The Marathon
Režie:
Ivo NovákKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová, Vladimír Menšík, Karel Höger, Zdeněk Štěpánek, Petr Kostka, Bohuš Záhorský, Ivan Mistrík, Svatopluk Matyáš (více)Obsahy(2)
Je skoro po válce. Spát a milovat se bude až pak. Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Vladimír Menšík v hlavních rolích českého filmu. Pátého května 1945 vypukne v Praze povstání proti Němcům. Čeští dozorci umožní pankráckým vězňům hromadný útěk. Tak se dostane na svobodu i devatenáctiletý Ruda Střecha (Jaromír Hanzlík), který dychtí zapojit se do revoluce v ulicích. Vinohradský domovník Kytka jej však raději ukryje v bytě, jehož majitelé utekli. Zůstala tam jen osmnáctiletá česká služebná Karla (Jana Brejchová). Ta se s Rudovou pomocí pokusí dostat na nádraží, aby odjela k rodině na venkov. Avšak kvůli probíhajícím pouličním bojům se oba musejí vrátit. Poté, co spolu ve vší nevinnosti stráví noc, začne dům prohledávat několik německých vojáků. Ruda, ačkoliv s puškou neumí příliš zacházet, se s nimi musí vypořádat. Do Prahy mezitím míří kolona sovětských tanků, které velí generál Rybalko (Karel Höger). Jako navigátor ji vede Rudův starší bratr, svobodník Jarda Střecha (Vladimír Menšík), který bojoval s prvním československým praporem u Sokolova. Těší se na shledání s mladším bratrem, který je jediný, koho ještě má. Netuší, že Ruda, na začátku války ještě dítě, teď svádí boj o svůj a Karlin život… (Česká televize)
(více)Recenze (77)
To muselo být drahý... Za tenhle film by se nemusel stydět ani Hollywood. Sledoval jsem to ale jen jedním okem, takže úplně přesně nevím, do jaké míry se tu heroizovali sovětští osvoboditelé. Zásluhy jim ale upřít nelze, s tím problém nemám. Jenom to naše spasibo trvalo na můj vkus trochu moc dlouho (44 let). Klidně se to mohlo odbýt tímhle bijákem. A třeba to tak bylo původně i myšlený. Muselo to spolykat rozpočty na deset serošů. ()
Za najlepsie filmy rezisera Yva Novaka poovazujem Fesak Hubert, Leto s Kovbojem a Kam slunce nechodi . Tento nevyrazny film Maraton je sice tematicky fajn - udalosti z maja 1945 v Prahe s plejadou vybornych hercov ako Mensik, Mystryk, Hanzlik a Jana Brejchova, ale film presumel v dobe natocenia bez vacsieho zaujmu. Prestrihavanie vojnovych scen s komornymi filmu tiez velmi nepomaha, preto odo mna 74 % ()
3,5* - fraška, která působí jako film k popukání pokud odhodíte předsudky vůči ahistoričnosti a tehdejší idealogii.. právě v tu chvíli se můžete uvolnit a začít se smát němcům, co se snaží zahrabat do země, když kolem nich projíždí tanková divize generála Rybalka.. v druhém plánu si můžete užívat civilní příběh mladé dvojice takříkajíc formanovsky novovlný.. ()
Myslel som, že vo vojenských scénach chce film písať dejiny, ale to švejkovské podanie mi vyhovovalo viac. Spolu s Menšíkom si aj Höger netradične strihol komickú úlohu. Celkom iné je to so súkromným príbehom Karly a Rudiho a ich (ne)romantického vzťahu, takmer ako v Láskach jednej plavovlásky, kde hviezdila Brejchovej sestra. Akurát tu je situácia, a nielen v posteli, oveľa vážnejšia ako na bojovom poli. Kopa ťažkej vojenskej techniky je v reálnej akcii, film pripomina nejakého predchodcu Tankového praporu. Koniec ma teda dostal, prispela aj výborná hudba a stále nemám jasno, či tri a pol zaokrúhliť nahor alebo nadol. –––– Ať žije Rusko, Amerika, Anglie a Francie! –––– Ale nebudeš do mý postele dávat ani ruku ani nohu! –––– Jdu první. Přeběhneme tuhle střechu a je po válce. ()
Uvítal bych, kdyby ve válečných filmech mluvili Němci německy, Sověti rusky a fanoušci Baníku Ostrava polsky. Rozhodně by to přidalo na přehledu. Jinak se jedná o velmi zvláštní a originální počin. Místy jsem si připadal jak v Sedmé rotě za úplňku, třeba když ustupující náckové dojedou na křižovatku a dávají přednost postupující Rudý armádě a Sovětský voják ke svému veliteli "vpravo jsou Němci, co máme dělat?" Sovětský velitel "Ignorujte je, nemáme čas." Německý voják ke svému veliteli "To jsou Sověti, co máme dělat? " Německý velitel "Dělejte, že je nevidíte." Dialogy mezi Jaromírem Hanzlíkem a Janou Brejchovou mě pro změnu připomínaly formanovsko-papoušovskou éru šedesátých let. Nicméně jejich chození s kufrem uprostřed pražskýho povstání mělo v sobě užasnou poetiku nevinnosti. Samotný pražský povstání obsahovalo svůj tragickej rozměr, ale bylo uděláno hodně nepřehledně. Ono vůbec nejemotivnější prvky filmu se vlastně odehrávaly v jednom jediným záběru. Za originalitu a Jaromíra Hanzlíka palec nahoru, za přílišnou zbrklost pro změnu palec dolů. ()
Reklama