Anonyma - Eine Frau in Berlin
Kobieta w Berlinie
A Woman in Berlin
Režie:
Max FärberböckKamera:
Benedict NeuenfelsHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Nina Hoss, Jevgenij Sidichin, Irm Hermann, Rüdiger Vogler, Ulrike Krumbiegel, Rolf Kanies, Jördis Triebel, Juliane Köhler, Alexandra Kulikova, Eva Löbau (více)Obsahy(2)
V dubnu roku 1945, kdy Rusové vpochodovali do zruinovaného Berlína, započalo trápení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových kategorií je na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy, která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků. Znásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dosud tabu. Autor přináší zdrcující pohled do zákulisí těchto událostí. (TV Prima)
(více)Recenze (101)
Hodně zajímavý a hodně opomíjený pohled na konec války, na osvobození. nejdřív jsem se bála, že se film zhroutí na myšlence, jak Rusko znásilnilo chudáka Německo. Dost by na tom určitě pravdy bylo, na druhou stranu jsem překvapena právě oním nezbytným vyobrazením obou stran. Nečekala jsem, že se dočkám toho morálního dilematu, že znásilnění je špatné, ale......neubránila jsem se myšlence, že se jim nedivim, i když pořád špatnost a ohavnost toho aktu přetrvává. Co mi ale ve filmu víc chybělo byl možná větší příběh, tím myslím větší dějový posun, ovšem hvězdy za to ubírat nebudu práve díky tomu morálnímu dopadu filmu, respektive rozporu. Člověk si asi nevyhnutelně říká, že osvoboditelé ze západu by se takhla nikdy nezachovali, jenže osvoboditelé ze západu nikdy nepoznali na vlastní vesnici aplikaci spálené země, a to proto, že západ byl přece jen rasově na jiný úrovni (vemte si jen třeba západo a východoevropskou kinematografii, pochybuju, že by v Rusku někoho napadlo natočit komedii o válce ve stylu Funése a jeho Velký flám, holt jiná zkušenost, jiné osvobození). Pět hvězd dávám za to popřemýšlení, které v sobě film nese, to že tam jsou dějové nedostatky lze opomenout, ale šlo by to udělat i lépe. Tož tak. ()
smutny film ()
Žena v Berlíně nabízí vskutku originální pohled na zvěrstva odehrávající se ke konci druhé světové války v Německu. Velmi věrohodně a nezaujatě ukazuje, co prožívaly německé ženy, když do Berlína vtrhli ruští vojáci. Bolestný příběh, který čerpá ze zápisků jedné anonymní Berlíňanky, na mě nesmírně zapůsobil. Po zhlédnutí filmu jsem přemýšlela o tom, co vlastně pro oběti brutálního znásilňování znamenal konec války. V mnoha případech určitě nedocházelo k okamžitému výbuchu radosti a zřejmě se postiženým ženám hodně dlouho nedařilo uspokojivě začlenit do společnosti. Byla to doba, v níž by si asi nikdo z nás nepřál žít. (85%) ()
Holky těžší to maj...70% ()
Drsné...film + film odvysílán bez titulků ruských částí, které tvoří 50 % filmu, zajímavé je že v ruském dabingu jsou slyšet čeští herci... ()
"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla." Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž, ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje, "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži... Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film. ()
Zdrcujici namet, ale slabe od poloviny - nejak to postupne ztracelo nit a zajimave postavy + me docela iritovala zena v hlavni roli. ()
Hodnotím to stejně jako oblíbená JANARYBA, což je ženská a to je u tohoto filmu nesmírně podstatné. Je to film o berlínských ženách. Poprvé jsem se s tímto problémem setkal na brigádě jako student, kde mi jeden betonář z Chrudimi vyprávěl příběh své matky, opakovaně znásilňované Rusy, která zemřela na infekci a vnitřní krvácení. Za komoušismu vás to hodně veme. Potom jsem viděl film Bubínek, nesmírně geniální, kde je to také podáno dost naturálně. Příběh tohoto filmu je hodně zvláštní v tom, že na opakované znásilňování ruskými primitivy si ty ženy vlastně zvyknou a vyhodnocují co nejméně nebezpečnou a bolestivou soulož. Proto také hlavní hrdinka skončí až u komandira s nejvyšší autoritou, který jí kromě sexu o který moc nestojí poskytuje hlavně ochranu před ostatními malčiky. Má štěstí, major je intelekuál a klavírista a je na ní vidět, že i milovat by ho mohla. Baťuška Stalin má však s majorem jiné plány. ()
Zajímavý a silný příběh který rozpumpoval mé srdce. Nenávist,bolest,strach,pohrdání. Ženy,muži,děti,nikoho z nich válka nešetřila. Kdo přežil,byl na zbytek života poznamenaný. ()
Tak trochu jiný film z druhé světové zas z jiného úhlu. Originálně pojaté téma se suveréními hereckými výkony. 8/10 ()
Tohle se málokdy stává, ale film mi přijde ještě lepší než knížka... drsný, syrový a skvělý... ()
Velmi rozporuplný film. První polovina filmu je slabá, místy nudná, chaotická, v polovině se to jakoby zlomí, přichází skvělá hudba, uvěřitelnější herecké výkony, smysluplnější scénář. Stejně ale tato tématika nabízela mnohem více, zdaleka nebyla využita. Zajímavé by bylo natočit film o vypořádání se s německou ženskou otázkou z české pohledu, při odsunu Sudet. Zde se rovněž nebraly servítky. Líbí se mi ovšem oboustranný pohled, který neglorifikuje Němce, nehází Rusáky do stejného pytle. Za tři málo, čtyři hodně.. Ale budiž. ()
Ty čtyři hvězdy nejsou za to, že by se mi ten film líbil. Naopak, nelíbila se mi snad ani minuta, pociťovala jsem odpor snad po celou dobu. Ale ten film mi v jistém smyslu otevřel oči. Jednak jsem donedávna o tom chování RA vůči ženám poraženého státu moc nevěděla (zvlášť ne o tom, že se to snad mělo týkat až 2 mil žen a průměrně to jedné provedli 12x), ale ten film mi pomohl to chování pochopit. Ne omlouvat, ale prostě pochopit. A uvědomit si něco o své dosavadní naivitě. Zpět k filmu: oddychovka to pro mě nebyla. ()
Takových filmů by se mělo natáčet víc, mám tím na mysli z pohledu té ,,druhé strany,,. Film ukazující barbarství a náturu ruského národa v pravém světle, který se do dneška vůbec nezměnil! ()
"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) ()
Že se lidé ve válke nechovají zrovna podle Gutha-Jarkovského snad dnes nemůže nikoho překvapit (na rozdíl od roku 1956). ()
tu je pekne vidiet tych fasistickych smradlavych rusov cez vojnu spiny hnile ()
V každom Nemcovi je tichý spiaci fašista. A nemožno sa asi čudovať, že taký príbeh nemeckého občana poburuje a ponižuje, tým viac, že je to príbeh skutočný. Dávam štyri, aj keď veľmi slabulinkých. Slabulinkých preto, že nie všetko ma tu bavilo a štyri preto, lebo táto téma pekne vyplnila prázdne miesto medzi vojnovými filmami. Film sa odohráva na jednej rozstrieľnanej ulici v Berlíne. Páčilo sa mi, že ruskí vojaci tu vyzerali fakt ako ruskí vojaci Červenej armády zo starých vojnových dokumentov. Tí herci ich hrali skvele a hrali ich zámerne odpudzujúco. Hlavná postava je zároveň aj rozprávačkou. Tá (rozprávačka) ma teda nebavila vôbec a zaobišiel by som sa aj bez nej (hoci to rozprávanie zrejme bolo čítanie z autentického denníka). Mohlo to byť aj lepšie, ale v rámci žánru je to aspoň originálne. ()
Skúsili ste sa niekedy vcítiť do pozície tých, ktorí historicky prehrali? A to rovno druhýkrát? Rok 1945, vojna kaput, červená armáda dobýja Berlín a jej vojaci dobýjajú berlínske ženy. Drsný, surový, krutý, v mnohom až strašný príbeh, ktorého sila tkvie najmä v naburávaní tabu a autenticky pôsobiacom vykreslení nielen oných udalostí, ale i psychického rozpoloženia ponižovaných, znásiňovaných a nikým nebránených žien - žien, ktoré sa musia po rokoch propagandy zmieriť nielen s definitívnou porážkou a so svojou pozíciou vojnových trofejí, ale i s faktom, že "ich" muži tu nie sú, a tam, kde boli, možno robili presne to isté, ak nie čosi horšie - ako to vyjadrila i jedna z hrdiniek: "Ak by nám mali Rusi začali vracať to, čo sme im spravili, už by nežil žiaden Nemec." Film, ktorí núti spolucítiť, rozmýšľať, oprašovať klasické hodnoty. Film, na aký sa nezabúda. ()
Skutečně bylo nutné natáhnout tak plytký příběh do dvou hodin, je sice chvályhodné poukazovat na zvěrstva druhé tedy sovětské strany, jenže když se mluví o jedné straně, je třeba zmínit i tu druhou a právě o nacistických daleko horších činech zde nepadne ani slovo a divák neznalý těchto věcí si vlastně může odnést dojem, že ti Němci jsou vlastně chudáci, co za nic nemohou. Nezdá se mi to tedy dostatečně objektivní, čímž ale nechci snižovat útrapy německých žen. Film je pak dosti fádní, postavy ploché, až se chce na konci říci: A to je vše? ()