Falco

3,5 * Hlavně za famózní výkon Manuela Rubeyho v hlavní roli. Takhle zahrát a napodobit Falca jistě nebylo lehké, ale přezpívat většinu písní tak, že téměř není poznat, že je zpívá někdo jiný, než rakouská superstar Falco, je opravdu obdivuhodné a téměř dechberoucí. Jako biografický flm Falco funguje, ale nic nového nepřináší. Takže ať se na mě pan režisér nezlobí, ale tenhle snímek stojí a padá s hereckým výkonem mistra Rubeyho. A může si zkoušet triky s kamerou, jaký chce, hlavu si stejně nevykroutím:-) (19.03.2009)

Manuel Rubey se předvedl, že má Falca zmáknutýho na jedničku a všechno jsem mu věřil, prostě a jednuduše fantastický výkon, který film opravdu zvedá. Některé pasáže byli velmi ve zkratce, ale propojování s Dominikánskou republikou bylo zajímavé a tak nějak to ucelovalo. Ale hlavně jsem si znovu uvědomil, že byl Falco borec a znovu jsem se dostal na temnou stranu rakouského pop/rocku a za to jsem tomuto filmu vděčný :-) (25.05.2009)

Falca jsem nikdy neposlouchala a o jeho životě jsem kromě způsobu smrti nevěděla zhola nic. Přesto jsem se na základě traileru v kině rozhodla film navštívit. Pravda, trailer slibuje trochu víc, než pak snímek ve výsledku nabízí, a veškerý děj stojí na střídavých sekvencích úspěchu a neúspěchu v kariéře i osobním životě ještě proložené záběry pár minut před Hansovou smrtí, přesto je můj celkový dojem z filmu velmi dobrý. Za největší klady považuju výkon Manuela Rubeye, hudební složku a scény z koncertů a klipů (což se zase nelíbilo kamarádce, která původní videoklipy narozdíl ode mě znala). (16.11.2008)

Dlouho, dlouho jsem na tenhle film čekal a konečně jsem se na něj podíval a výsledek? Rozhodně to není špatné, ale ve výsledku je to takový nic moc film, který vždycky jen něco naťukne a nedořeší. Jednoznačným pozitivem filmu je hlavní představitel Manuel Rubey, který když poprvé navlékl kabát a klobouk a vyšel před své spoluhráče z kapely, jsem si řekl. "Tohle je Falco". Jinak ale některé etapy života jsou úplně vynechané, rychle se skáče z jedné události do druhé a běžný fanoušek místy neví, proč ten Falco byl vlastně taková hvězda. I ten vztah s manželkou se mění jen ve věčné opouštění a usmiřování se, což už po chvíli nudí. Jeho smrt tam taky není dořešena, prostě se rozjede do křižovatky a film končí. No a o comebackovém albu Out Of The Dark se tam nemluví vůbec, i když tam písničky z něj hrajou. To jsem trošku nepochopil. Falco jako to lepší z hudby osmdesátek si svůj biografický film zasloužil, ale škoda, že nakonec dopadl tak průměrně. 60% (14.04.2010)

Rakouský národní poklad převedený na plátno Rakušany. Jeden by očekával, že půjde o vypiplané dílko, vyráběné s velkým zaujetím, ačkoliv byl v podobné situaci už leckdy zklamán. Falcova filmová biografie naštěstí, byť ji od dokonalosti ještě nějaký ten kousek dělí, je takovým opečovávaným dítětem, a je to na ní vidět. Už výběr hlavního představitele byl proveden naprosto luxusně, a předurčil řadu dalších aspektů filmu k "pozitivní indikaci". Manuel Rubey je ve svých necelých třiceti letech v hudebních sekvencích vizuálně velmi snadno zaměnitelný za Falca, byť to samozřejmě může naplno fungovat jen v dobách počátků jeho kariéry. Podívejte se na klipy k Der Kommissarovi - nebudete vědět, jestli se díváte na originál nebo nějaký materiál spojený s filmem. Rubey si dal velice záležet, aby pochytil i Falcovu jevištní gestikulaci, a dělá co může, aby působil věrohodně. Samozřejmě hlasově je někde jinde než zřejmě nejlepší německy mluvící rapper všech dob a v lecčem novátorský hudebník, ale ona je tu "z hlediska marxistického" ještě jedna stránka věci, a tou je herecký projev civilního Falca. I pana Johanna Hölzela, chlapa, co měl hlavu plnou nevyřešených osobních problémů, a v životě jeden velký bordel, se podařilo vykreslit tak, že jsem si říkal "jo, takhle to klidně mohlo vypadat, a kdybych u toho byl, neměl bych pocit, že se dívám na divadlo". Na tom mají samozřejmě kromě pána v titulní roli zásluhu i herci v dalších úlohách. Nejsou to rozhodně žádní ochotníci, a obzvlášť Christian Tramitz, kterého většina diváků zná asi jen z Manituovy Boty, dost zásadně překvapuje. Falco-film nemá žádné hluboké umělecké záměry, neobklopuje diváka dobovou atmosférou, ale vyjma koncertů se de facto celý odehrává v komorních scénách a soustřeďuje se na osobnost umělce, který paradoxně do určité míry toho ducha doby spoluvytvářel. My můžeme dnes už jen uznale pokývat hlavou nad filmem hodným osmdesáti procent, a pustit si nějakou z Falcových pecek. Naštěstí nám toho po sobě zanechal dost, takže je-li libo stadionového Egoistu nebo technařského Pána s koksem, nabídněte si. Neurazí se ani přítomný Pan Komisař, protože tomu už je všechno jasné. 80% PS: Původní trailer (který už asi není nikde k nalezení) byl dost výrazně lepší než ten konečný. (23.04.2011)