Tajný život včel

Z adaptace románu Sue Monk Kiddové vyznívá, že afroamerická minorita je prostě „lepší" než bílá většina. Ne, není to rozbuška pro rasové nepokoje, Tajný život včel si může dovolit fandit jedné straně, protože se vrací na americký jih 60. let, kdy byl rasismus bělochů stále ještě posvěcený zákony. August plní roli přirozené hlavy celé komunity, May je kráska štítící se svatby a June duševně nemocná citlivka. Všechny jsou nicméně tak hodné, až z nich láskyplnost vyzařuje snad až do vedlejšího okresu. Do filmů jako Tajný život včel se člověku ani nechce tepat. Jsou přesně takové, jaké chtěly být. Včely se nestydí za sladkobolnost, naopak se hrdě hlásí k hřejivě lidskému způsobu vyprávění, kdy se nahlas vyslovují velká moudra. Pro diváka navyklého na cynické, nekorektní nebo drzé filmy je to hotový alternativní vesmír, jenž by při trochu horší konstelaci mohl ublížit. Ale neublíží. Tajný život včel oslovuje jasně definovanou skupinu a dává jí to, co si žádá. Zacílení na konzervativní diváky se zájmem o člověčinky by ovšem bylo vágní. Film proto na domácím trhu atakuje hlavně afroamerickou komunitu, resp. tu starší, sentimentálnější a něžnější část z ní. Pro producenty jsou věřící černoši velmi lukrativní podmnožinou divácké obce, podobně čitelnou jako děti civící na Disney Channel a pak platící za Muzikál ze střední a Hannah Montanu. Tajný život včel však naštěstí nepřináší úplně tupě hřejivou podívanou; dokonce překvapí inteligentním scénářem a suverénní hereckou sestavou. Právě ta zajišťuje snesitelnost medového projektu. (08.06.2020)

Pěkný snímeček, který dojme převážně ženské osazenstvo, protože je napěchovaný různými problémovými vztahy a zvraty, který film na jednu stranu obohacují a na stranu druhou shazují. Každopádně "Tajný život včel" se může pochlubit nádhernou vizuální stránkou a ještě lepším soundtrackem. K tomu si můžete přičíst takřka Oskarové výkony malé Dakotky a dostanete opravdu zajímavý a hezký filmeček. Já osobně bych však ubral rodinných zvratů a malinko poupravil scénář, protože na mě bylo těch emocí příliš. 75% (09.07.2010)

Témě všechny černošské filmy, obsazené ženami, na mě působí uklidňující, až mateřskou pohodou, potud ok, jenže tento pocit se dál nerozvíjel, nešel do hloubky, přetrvával jen hřejivý poklid, a to přesto, že o tragické události nebyla nouze. Často roztahovala svá omšelá křídla nuda s předvídatelností a vedlejší linie rasismu i včelího života sloužila jen jako omáčka - ne však pikantní, ale taková ta nedochucená, ze školní jídelny. Nelze srovnat s Černobílým světem. (14.05.2012)

Nějak si neumím představit, že by s tenhle film mohl líbit mužům. Ale podle hodnocení asi ano, tak jsou možná obecně citlivější bytosti, než jsem si myslela. Protože tenhle film je zcela a výhradně o vztazích: zraněných, ublížených, laskavých, přátelských i milostných. Nikdo jimi ale naštěstí nemává jako signálním praporkem - vyplývají ze situace, z pohledů, gest, ze zdánlivě náhodně proneseného slova. ______ I když z filmu často dýchá poklidná, idylická atmosféra, je proložený až drastickými momenty. Tohle je, kupodivu, dobrý americký psychologický film o síle ženského spojenectví. /2. 8. 13./ (02.08.2013)

Na můj vkus trochu... přemedované. (12.04.2011)

Po tomto filmu možná přehodnotím názor na Dakotu Fanning jakožto dětskou hvězdičku. Je totiž výborná, rozervanou dívku, která hledá pravdu, ale pravdu o sobě samé úporně skrývá, zahrála na jedničku. Paul Bettany sice v roličce jejího otce neměl co ukázat, ale jeho přítomnost překvapí. Zbytek chvály Patří Queen Latifah, Jennifer Hudson, Alicii Keys a včelám:-) (21.02.2009)

Smutný pohádkový příběh o tvrdé realitě (velmi zajímavá kombinace!), o dobru a zlu, strachu, naději a lásce. Výborné výkony Dakoty Fanning a Jennifer Hudson, krásně nasnímané a zajímavě hudebně podbarvené. (18.03.2009)

No hrozně jednoduché a hlavně to nebylo vůbec záživné celkem zklamání. (21.02.2019)

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš. (10.07.2022)

Some things in life, like the color of a house, don't really matter. But lifting someone's heart? Now, that matters. (04.09.2010)

Trauma z dětství, rasová nesnášenlivost 60. let, láska i smrt. Pěkný nenápadný snímek, který stojí na výkonu Dakoty Fanning a ta to překvapivě zvládá velmi dobře. Ve 14 letech umí minimalistické hraní lépe než většina jejích starších kolegyň. Už to holt není jen to uřvené děcko. Tajný život včel je sladký film. (29.08.2009)

Film stojící především na brilantním hereckém výkonu Dakoty Fanning, které v té době bylo ještě nějakých 14 let, ale přesto podala nezvykle psychologicky hluboký herecký výkon. Jinak je to ale takové to klasické americké melancholické drama - fotr zmetek, nešťastná dcerka a do toho pro US diváky vcelku vděčné zasazení do 60. let, kdy vládl rasismus ještě v plné síle. Popravdě je pořád pro mě dost těžko uvěřitelné, že ještě zhruba před 60 lety panovala ve Spojených Státech taková situace a dnes sedí ve vládě černý prezident. Na druhou stranu zákony se možná změnily, ale lidi, ti umí být zlí pořád stejně. (19.09.2015)

V mnoha ohledech dost emotivní film, protože příběh Dakoty prostě dokáže zasáhnout. Prostředí včelí farmy mi vzdáleně připomíná jablečné sady z Pravidel moštárny, to sice na jednu stranu působí dobře, ale už ne tak originálně. Originalita je pro mě jediná kaňka na kráse a na celkovém hodnocení. (28.07.2013)

Takový ten tradiční americký příběh o tom, jak to měli černí lidé těžké a jak pomohli jedné bělošské dívce, která zase hledala lásku, která se jí doma nedostávala a než se všichni dopracovali k šťastnému konci, tak se mezitím stalo pár ošklivých věcí, což bylo dobrou záminkou k tomu, aby si mezi sebou sdělili nějakou tu životní moudrost. Takových "hřejivých" filmů jsem už viděla nepočítaně, ale pokud disponují jako tento přijatelným scénářem a dobrými hereckými výkony, nemám s tím žádný problém... sice nějak zvlášť nenadchnou, ale ani neurazí. (29.03.2013)

V prvom rade je to veľmi hlboký a dojemný film...po druhé vynikajúce obsadenie - najmä Dakota Fanning ma prekvapila...a za tretie úplne sa mi to páčilo... (10.04.2009)

Tenhle film bych povinně pustil všem rasistům kolem nás (a že jich je...), a to nejlépe několikrát dokola. Rozhodně se nejedná o žádnou veselou záležitost, nicméně tento snímek ukazuje i spoustu pozitivních věcí a dokáže pohladit duši a za to mu dík. Nutno dodat, že Dakota Fanning, kterou jsem zatím v hlavní roli neviděl, zahrála naprosto famózně. (31.01.2010)

Nenápadný film, který je tím nejjednodušším zpusobem prostě milý i pres svoji tragickou stránku. O hledání lásky, mateřské, lidské... o odpuštění sami sobě, o vděčnosti z obyčejných věci... Strasne se mi líbili scény, kdy jen tak si dělali snídani, kdy May Lili cesala vlasy a pak ji do nich políbila... O lidské dobrot, přijímání toho, že každý jsme jiny... (30.12.2021)

S větou, kterou kleopatra pronesla u Války světů "začíná tu být trochu předakotováno" bych se i do jisté míry ztotožnil. Dakota sem, Dakota tam, vypadá na deset, je jí patnáct, ale ve filmu pronáší věty jako málokterý třicátník :-) Rozhodně ale moc pěkný film, příběh i obsazení. (28.05.2009)

Já nemám filmu co vytknout. Můžu jenom podotknout, že Queen Latifah sedí mnohem lépe dramatické role než ty komediální. (30.08.2010)

Překrásný snímek, který mě rozplakal. Naprosto upřímný snímek, kde, co se týče děje, se v podstatě nic neděje, ale odehrává se tu dokonalá souhra hereckých výkonů, skvělé kamery - opět mé oblíbené sluncem prosvícené pohledy vlévající teplo do srdíčka, hudby a písní, a vnitřních soubojů postav. O tom film vlastně je - o duši a o tom, co se odehrává uvnitř člověka. Jak už jsem zmínila, hemží se to tu výbornými herci, kteří předvedli skvělé výkony. Queen Latifah prostě role silných sebevědomých kyprých černošek sedí a vždycky, když je v nějakém filmu, kde má takovou roli, vnese mi podivný klid do duše, že vím, že všechno dopadne dobře....nevím, jak to dělá. Co se týče Dakoty Fanning, tak ta už je nyní jedinečná herečka, která si vybírá samé zajímavé role a málokdy je k vidění v nějakém braku nebo šumáku, a to je jí teprve 18, v tomto filmu 14 tedy. Omluvte mě, za tento neskutečně sentimentální komentář, ale mě se film dotkl a dlouho na něj nebudu schopna zapomenout. Na závěr krásná skladba, která ve filmu zazněla - Doncha know. (21.01.2013)