Expendables: Postradatelní

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Stalloneho Hanebný pancharti, jimž v první polovině trochu drhne řetěz, aby ve druhé ozubené kolečko zapadlo na své místo a rozjelo mašiny na zabíjení s o to větším důrazem. Sly sice místy stříhá víc, než je nutné (Jet vs. Dolph), některé linie (Stathamova romance) si mohl rovnou odpustit a moralizováním zbytečně řadí filmu zpátečku, ale jakmile jsou karty rozložené na stole, Jet s Jasonem konečně spojí síly, Crews popadne brokovnici a zbytek staronové gardy začne tahat z kapes jednotlivé trumfy, nedá se říct proti Postradatelným ani popel. A kdo se o to pokusí, ten skončí průstřelem o rozloze jisté jihoamerické zemičky. "Co má za problém?" "Chce bejt prezident." (13.08.2010)

Hodnotím to s odstupem tří týdnů, což by teoreticky mělo snížit moje fandovské výbuchy na minimum. Ale je to marné... Sly vzal prostě akční veterány pod kudlu a snažil se jim v mozku aktivovat centra zodpovědná nadsázku, obličejové svalstvo a další funkce. A ono to vyšlo! Pacient přežil, zbraně znovu štěkají naplno, publikum tleská a dolary se sypou. Jak už bylo řečeno stokrát: Tleskalo by, i kdyby tam jen tak stáli... jenže oni běží... dopředu, nikoliv dozadu. Za tu snahu oprášit stará klišé zvenku i zevnitř, jakkoliv to s sebou nese mnoho kompromisů a krájení času, který je každé z hvězd dopřán, si Sly zaslouží další metál. Můžeme hovořit o akčním hattricku týpka, co ještě před pěti lety znuděně pobíhal po videopůjčovnách ve filmech jako Avenging Angelo? Stallone je jako kometa, dal si chvíli pauzu, aby ozářil i jiné části galaxie, ale teď je zpátky. Nezbývá než vytáhnout dalekohledy a kochat se... (08.09.2010)

Naivně přímočaré, a tudíž také účinné béčko za áčkové peníze u kterého nejvíce zamrzí, že s ohledem na stáří aktérů a s ním spojenou potřebu co nejkratší akce a co nejdelších odpočinků na place byl zvolen styl intenzifikující hollywoodské impresivní pojetí akce. Vše se odehrává v enormně krátkých blízkých záběrech, které sice skladbou dávají dojem řežby, ale popírají základní atrakci akčních filmů, tedy možnost vidět lidské tělo v akci. Nicméně je třeba ocenit, že film každému ze slovutných aktérů dává scény, kde může potencionálně rozehrát své přednosti (Arnold charisma, Rourke herectví, Statham mrštnost, Lundgren výšku a sílu atd.). Slůvko "potenciálně" je ovšem zásadní, neboť film se soustředí pouze na povrchní fetišizaci svých objektů. Vedle přemíry detailů tváří, kde obličeje cele vyplňují rám záběru, se to projevuje v hloupoučké plochosti figur - nejvíce na to doplatil Jet Li, kde jediná charakterizace jeho postavy spočívá na rasistickém konstatování, že je coby Asiat malý. Postavy de facto nemají žádnou osobnost, pouze tváře. V čem lze "Expendables" označit za sofistikované, je snaha o to, aby zdejší mastodontí hrátky a male bonding nevyznívaly gay. (02.09.2010)

[imdb: 7.2/10] | me: Je radosť pozerať na klasiku... Sly vie čo je dobrá akcia a vie ako ju naservírovať, lenže ... V tomto prípade mal film obrovský potenciál, povedal by som až enormný a možno aj moje očakávania boli rovnako veľké, ale musím povedať, že nebol využitý dostatočne. Viem si predstaviť oveľa viac akčného priestoru pre jednotlivých borcov. Film má svoje vynikajúce miesta ("kobercový" nálet na prístav, double-destruction v podaní Li-Statham, extra gulometnú kalenicu), ale množstvo miest je veľmi obyčajných, povedal by som jednoduchých (čo sa v takomto žánre nenosí). Viem o čom je akčná klasika, pretože som na nej vyrastal a stále sa tam rad vraciam :) a viem, že tu by sa dalo viacero vecí spraviť inak - tak, aby každý z expendables ostal vyťažený na 120% a každý z nás nabažený po samotný okraj (viď Rambo IV). Film šiel správnym smerom, potešil (pretože niečo také sa už len tak nevidí), ale s daným herecko-boreckým potenciálom by mohol priniesť ešte oveľa viac. Je ťažké presne popísať to, čo by som tam vložil, ale som si istý, že každý správny chlap vie o čom hovorím. Lee Christmas: What's he sayin'? Hale Caesar: He said we're dead, with an accent! (04.09.2010)