Hranice ovládání

Nejslabší Jarmuschův film. Padnoucí oblek, kafíčko a imrvére nahá tlama Paz de la Huerta mně ke spokojenosti ani náhodou stačit nemůže. Tenhle film je svým příběhem vyloženě ztrátou času, kterou jakš takš kompenzuje stylovost, ale kdo by jste chtěli mnohem lepší alternativu, dejte radši šanci Clooneymu. 40% (22.12.2014)

“Gitara si Vás nájde.” Španielsko je úžasná krajina. (16.05.2019)

Nenechte se odradit místními vesměs negativními komentáři a hodnocením! Ten, kdo má rád filmy Jima Jarmusche, jeho pomalé tempo vyprávění, rád u filmu přemýšlí..... ten rozhodně nebude zklamán! Je mi trochu smutno z faktu, jak málo lidí tento snímek hodnotilo ( vidělo ). Stejně tomu bylo i při včerejší ( 4.11.2009 ) projekci v kině Bio Oko, kde pro " velkou účast " byl celý spodek zavřen a na balkóně se nás " mačkalo " asi 12 lidí. Chápu, že každý máme rozdílné názory na film, jiné požadavky, jiné hodnoty.... Co však nepochopím, to jsou lidé, kteří tenhle snímek pošlou do odpadu a vystupují zde jako velcí filmovi kritici a odborníci. Chápu, že snímek může člověka naprosto minout účinkem, ale po filmařské stránce musí člověk snímek chtě nechtě ocenit. Vynikající práce s kamerou ( smekám pane kameramane ) , perfektní střih , vhodně zvolená silná hudební stránka ( jak je u Jarmusche zvykem ) a že se člověk nemá čeho chytnout ( že to nemá příběh ) ? Možná to bude tím, že ho člověk jednoduše nechce vidět. Ten příběh je zde přitom tak jasný a nedá ani moc námahy, pokud je divák dosti všímavý a neustále nad snímkem přemýšlí, aby ho viděl. Co musím určitě zmínit to je VYNIKAJÍCÍ herecký výkon Isaacha De Bankolé, ale i ostatní herecké hvězdy v miniroličkách ( které jsou ale hodně důležité pro vývoj a pochopení celého snímku, víc než by se mohlo na první pohled zdát ), si poradili se svými party více než obstojně. Ať už se jednalo o mou oblíbenkyni Tildu Swinton, Gaela Garcíu Bernala, Johna Hurta.... a jako třešínka na dortu Paz de la Huerta. Taky jsem toho názoru, že ta pláštěnka Ti mooc slušela Paz :o) Pro mě osobně se tento poslední Jarmuschův snímek řadí po bok Mrtvého muže a to ho mám ve své Top - ce. Tak silně na mě zapůsobil a už teď se těším, až ho po nějakém čase shlédnu znovu. Poctivých 5* , zvedám palec a zároveň prostředníček pro " odpadáře " ...... (05.11.2009)

(...) Ve filmu zazní tři (respektive čtyři) věty stěžejní pro mou interpretaci samotného vyprávění: ______ 1) „Použij svou představivost“/“Použil jsem svou představivost“: První verze věty zazní z úst muže zadávajícího úkol hrdinovi a je zároveň radou i pro samotného diváka, aby pochopil princip celého filmu. Druhá verze zazní jako odpověď z úst hrdiny, když se ho jeho cíl zeptá, jak se „kurva“ dostal do přísně střežené pevnosti nezpozorován a beze zbraně. Toto neví ani divák, neboť narace onen moment přeskočila střihem. ______ 2) „Realita je svémocná“: Tato replika je ještě důležitější a dle mého vysvětluje samotný význam názvu filmu – Hranice ovládání. Narozdíl od reality může být fikce pod vlivem kontroly – může být ovládána. A jaká je hranice ovládání? Řekl bych, že v tomto filmu Jarmusch zkoumá hranice ovládání divákova vnímání, hranice způsobů ovládání fikčního světa. Poskytuje divákovi málo jasných informací výměnou za interpretačně nejednoznačná vodítka, čímž sledování a celkové vyznění filmu značně subjektivizuje. Pokud není fikční film dostatečně ovládán filmařem, přebírá jeho kontrolu samotný divák. ______ 3) „Vesmír nemá žádný střed a žádné okraje“: S ohledem na tuto větu by se dalo říct: Tento fikční vesmír nemá žádný jiný střed kromě hlavní postavy a jako taková ona představuje střed neurčitý – nečitelný. Zároveň tento fikční vesmír nemá žádné zjevné okraje a je pouze na divákovi, aby si je v této abstraktní koláži určil…zároveň se však může spokojit s tím nemít určené žádné okraje. (...) ukázka z článku ______ Celý článek zde: HRANICE OVLÁDÁNÍ – pokus o definování hranic ovládání divákova vnímání (02.12.2010)

tento film si užijú len fanúšikovia jarmuscha - a to tiež len tí najskalsnejší, žiadni povrchní priaznivci, naozaj tí, ktorí videli všetko (a všetkým myslím naozaj všetko od Permanent Vacation až po poviedku v projekte Ďalších desať minút). uznávam autorskú slobodu, uznávam právo autora na experiment a na natočenie si svojho myšlienkovo a esteticky najčírejšieho exktraktu, ak na to dozrel, ak si na to "zarobil", ak na to má prostriedky. sú filmy, na ktoré skrátka bežný divák radšej nech ani nesiaha, pretože mu nemajú čo ponúknuť. sú filmy ako tieto, kde ak človek niečo vopred očakáva, je jasné, že už to ho odsudzuje na sklamanie. sú filmy, pri ktorých musí byť človek otvorený. ja mám rád, keď si zo mňa niekto vystrelí. rovnako mám rád všetko japonské, všetko jarmuschovské a všetko filmové, absurdný humor, vysoko estetickú formu a mlčanlivých hrdinov. a úplne rešpektujem túto minoritnosť a fakt, že mnoho ľudí to rado nemá. (12.03.2011)

Jarmusch to už možno so svojim štýlom prehnal a dostal sa až na hranicu trpezlivosti svojich skalných fanúšikov, zvyknutých na o cca 10% vyššie tempo predchádzajúcich Jimyho filmov. Film však má svoj rytmus, čiže opakovanie podobných scén a motívov, čo z neho nakoniec robí miernu sebaparódiu. Tým by som chcel okrem iného povedať, že Hranice ovládania nepokladám za nejaký ťažký art film, iba za autorský počin, kde sa klasickým spôsobom na konci previažu dovtedajšie motívy, dialógy a poker ksichty, aby z toho vžišla nejaká tá klasická myšlienka. Skúste film brať takýmto spôsobom, skúste sa naladiť na jeho vlnu, skúste si užívať precízne vybraté lokácie a môžete sa aj pri pomalom rozprávaní inak stále dejového filmu baviť. Ja ho beriem ešte ako takú malú ukážku toho, že život "amerického gangstera" a prevádzkovanie na prvý pohľad príťažlivej profesie je rovnako ubíjajúca nuda, ako život náš. Sprestriť si ho môžete napríklad návštevami múzea. (24.03.2015)

Nádhera... spolu s Hanebnými pancharty nejlepší film, co jsem letos viděl. Fascinovala mě precizní rytmizace filmu (střihu), skvěle a zábavně variované leitmotivy a hlavně perfektní atmosféra, která v sobě mísila napětí mysteriózního filmu a uvolněnost osamělýho víkendovýho výletu za kulturou, skvělé hudební motivy, opravdu vý-bor-ná a vynalézavá kamera... Každá scéna měla svou zvláštní pointu na nějakým místě filmu (ať už před či po), každé setkání bylo sice jen variací těch předchozích, ale současně bylo každé úplně jiné - hlavně díky precizním hereckým etudám "special guest stars". Opravdu síla. Je trochu zvláštní, kolik lidí se nenechalo Hranicemi ovládání okouzlit, těžko se mi to chápe, obzvlášť u režiséra, jako je Jim Jarmusch. Je fakt, že každý jeho film je jiný, ale na druhou stranu - čekal snad někdo svižný film plný situačního a verbálního humoru, u kterýho se ani na chvilku nepřestane smát? Nevzpomínám si na žádný s Jimových starších filmů, kde by tempo vyprávění bylo znatelně rychlejší a frekvence promluv a "hlášek" výrazně vyšší... Možná povídková Noc na zemi... Je fakt, že žádnej z jeho filmů asi není "masovou zábavou", a platí to i o Hranicích ovládání. Já osobně je považuju za další z řady jeho vrcholných filmů. (23.10.2009)

Spoilery! Gangsterka pro snoby. Moc tedy nechápu, proč se mi tento snímek do určité míry také líbil, když jsem úžasný skromný člověk. Osamělá čokoládka putuje po Španělsku a u kávičky stejná barvy potkává další osamělé divnolidi, se kterými prohodí pár prázdných pseudo intelektuálních frází a sežere papírek, který zapije kávou. Stejný scénář se opakuje tak dlouho, než posbírá dostatek indícií, aby zneškodnil svůj cíl Billa Murrayho. To vše zvládá s dokonalou profesionalitou, která je černouškům obvykle nevlastní. Říká se, že divadlo je život, film je umění a televize je zábava. Z tohoto pohledu Jarmusch obstál, protože tento film skutečně jako umělecké dílo působí. Dokonce i samotný závěrečný akt vraždy byl uměleckým dílem. Pokud se budete cítit naladění na uměleckou vlnu, tak bych tento netradiční filmový zážitek určitě doporučil. Když už nic, tak filmu nelze odpárat jeho naprostou originalitu i po celou dobu trvající vtahující mysteriózní atmosféru. Tři kousky. (06.07.2019)

Režie Jim Jarmusch, v hlavní roli Isaach de Bankolé, ve vedlejších se mj. objeví "nečekaně" Bill Murray, Tilda Swinton, dále Gael García Bernal, John Hurt a další.. Řekl bych typický Jarmuschův film, s důrazem na estetično - přesto mě zprvu minul. Ty dvě hodiny v kině byly na mě trochu moc. Neustále se opakující alternativní stereotyp, který člověka sice neukolébal, ale nebylo to pravé ořechové. Po odchodu z kina se však snímek ve mně asi týden vstřebával a myslím, že jsem pochopil, oč šlo.. doporučuji příznivcům art filmů a samotného Jarmusche - jinak ruce (oči) pryč. (04.10.2009)

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche (21.08.2009)

Jarmuschovo Ztraceno v překladu nelze příliš užít jako bežný film, spíš se jedná o dvě hodiny ve společnosti jeho autora. Pro mě velmi příjemné dvě hodiny, kdy je Jarmusch téměř fyzicky přítomen. (15.11.2009)

Čo je veľa to je veľa. Obrazovo veľmi pôsobivé, dialógovo zaujímavé, ale v konečnom dôsledku je to o ničom. Nie je to vyslovená nuda, ale po JJ filmoch zvyknem mávať silnejšie pocity.. Neviem kto to tu písal, že je to onania nad sebou samým.. zdôraznil by som, že toto nie je jeden výstrek, ale doslova bukkake. 60% (18.02.2010)

Je jedině dobře, že Jim Jarmusch přestal hrát na jistotu a zase jednou natočil nezávislý film. Jiné je tu všechno. Od nepochopitelného hrdiny, který zřejmě nejí, nespí a divák až do konce netuší, kam ho vlastně toto španělské road movie vede. I vizuál Christophera Doyla diváka stejnou měrou vede jako zavádí. Hudba v podání experimentálních Japonců Boris (a pár stylově spřízněných kapel typu Sunn O)))) je nečekaná. A přitom v části různých monologů se nalézá klíč ke spoustě věcí (možná ne ke všem, a ne ve všech jsem nějaký smysl našel). Rozhodně film, který podněcuje k přemýšlení. U mě palec nahoru a slušných 70%. (25.02.2012)

Jim Jarmusch bývá označován za mistra či krále nezávislého filmu, já bych se ho po snímcích, které jsem zatím viděl (Noc na Zemi a Přežijí jen milenci) nebál považovat především za mistra podmanivé tajuplné atmosféry. Atmosféry, která možná vyloženě nenapíná a s níž se pan režisér často rozplývá v pomalém zádumčivém tempu, ale přesto mě často hodí do zvláštního transu. Děj Hranice ovládání se sice oproti zmíněným „jarmuschovkám“ většinou odehrává během slunečního dne, ale přesto jsem v té atmosféře opět cítil závan čehosi nočního, snového... Kdyby mi někdo před zhlédnutím řekl, že budu nadšen z filmu, v němž jeden černoch bloudí po různých místech, potkává zdánlivě náhodné kolemjdoucí, aby s nimi prohodil pár slov o čemkoliv a vyměnil jakýsi šifrovaný vzkaz, možná mu neuvěřím. Ale mě se to Jarmuschovo podání špionážního thrilleru plného dlouhých, často monotónních chvil během procesu plnění složitého úkolu (a teprve s jednou menší napínavou „akcí“ ke konci) hodně zamlouvalo od počátku, aniž bych nějakou dobu tušil, oč tu kráčí a hlavní, galantně odětý hrdina nesl v sobě dostatečné charisma na to, aby mě zajímal. Nejen dvě espressa do dvou šálků tomu vházela stylovost, pravidelná cvičení současně pak i kousek znepokojující záhady, drobná povídání i odkazy na filmové klasiky, mezi nimiž si během podávání sirkových krabiček lze vzpomenout i na mlčenlivý klenot poválečného amerického filmu The Thief (1952)... pro mě osobně takřka dokonalé artové a novátorské pojetí špionážního thrilleru, skvělý zážitek! [90%] (22.10.2022)

Je vskutku zajímavé sledovat Jarmuschův vývoj. Postupně se jeho filmy zpomalují, jsou jaksi čím dál více meditativní, je v nich čím dál méně dialogů a vyprazdňuje se jejich narace. Navzdory tomu jsou však (alespoň pro mě) zábavné, překvapující a vizuálně krásné. (27.02.2011)

Od začiatku je jasné, že Hranice ovládania chcú byť divný film. Dialógy či monológy nemajú zmysel, ale Jarmuschove cigaretové kecy mám stále rád. Podľa mňa však režisér nustrážil tempo. Priveľa nič nerobenia mohla zachrániť hudba, ale tá sa držala v úzadí. GHOST DOG je oproti tomuto komerčák ako sviňa. Občas som mal pocit, že pozerám film od Akiho Kaurismäkiho (SVETLÁ V SÚMRAKU), lenže vzápätí som zistil, že som podchvíľou na hranici nudy... (05.02.2013)

jarmusch je prostě génius,nepochopený,neuznaný.já ho uznávám,je to neuvěřitelnej člověk.jeden kripl ho srovnával se steven seagalem,jako že steven je king a jarmusch ubožák....:-)co si o takovém debilovi můžu myslet?a to se vyskutuje na tomto serveru,mozek v anální oblasti.....:-) (23.05.2010)

36. LFŠ UH 2010 - INVENTURA - Filmová čítanka - film noir (The Limits of Control / THE LIMITS OF CONTROL / Hranice ovládání) (03.08.2010)

3,5*/5..."Jime, Jime, to čo si nám, Tvojim verným fanúšikom naservíroval?!?!". Limits Of Control je filmom VŠETKO a NIČ, balancujúci na hrane metaforickej hádanky a nudnej naťahovanej pseudointelektuálčiny. Jarmuschove minimalistické vychytávky ostávajú zachované, lenže tentokrát stoja sami o sebe, bez nejakého kompaktnejšieho celku. Dá sa za tým hľadať nejaký zmysel a rovnako tak to celé môže byť jeden veľký odrb...Jarmusch neodpovedá, len kontinuálne predkladá sled obrázkov, bizardných postavičiek a kvázi vyvrcholenia, ktoré vlastne vyvrcholením byť nemusí. Čo je bez debaty zaujímavé je originálna hudba, napr. prekvapila účasť skupiny haluzákov Sunn O))) (s ktorými "hráva" aj Attila Csihar z Mayhem). Film, by si zaslúžil druhé pozretie, len sám neviem či sa mi to niekedy podarí. Minimálne by som si pri ňom musel dať poriadne dvojité presso (samozrejme, JEDINE v dvoch šálkach:)))))). (03.02.2010)

Ode dneška se budu živit pouze papírky o rozměru 5x5 cm, které budu zapíjet dvojitým pressem. (23.05.2010)