým může Howard líbat nohy. A vlastně i sám sobě.. (21.09.2010)

Duel Frost/Nixon, aneb jak se z komerčního baviče typu Leoše Mareše stal nekompromisní, břitký a precizně přesný moderátor typu Jana Krause __ Může se to jevit jako "blbá" politická dvouhodinová nuda, avšak tomu tak zdaleka není. Ron Howard je zpátky v plné síle, po kritiky odsouzené Šifře Mistra Leonarda, kterou já považuji za výborný film, ale to je zase věc druhá. Howard ví jak u diváku vyvolat hluboké pocity a mnoho emocí, někomu se to mlže zdát na hranici vydírání (viz. Čistá duše), ale určitě není, je to ambiciozní dílo hodno Oscara svojí tématikou, kterou i přes pár záměn Akademie určitě vysoce ocení. To samé doufám u Franka Lanngelly, který si na stará kolena střihl svojí nejlepší roli, a zahrál ji na výbornou třikrát podtrženou, charisma z něj jen sršilo a hodlám si tvrdit, že ani sám Nixon by se nezahrál líp! :-) Dvě hodinky utečou jako voda díky skvělé a svižné režii ve filmu, kde se jen mluví. Jeden z nejlepších filmů roku 2008 a určitě nejlepší konverzační drama! __ And the Oscar Goes to... Richard Milhous Nixon, tedy vlastně Frak Langella! (25.01.2009)

S filmem Duel Frost/Nixon jako s vítězem Oskarového klání o nejlepší film bych neměl nejmenší problém. Po všech stránkách do nejblyštivějšího lesku vypulírovaná filmařina, která v žánru politického dramatu dosud chyběla. Filmy Rona Howarda mám svým způsobem rád, mnou jediným špatně hodnoceným Howardovým filmem je Grinch, jinak jsem vždy sáhnul buď po čtyř nebo pěti hvězdičkové hodnocení. Duel Frost/Nixon se u mě zařadil mezi jeho absolutní vrcholná díla (Cinderella Man, Beautiful Mind) a pokud zde po jeho předchozím filmu Da Vinci Code byly byť jen sebemenší pochybnosti o Ronu Howardovi jako o seriózním režisérovi, ty pochyby jsou nyní ty tam. Střih, kamera, herci (Langella jde jistojistě vstříc děkovné řeči za nejlepší herecký výkon) - po filmařské stránce není co vytknout. Minutáž je zdá se přetažená (122 minut), ale při sledování mi to vůbec nepřišlo. Hans Zimmer zkusil zase něco nového a zase mu to vyšlo, komorní, trochu až špionsky laděná (místy dokonce evokuje Powellového Bournea) hudba přispívá komorní atmosféře a vážnosti tématu v době, kdy se odehrává. Já byl spokojen, pro mě zatím největší překvapení roku 2008 (o Rambovi ani Temném rytíři jsem předtím nepochyboval). (29.01.2009)

Dvouhodinové drama o jednom interview mezi britským moderátorem Frostem a americkým ex-prezidentem Nixonem. Film je to napínavý, ne však strhující. Závěrečné přiznání Nixona k jim prováděným nezákonnostem nepůsobí tak úplně věrohodně, protože se mi nezdálo být nějak výrazněji vynucené novinářem Frostem, který v televizním rozhovoru byl rozhodně tou slabší stranou. Místo strhující kritiky Nixona je snímek chvílemi spíše jeho chválou a to činí z Duelu Frost/Nixon i přes 5 nominací na Oscara jen lehce nadprůměrné dílo mého oblíbeného režiséra Rona Howarda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Ibxs_2nDXUc (24.02.2013)