Maratón

Uvítal bych, kdyby ve válečných filmech mluvili Němci německy, Sověti rusky a fanoušci Baníku Ostrava polsky. Rozhodně by to přidalo na přehledu. Jinak se jedná o velmi zvláštní a originální počin. Místy jsem si připadal jak v Sedmé rotě za úplňku, třeba když ustupující náckové dojedou na křižovatku a dávají přednost postupující Rudý armádě a Sovětský voják ke svému veliteli "vpravo jsou Němci, co máme dělat?" Sovětský velitel "Ignorujte je, nemáme čas." Německý voják ke svému veliteli "To jsou Sověti, co máme dělat? " Německý velitel "Dělejte, že je nevidíte." Dialogy mezi Jaromírem Hanzlíkem a Janou Brejchovou mě pro změnu připomínaly formanovsko-papoušovskou éru šedesátých let. Nicméně jejich chození s kufrem uprostřed pražskýho povstání mělo v sobě užasnou poetiku nevinnosti. Samotný pražský povstání obsahovalo svůj tragickej rozměr, ale bylo uděláno hodně nepřehledně. Ono vůbec nejemotivnější prvky filmu se vlastně odehrávaly v jednom jediným záběru. Za originalitu a Jaromíra Hanzlíka palec nahoru, za přílišnou zbrklost pro změnu palec dolů. (07.03.2011)

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)

Dve odlišné línie sú príjemným spestrením vojnového žánru v našich vodách. Tá bojová sa síce môže pýšiť bohatou výpravou, ale čo z toho, keď je v nej použitá hudba, vyvolávajúca dojem nechcenej paródie, budovateľnosti, až trápnosti. Romantická linka v meste sa pýši sympatickým párom 18 a pol a 19 ročných detí, ktoré sa musia skrývať pred guľkami, ale ak vojna v Čechách a romantika, tak jednoznačne Romeo, Julie a tma. Postavy v československej, ruskej aj nemeckej armáde rozprávajú česky a sú vo všetkých troch prípadoch zastúpené známejšími českými hercami, takže je ťažké sa v tom vyznať a znova to pôsobí mierne parodicky. Záver bol tak trochu ranou pod pás, ktorý by ale v lepšie fungujúcom filme mohol perfektne fungovať. (11.02.2015)

2x jsem se snažil to zhlédnout. Pokaždé jsem usnul. Přitom se tam furt střílí. Hanzlík jako odboj co v 19 umí ovládat všechny zbraně, působí velmi trapně. Dvojitá linie filmu (Ostravská operace a Praha) dopadla tak, že divák naprosto neví vo čem ta slátanina je. Ale furt se tam hezky střílí. Vůbec mě neudivuje, že v TV jsem to nikdy neviděl. (20.07.2023)

"Víš, teď se bude hodně křičet. Radši míň řvi a víc namáhej tohle, hlavu." už tento dialog, na samém začátku filmu, nás ubezpečí, že na nás nečeká unifikovaná prorežimní propaganda. Linka Pražského povstání (Hanzlík - mladší bratr) a linka spěchání na pomoc povstání (Menšík - starší bratr) jsou sice propojeny poměrně uměle, ale nakonec přeci jen splynou v jedno. A obě mají co nabídnout! Poetiku Nové vlny hledejme spíše v té první, druhá nám ale nabídne řadu velice kvalitně nasnímaných válečných sekvencí nepůsobících směšně, včetně autentické techniky a opravdu masových scén. (07.07.2020)