Helen

Reklama na elektrošoky s castingem narychlo vypůjčeným z upoutávky na podpůrné přípravky při úbytku estrogenu, kde tvůrci o depresi neměli ponětí, nebo v ní právě hluboko uvízli... Nesoudržný pár, složený z přehrávající Ashley Judd a Gorana Visnjice, který, jako by se na plac připletl z cateringu při roznášení kávy, už pro mě nemohl nic udělat. Nuda z deprese, deprese z nudy - vyberte si. (26.06.2013)

Z mého hlediska dost nadhodnocený film, snesl by kratší stopáž.. Těch slz se mi zdálo víc, než bylo nezbytně nutné, aby divák pochopil, že onemocnění depresí je totálně otravná záležitost, kdy se z energické, milující a ze života se těšící osoby z ničeho nic stane troska schopná jen bulit, ležet a čučet, případně se pokoušet o sebevraždu. Depka vás prostě hodí někam na dno temný studny, z který se vám ale nechce nikam škrábat, protože nevidíte důvod, proč tam nahoře být. Jste v pasti. Nesnesete být sami se sebou, ani s nikým jiným a logicky pak přestává všechna sranda, protože pak už ani nikdo nesnese být s vámi. A láska na tom nic nezmění. Toto poselství filmu mi ale zde bylo naservírováno tak nešikovně, že mi byly trable hlavní hrdinky i její stejně nemocné přítelkyně docela ukradené a zdlouhavost totálně ubyla celou moji empatii i pozornost. To už mě víc zaujalo, když o depce někde v 13.komnatě nebo jinym pokoji vyprávěl Marek Vašut! Sorry, ale věřila jsem mu to víc, než paní Helen její uječený tyjátr. (16.05.2012)

V mnoha filmech s lidmi s psychickými problémy jsem si na tyto postavy dokázal vytvořit mnohem větší vazbu. Tady dovedu ocenit špičkový výkon Ashley Judd, ale jinak na mě film působil odtažitě a příliš se mne jako diváka k sobě neupoutal. Nevím, zda to je způsobené mojí nelibostí vůči titulní hrdince, ale film mi neutíkal a tak nějak až na konec, jsem jej celou dobu viděl průměrně. (06.02.2016)

Silný, emocionálně zdrcující filmový zážitek, který se mě dotkl na nejcitlivějším místě a tím je lidská psychika. Deprese? Nemoc, kterou většina lidí nedokáže a vlastně ani nechce pochopit. Ovšem lhal bych, kdybych řekl, že to není pochopitelné. Jsem potěšen z účasti Ashley Judd, která ve své roli excelovala a její emocionální výbuchy byly naprosto přirozené, stejně tak Lauren Lee Smithové, která to dovedla do naprosté dokonalosti. Když k tomu přidáte „ukolébající“, přesně padnoucí hudbu a výbornou kameru, tak vám z toho vyjde jedno z nejpodmanivějších a nejvěrohodnějších dramat poslední doby. Škoda jen trošku lacinějšího konce. Za mě 95%. (26.08.2010)

Je to prvý film, ktorý nebudem hodnotiť, len krátko komentovať. Pojednáva o vážnej poruche, ako je depresia a keďže nemám osobné skúsenosti, netuším na koľko je presný a realistický. S istotou však môžem tvrdiť, že je to jeden z najsmutnejších filmov plných tiesnivej atmosféry, čo som kedy videla. Ak mal za úlohu priblížiť život človeka trpiaceho depresiami ostatným, myslím, že sa mu to podarilo. Budem rada, ak už nič podobného neuvidím a tak isto aj za to, že týmto ochorením netrpím. (13.08.2013)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Pre mňa veľmi osobný film. No aj keď viem, aké ťažké je popísať pocity, ktoré prežíva človek postihnutý touto chorobou, nie to ešte preniesť ich na plátno, niečo mi bráni dať plné hodnotenie. K dokonalosti tu predsa len niečo chýbalo a také hodnotenie by bolo výrazne ovplyvnené mojimi osobnými subjektívnymi pocitmi. Každopádne Ashley som tak dobre nevidel hrať už veľmi dlho. (22.08.2010)

Je fajn, že je film natočen tak, jak to ve skutečnosti chodí.. Ale to ještě neznamená, že skutečnost je vždy zajímavá a skýtá v sobě poutavý příběh, to byl v mém případě kámen úrazu tohoto filmu.. Občas (vlastně celkem často) se prostě vůbec nic nedělo a děj se točil jen kolem jedné věci pořád dokola. A to bez jakéhokoliv přikrášlení, takže to za chvíli začala být nuda. Na druhou stranu se zde objevuje spousta velmi silných momentů, které ukazují, kam až může člověka dohnat nemoc.. Může ztratit úplně všechno.. I herecké výkony byly dobré, hudba byla fajn.. Ale nijak mě to nezaujalo. (10.03.2012)

Depka není deprese. Depka je běžná špatná nálada, která trvá pár hodin nebo den, dva a pak zmizí bez následků. Deprese je vážná psychiatrická nemoc, která trvá týdny, měsíce, neléčená i déle. Tento film je o depresi, na kterou nezabírají ani léky a člověk je neustále ve špatném psychickém stavu. Chce být nejradši sám, opustí všechny blízké, protože jim nechce být na obtíž. Přesně tak se odvíjí tento film, kdy Helen postupně ztratí i rodinu a jediný, s kým je schopna být, je stejně nemocná Mathylda. Nakonec se rozhodne pro radikální způsob léčení, jehož výsledky jsou velmi nejisté. (05.10.2020)

Když člověka ničí člověk sám. ~~~ Výborně zahrané drama, jen dvě hodiny jsou poněkud příliš. (16.07.2011)

Ashley Judd mě velmi překvapila svým hereckým výkonem. Probojovala se silným tématem, které pro mě bylo více než osobní, proto jsem u sledování tohoto příběhu seděla jako přikovaná a zapomněla na okolní svět. Ten v tu chvíli pro mě totiž přestal existovat. Má matka má diagnostikovanou maniodepresivní psychózu. Už vůbec mi nevadilo, že film působí televizně. Já jsem to nepostřehla. Moje pozornost byla soustředěna jiným směrem. (06.02.2014)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)

Co dodat? Jedině snad to hm... (15.08.2010)

Riadne depresívny film, len škoda, že v podstate stále dokola o tom istom - o pádoch, sebaklame a neustálej dileme, kto má pre koho aký zmysel. Aj keď všetko sa skôr odohrávalo pod povrchom, takže skôr bolo dobré sledovať reakcie ako slová. Nuž, depresia je sviňa a riadne s človekom zamáva. Aj keď Helen mala aspoň to šťastie, že mala okolo seba pár ľudí, ktorým na nej záležalo a snažili sa ju naviesť na správnu cestu, ale to by musela pochopiť a ona samotná. Nebolo to zlé, no mne osobne prekážala tá neuveriteľná strnulosť, hoci depresívna atmosféra bola vystihnutá úctyhodne. (18.07.2014)

Ano je to uvěřitelné, nepůsobí to umělohmotně ani vyumělkovaně ale prostě ne každý příběh se dá pojmout takhle, když ten samotný obsah není natolik řekněme poutavý aby se člověk nezačal nudit. Nechci tvrdit, že příběh není silný, protože tak to není. Jen to na mě působilo rozvlekle, bez spádu, všechno se pořád točilo dokola a dokola nic nikam neposouvalo. Jasně, že takhle nějak by třeba vypadala reálná situace, ale tady to pro mě (z divácké strany) nefungovalo prostě. Ale taky je pravda, že některé scény jsou vážně povedené a celková myšlenka je podle mě taky hodně vydařená. Tenhle film vám prostě ukáže jaké to je trpět záchvaty deprese, co všechno to může způsobit, co všechno se může stát. Líbily se mi prostřihy s Heleniným vyprávěním, líbili se mi taky herci a hudba.. Nechci nikoho od tohohle filmu odrazovat jen říkám, vybavte se trpělivostí a nečekejte zázraky.Za mě je hodnocení někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. (14.02.2016)

Silný emocionální zážitek, který jsem sledoval pouze díky obsazení - David Nykl & David Hewlett. Dramata mi celkově nic neříkají, dokážu je strávit, když je samotné drama o něco doplněno - komedii, thriller, akčnost etc. Zde se nám však dostává pouze porce silného dramatu. Být zastánce dramatu pravděpodobně dám plný počet, takhle dávám tři hvězdy. (31.10.2010)

Bolest nemoci psychické může být kolikrát větší než té fyzické....a nejen pro samotného postiženého, ale i pro jeho. okolí. Vskutku nádherně zpracované drama, které pro mě nemělo slabší chvilku....a konečně výborná Ashley Judd. (16.08.2010)

Od tohoto snimku jsem cekal hodne, bohuzel. Film pusobi televizne, hereckym vykonum jsem moc neveril a cele je to tak zoufale roztahane, ze jsem znudeny hledel na bednu a bylo mi fuk, jak to cele skonci. Vedle nametu me Helen nicim nezaujala, uz bych si mel dat konecne pozor na filmovou tvorbu, ve ktere ma prsty Kanada... (03.02.2014)

Suicidní tendence a deprese ruku v ruce. Pokud nemocný odmítá léčbu, spěje jeho život plíživě k jedinému východisku... (27.08.2010)

...před dvěma a půl lety k nám přišlo na nečekanou návštěvu peklo... tento malý film není primárně o filmovém kumštu... i když i tady své nesporné kvality má... je jen symbolem toho, kolik z nás se s nečekanou návštěvou pekla musí dnes a denně vyrovnávat... všem... ...bez konce... (04.03.2014)