Piráti na vlnách

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. (19.01.2014)

Celovečerní reklama na šedesátá léta. Komerční break však unese řádově několikaminutový tvar s výraznou pointou, dvě hodiny času ze své podstaty ale žádná reklama zaplnit neumí... Curtisův snímek jde proti samé podstatě rockové hudby. Jeho film je čiročirý pop. Ne co se týče hudebního žánru, tenhle film je naprosto vyprázdněný sémantický tvar. Bez hloubky. Ještě že je tam ta skvělá muzika... (04.12.2010)

Našlápnutá jízda se sympaticky uťápnutými postavami, hýřením bizarních nápadů a všestranným optimismem, potažmo lásce k hudbě, jež se s přehledem přenášejí i na diváka? Nepochybně, ale nikoliv v úplně konzistentní zaručené podobě. I přes stopáž, přesahující dvě hodiny, se totiž netvoří jakýkoliv styčný bod „příběhu“ (ten výchozí funguje pouze jako odrazový můstek) a v důsledku přemíry elánu, hudebních koláží a palubních skopičin se leckdy zapomíná na to nejdůležitější – postavy (nakousnutí a následné odplivnutí, ústící v nedořečenost, zdaleka neplatí jen o nich). Piráti na vlnách tak bezvadně fungují coby extravagancí napěchovaná estráda, jako ucelená crazy komedie s přesnou vypointovaností (running) gagů, gradací a vývojem často politováníhodných postav magorů, jenž si nelze neoblíbit (ale kvůli zmíněnému ani výrazně zamilovat), trošku drhne. 7/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (22.07.2009)

Já vůbec netušil, že v šedesátých letech existovaly rádia, co hrály rock a pop 24 hodin denně. O to větší bylo pak překvapení, že nějaký takový film vůbec vznikl. Krom toho s takovým obsazením, o kterém jsem si jenom mohl snít. Z IT Crowd Jenny a Roy. Ze Soumraku mrtvých tlustej Nick Frost. DJ Paul Bulva alias Rhys Ifans a další, další, další. Parádní nálož, u který jsem se výborně bavil, hrála fantastická muzika, stará někdy i padesát let. Co na tom, kvalita přeci nestárne. To samé bych chtěl tvrdit o této komedii, která se povedla, ale vadilo mi, že si z ní trošičku, až moc zbytečně, udělali drama, který se do toho moc nehodí a ten konec byl dost přehnaný. I tak to je ale hodně dobrá komedie, která má ale svým složením až moc velké nároky, které v mém případě nedokázala splnit. (28.10.2009)